Milada Horáková byla obětí jak nacismu, tak komunistického režimu. A srovnání dokazuje, že ten rudý uměl být horší než ten černý. Film Milada to přesvědčivě dokazuje. Nikdo rozumný nebude zpochybňovat zvěrstva hitlerovců. Ti také tuto statečnou ženu věznili, krutě mučili a chtěli ji odsoudit k trestu smrti. Ve filmu je i scéna, jak ji esesák mlátí. Ano, nacisté byli tvrdí, jenomže jim šlo o skutečnou pravdu a tak i u tehdejšího německého soudu se mohla Milada Horáková bránit podle svého uvážení, jako právnička v tom byla skvělá, a nakonec rozsudek zněl - osm let v ženské věznici.

V roce 1949 pak byla zatčena komunistickou státní bezpečností a o rok později ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti a popravena. Rozdíl byl však v tom, že tentokrát byla pouhou hráčkou v tragikomedii nazvané soudní proces, kdy ji vyšetřovatelé pod vedením sovětských poradců donutili brutálním týráním naučit se a odříkat jimi vypracované přiznání podle jejich scénáře. Ona tomu dlouho vzdoroval, ale nakonec po nelidském mučení podlehla. Tohle je ve filmu precizně doložené. Jak řekl jeden můj známý, nacistické gestapo chtělo znát svoji pravdu, kdežto komunistické StB, KGB apod. svoji pravdu, tedy tu vymyšlenou. Já ještě dodám, že i mistr Jan Hus v 15. století měl v Kostnici proti ní spravedlivý proces, mohl se svobodně hájit a nebyl ani mučen.