Jak vnímáte fakt, že byste mohl být vydán do Ruska?
Jsem k tomu lhostejný. S tím ať si lámou hlavu hlavně české úřady. Hned po mém uvěznění vloni v září jsem prohlásil, že jsem byl v Česku zadržen nezákonně. Český postup ohledně mého vydání do vlasti je komickou operetou s prvky BDSM. Podle Dublinských dohod by mně a mé mnohočetné rodině měli Češi dát pokoj a nepořádat soudní divadlo. Vždyť jsme měli v rukou švýcarské dokumenty, které nás chránily. V dubnu 2016 Švýcaři zamítli žádost Interpolu. Záležitost je tedy uzavřena a Češi už nemusí řešit, co s námi. Nicméně během toho, co mě se ženou na cizinecké policii oddělili od dětí a celou noc mučili, a později, když mě pustili z vězení, pražský městský soud tyto švýcarské dokumenty ignoroval.
Do Česka jsme dorazili kvůli účasti na projektu nového uměleckého centra v Holešovicích. Na to také existuje nespočet svědectví, které soud nevzal v úvahu, takže z nás udělal nelegální migranty. Když mě Češi zavřeli do vězení a zdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán zároveň prohlásil, že mě do Ruska nevydají, sami si utrhli ostudu. Úřady doufaly, že poté, co vyjdu z vězení, rychle poběžím prosit o politický azyl v Česku, ale přepočítaly se. V místním tisku mě nazývají „disident Vorotnikov“, ale i v tom se pletou. Teď nevědí, jak si zachovat tvář a co s námi dělat. Takže napovím. My nebudeme prosit o politický azyl u českých fašistů. Nejsme uprchlíci a nejsme političtí emigranti. Jsme velcí ruští umělci, kteří se nikomu nepodřizují a dělají jen to, co je třeba. Prosit o azyl je pro nás potupné. Navíc je to i absurdní, hledat ochranu před vlky u šakalů.
Na jakých uměleckých počinech nyní pracujete?
Máme rozdělané tři akce, které je lépe udělat v Evropě než v Rusku. Za pět let vynuceného přebývání v Evropě jsme pochopili místní kontexty a jsme připraveni realizovat stejně významné akce, jaké jsme dělali v Rusku. My, tedy skupina, se nezabýváme individuální tvorbou, protože je pro nás nezajímavá. My se hlásíme ke kolektivnímu aktivismu, díky němuž můžeme jako umělci tvořit jménem celé společnosti a řešit společensky vážné otázky.
Hlavním problémem je zde fakt, že v Evropě nelze najít třeba jen pět aktivistů, kteří by byli dostatečně odvážní k účasti na akcích Vojny. V Evropě žijí nesmírně ustrašení lidé, kteří se bojí jakékoliv maličkosti. K tomu je vychovává systém. Pozorovat to je dost nepříjemné. Nakonec jsme se tedy rozhodli pozvat sem výsadek aktivistů z Ruska. Jestli se vše podaří, přejdeme k přípravě akcí. Je známo, že akce Vojny se důkladně plánují a mnohokrát se nacvičují. Trénink zabírá devadesát procent času přípravy, kterého je na akci od momentu nápadu po uveřejnění dokumentace potřeba. Vždyť akce Vojny nejsou jen uměleckými výtvory, performancemi. Jde také o speciální činy, které se podobají policejním či vojenským operacím. Například, když je třeba k odvrácení teroristického činu neutralizovat ukrývající se teroristy. Proto musí být policie vysoce profesionální a připravena na různé scénáře, třeba i ke spojení s armádou. A, jak ukazuje praxe, ani policii, ani armádě se nedaří čelit mezinárodní teroristické hrozbě. Podobné je to s Vojnou. Musíme mít jasnou hlavu a vše nacvičené tak, aby to bylo zautomatizované.
Fotogalerie: - Setkání s Olegem
Jaký vztah máte k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi?
Je to historická postava zasluhující uznání a soustředěnou pozornost. Putin pochopil, že Rusko má nový historický úkol. Vytvoření mnohopolárního světa, který nahradí ten falešný a zdiskreditovaný jednopolární, který svinsky vznikl po sebevraždě SSSR ve studené válce. Udělat to – jak se snaží Putin i já – je povinností Ruska. Je třeba zabránit zhroucení světa, třetí světové válce, která už sedí lidem v hlavách.
