Pouhých čtvrt procentního bodu, o které se cílová sazba fondů Federálních rezerv zvedla na 0,5 procenta ročně, vypadá jako nic, ale nenechme se mýlit, je to začátek pohybu, který může trvat dva až tři roky. Ještě v létě převládaly odhady, že Fed zamíří k sazbě 3,5 % ročně. Další pokles ceny ropy a komodit, který mezitím proběhl, však toto očekávání snížil na něco přes 2 procenta.

Ve Spojených státech mají co analyzovat. Předsedkyně Federálních rezerv Janet Yellen odmítla dále vyčkávat a ohlásila zvýšení základní sazby, za kterou Rezervní systém půjčuje krátké peníze vedoucím bankám „přes noc“ na 0,5 procenta, tedy o čtvrt procentního bodu. Vlastně z jakési „technické nuly“. Ta vládne i jinde ve světě. Některé centrální banky ji mají ještě o něco níže, jako třeba ČNB na pěti setinách procenta. A další už zamířily do dříve nemyslitelného terénu pod tou nulou. ECB teď depozita zatěžuje negativním úrokem 0,30 procenta.

Předsedkyně Yellen o zvýšení sazeb Fed nerozhodla sama, musel je přijmout celý Federální výbor pro volný trh, kde jsou také ředitelé členských bank Federálního systému. Vyhlášená sazba je přitom pouhým cílem, který se zajišťuje tržními operacemi. Obvykle Fedederal Reserve Bank of New York buď prodává, nebo kupuje dluhopisy a tím snižuje nebo zvyšuje dostupnost peněz. Když jsou peníze dostupnější, úroky jdou dolů, nebo se zaseknou u nuly, jak to bylo v době kvantitativního uvolňování. Nyní se tedy bude dostupnost peněz snižovat, Fed bude dluhopisy vykupovat – a kvantitativní uvolňování skončilo.

Avšak jen v USA, eurozóna je v opačné situaci a ECB po prosincovém zasedání bankovní rady kvantitativní uvolňování ještě zvyšuje. Americký krok tedy nezatáhl oponu za érou nízkých úrokových sazeb. Všichni jsou zvědavi, jak bude toto nesourodé soužití pokračovat.

Kdo na zvýšení amerických sazeb vydělá a kdo prodělá? Tohle jsem našel na stránkách agentury Bloomberg.