Nejvyšší soud publikoval před nedávnem svoje rozhodnutí týkající se členství soudců v KSČ, které zní takto:
Dřívější politická příslušnost soudců není sama o sobě okolností, která by mohla vést k pochybnostem o jejich způsobilosti projednávat a rozhodovat věci nezávisle a nestranně bez ohledu na osobu obviněného, včetně jeho projevů, politických názorů, postojů apod.
Na první pohled se jedná o výklad práva, který se zaměřuje na tzv. konkrétní okolnosti podjatosti soudce, tedy zdali konkrétní soudce ke konkrétní osobě, která proti němu stojí, je či není podjatý, jenže v těchto věcech se civilizované státy chovají zcela odlišně od úvah, které vyslovil náš Nejvyšší soud. Soudy Německé spolkové republiky, Spojených států amerických, ale i Izraele celkem běžně připouští jako relevantní námitku, že rozhodující osoba či znalec, který ve věci má něco posoudit, je příkladmo Žid a před soudem stojí nácek, který je souzen za svoje protižidovské názory. Tím je samozřejmě ovlivněn, neboť kdo mohl být alespoň v přímém příbuzenském vztahu dotčen holokaustem, může mít relevantní zášť vůči hlasateli nacistické ideologie nebo antisemitismu a proto nemůže ve věci působit jako nezávislý subjekt. Český Nejvyšší soud zastává názor opačný, nestačí mu generální příslušnost ke KSČ, ale chce, aby v konkrétní věci byl antagonistický vztah mezi konkrétním účastníkem řízení a soudcem.
Pustím se na tomto místě do širších souvislostí. V České republice je uznávání komunismu, fašismu, nacismu či rasové nesnášenlivosti bráno jako zcela vážně míněný trestný čin. Naše účinná evropská zkušenost říká, že to není bezdůvodné, přesto komunistická minulost soudců nevadí. Podle hesla „nejsme jako oni“ prý nemůžeme posuzovat paušálně. Domnívám se, že právě proto, že uplynulo tolik let od roku 1989, můžeme! Nechci paušalizovat, ale znám řadu lidí, pro které je členství v KSČ jako členství v NSDAP. Dokážete si představit, že by člen NSDAP mohl nekriticky působit u soustavy soudnictví dvacet let po pádu Adolfa Hitlera? Já bohužel (naštěstí) ne. Stejně tak to mám i ve vztahu k bývalým členům KSČ, každý kdo ví, co všechno dokázala KSČ, její členové a přisluhovači, brutální vrazi a násilníci, zejména v padesátých letech, nemůže být k takovému faktu slepý. Nic na tom nemůže změnit to, že všichni členové KSČ nebyli vrazi a násilníci, a že ti, o kterých zde mluvíme, v drtivé většině vstoupili do KSČ jen proto, aby mohli dosáhnout na funkce soudců. Jenže jedná se nepochybně o morální selhání. Porevoluční prostor, který umožnil „národní usmíření“, třeba jako ve Španělsku poté co zemřel Franco, se pomalu uzavírá.
Domnívám se, že boj proti bývalým členům KSČ ve veřejných funkcích je na místě právě proto, že pro další generace symbolizuje zachování těchto lidí ve funkcích mravní relativitu, tedy že zavrženíhodné a nemorální jednání je dlouhodobě tolerováno a ve skutečnosti nic neznamená. Signál pro mladé lidi potom je, že není potřeba narušit dobrou kariéru, ač započatou vstupem do zločinecké organizace. To samozřejmě neznamená, že bolševičtí soudci nemohou působit v soukromém sektoru. Ovšem tam, kde platí zásada, vyslovená jedním předním americkým juristou, že soudce má být především dobrý člověk (a znalost práva není na škodu), už nemají co dělat. Řešením střetu té části společnosti, která kolaboraci a členství v KSČ za chybu nepovažuje, s tou druhou částí společnosti, která naopak ano, by byl prostý závěr Nejvyššího soudu, že dřívější politická příslušnost soudců je důvodem k podjatosti sama o sobě, pokud osoba, která je účastna nařízení v tomto členství důvod podjatosti spatřuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