Nicméně Rusko chce, abyste mu byl vydán, protože jste tam stíhán za údajný útok na policisty. Nebojíte se, že vám ruští agenti, kterých je prý v Česku habaděj, budou dělat ze života peklo?
Tady je skutečně tak mnoho agentů, že se časem budu vydávat za jednoho z nich. Začínám mít pocit, že jsem agent vysazený s misí na území protivníka. Musím všechno sledovat, sepisovat hlášení a posílat je do centra. Nicméně se ukazuje, že v centru na mojí misi a poslání zapomněli. Mají mě za zmizelého beze stopy.
Nacházím se na dlouhé expedici, žiju s falešným životopisem, sbírám, analyzuji a systematizuji informace, ale nevím, jestli má doma někdo zájem o mé mikrofilmy. Vzniká čistě umělecká situace blízká pocitům sovětských umělců – konceptualistů, kteří v SSSR řešili podobný umělecký problém. Vnímám se jako spící rozvědčík v hlubokém týlu nepřítele.
Jak jste přijal prohlášení českých umělců, například Romana Týce ze skupiny Ztohoven, že s takovým člověkem, jenž hovoří kladně o Putinovi, nechtějí nic mít?
Ztohoven jsou pošetilí narcisové, znudění provinční frajírci bez ideologie, maškary navlečené do vetchých neoliberálních kazajek, pimprlata, co si hrají na anarchisty. Bohužel, podobný infantilismus je vlastní mnohým západním umělcům. Společnost ponížila umělce na úroveň animátorů v domově důchodců, což dramaticky snížilo kvalitu jejich práce. A Putin s tím nemá nic společného.
Jak vnímáte česko-amerického performera Milana Kohouta?
Kohout je skvělý, upřímný člověk. Poslední český umělec-socialista. V Česku ho nelze s nikým srovnat. O jeho úrovni hovoří i uznání, kterého se mu dostalo od dnes asi největšího z žijících Čechů – Miloše Formana. Kohout si jako umělec a osobnost přetrpěl významnou evoluci, kterou vyložil ve své známé knize, co vyšla v Americe. Forman, který o Kohoutovi nic nevěděl, zašel do knihkupectví, koupil si jeho knihu, se zájmem si ji přečetl a napsal Kohoutovi nadšený dopis. Je směšné, že současní Češi Kohouta upřímně nenávidí a tento fakt zamlčují. Na Kohouta a jeho rodinu – má mladou ženu a dceru Emmu, vrstevnici naší Mamy Znejmilejších – v Česku páchali atentáty. V komůrce na okraji Prahy, kde se tísnil s rodinou, jim kameny vymlátili okna. A to vše kvůli jeho uměleckým projevům. Nakonec si Kohout musel koupit revolver, aby se mohl bránit se zbraní v ruce, a letos v lednu utekl do Bostonu. V podstatě kvůli tomu, aby zachránil rodinu před likvidací.
Mám v tomto ohledu určitou myšlenku. Forman už dlouho nic nenatočil. Ostatně jeho československé filmy jsou v jeho kariéře stejně ty nejlepší. A proto navrhuji Formanovi, aby natočil film o dobrodružstvích Kohouta a Vojny v současném fašistickém Česku. Vždyť jsme zde hlavními společenskými terči. Udělat dokumentární film ve stylu Vojny, nicméně s Formanovi vlastním absurdním, přitom hřejivým a radostným humorem.
Psali jsme:
Co si myslíte o ukrajinských Femen a ruských Pussy Riot?
Hnutí Femen je dost jednotvárné. Ale přeci jenom se jim podařilo docílit toho, že tiskové agentury, které rozšiřují fotografie z jejich akcí, přestaly dívkám cenzurovat poprsí. Nyní, jako na klasických plátnech, jsou opravdu nahé. A za to jim je třeba vyjádřit poděkování.
Pussy Riot nejsou skupinou, ale mediálním projektem využívajícím jednu z mnoha idejí Vojny. Tedy bleskový, jako nálet, punkový koncert na veřejném místě pro takový účel naprosto nemyslitelném. Vše začalo v roce 2009 s akcí Vojny „Čurák do řiti“, když jsme zahráli punk u soudu a tím přerušili soudní líčení. Nicméně „Prciny“ nepořádaly koncerty. Objevily se před publikem a několik sekund sebou třásly v tichu s nepřipojenými kytarami. Imitovaly živé vystoupení. Poté si odběhly do studia a tam nahrály a k záznamu pořídily zvuk. Mediální zájem o ně byl výsledem promyšlené hry kremelské administrace, která předhodila nešťastné, zavřené dívky západnímu tisku jako psovi kost, aby odvedla pozornost od rozdrcení protestního hnutí v Rusku roku 2012. V každém případě tento mediální projekt čerpající z barvotiskového módního feminismu ukončil svou existenci kvůli nedostatku originálních ideí.
