Přesto, že ve volbách dostala nejvíce hlasů sociální demokracie, nakonec zvítězila pravice. Zejména tím, jak účinně za pomoci českých médií nastolila pro občany nejvíce obávané téma: dluhy. Dnes je zajímavé sledovat, jakým způsobem hodlá budoucí vládní koalice zadlužení řešit. Proto je třeba připomenout, kdo toto šetření odnese a komu naopak prospěje.

Pokusím se připodobnit hospodaření státu k rodinnému rozpočtu. Řada domácností je zadlužená hypotékami, pořízenými za účelem výstavby domu či koupi bytu. Tento dluh je ekonomickými odborníky označován jako investice do budoucnosti, která se vyplatí. Na druhou stranu v řadě domácností existují spotřebitelské úvěry, kterými řada občanů řešila zejména aktuální problém nedostatku hotových peněz na účtu. Tyto dluhy nejsou považovány za dobrou investici. Velmi podobné je to i s hospodařením státu. Vzniklé dluhy jsou na jedné straně dluhy transformačními (bylo nutno sanovat banky, ekologické škody, výstavbu infrastruktury), na straně druhé existují provozní a mandatorní (dané zákony) výdaje. Také zde lze definovat, že dluhy vzniklé jako investiční se v dlouhodobém horizontu vyplatí, tak jako se vyplácí mandatorní výdaje, které navyšují koupěschopnost domácí poptávky.

Z hlediska řešení zadlužení jsou tři možnosti. Tou první je navýšení příjmů, tou druhou snížení provozních výdajů. Ale většinou se používá způsob kombinovaný, to je navýšení příjmové stránky rozpočtu a zároveň úsporná opatření na straně výdajů. Pravice na straně příjmů volí zvýšení nepřímých daní, to je rozložení daňové zátěže na všechny občany zvýšením DPH. Na straně výdajů  zřejmě bude šetřit na provozu, což je potřebné opatření, ale chystá se výrazně snížit mandatorní výdaje, což podkope životní úroveň těch nejslabších a nejpotřebnějších.