Někteří ruští politiologové a prognostici předpovídají, že v Rusku dojde během tří let k velkým nepokojům namířeným proti režimu. Co vy na to?
To se říká i o roce 2017. Prý století od Velké říjnové socialistické revoluce hrozí, že se stane něco podobného. Jako vždy do toho vkládá naděje politická emigrace a zahraničí obecně. Objektivně pro to ale nyní nejsou žádné důvody. V Rusku určitě milují pozdvižení, nicméně Rusové jsou z otřesů a sociálních experimentů unaveni. Nejednou v historii se totiž obrátily v katastrofu. Poslední pokus o vzpouru v letech 2011 až 2012 zkrachoval po ovládnutí protestu prozápadními liberály a jejich netalentovaným a hysterickým vedením, sérií zrad a dohod s vládou. Dnes v Rusku neexistuje veřejná politika a po pouličních metodách se slehla zem. Mnohé talentované a charismatické osobnosti, jako třeba i skupina Vojna, opustily protestní scénu, jelikož vláda ve vnitřní i vnější politice začala realizovat požadavky patriotů.
V podstatě vláda začala plnit přání skupiny Vojna. To je dobře. Obyvatelstvo se shromáždilo okolo Putina v naději, že konečně najde všeobecnou národní ideu. V odpověď Putin předložil patriotismus v kvalitě ideologie mas. Avšak ta ideologie ještě není propracovaná. Zatím se národ potěšil připojením Krymu a kvůli příkladu sousední Ukrajiny prohlédl, co bývá výsledkem vměšování Západu do vnitřních záležitostí země. Je to správné a zdravé očkování.
Není to bez problémů. U moci je sladěný a dobře pracující tým, ale přece jenom to není orchestr podřízený Gergijevovi (ruský dirigent), ale spíše taneční a pěvecký soubor letící v letadle do Sýrie. Všichni, kteří se nepřihlásí do tohoto souboru, zůstanou mimo a jde bohužel o celé pokolení talentovaných a nadaných lidí připravených sloužit vlasti s vírou a pravdou. Moc se na ně dívá s obavami a jako by jim nerozuměla. A pro každý případ demonstruje, že jejich služby nepotřebuje. Nicméně aby moc mohla garantovat bezbolestné následnictví, bez vzpour a revolucí, musí se konečně naučit důvěřovat lidem a nacházet v hlušině ryzí zlato. Dnes jsou pro to potřebné podmínky.
Vladimir Sorokin v románu Den opričnika naznačil, že se v Rusku režim může změnit v opričninu jako za Ivana Hrozného. Souhlasíte?
Idea Sorokina je, že do dějin vstoupily časy grotesky. Putin s jeho sebeukájející se opričnickou housenkou na čínských pístech. Ukrajina znásilňovaná západními elitami ve spojení s místními banditskými klany a to vše pod praporem liberálního neonacismu. Král fake news Trump dělá ksichty na mezinárodní zákulisí k radosti buranů z USA.
Sorokin má ostré a plastické umělecké vidění a je opravdu velmi nadaný mistr. Ale přece jenom to není víc než umění, a umění, pokud ovšem není politické, zpravidla zaostává za realitou, nestačí jí a proto poskytuje jen velmi přibližný obraz budoucnosti. Podívejte se pozorně na „Čuráka“ Vojny (její členové v roce 2010 v noci namalovali na padací most v Petrohradu pětašedesát metrů vysoký penis. Poté, co se most zvedl, byl penis vidět přímo z oken budovy tamní kontrarozvědky FSB), jak to všechno vyšlo. Rusko se zvedlo z opilecké kaluže a ukazuje svou erekci světu nořícímu se do soumraku. Náš ruský čurák bude stát století.
Co si myslíte o Evropské unii?
Ideologicky je v minulosti. Hlavní problém ale je, že Evropská unie nemůže ubránit svou nezávislost, což znamená, že jako politický projekt selže. Ekonomicky vše dospělo k diktátu silného Německa a já bych nikomu neradil žít pod německým klackem. Česko je toho zářným příkladem. Inteligence se zde modlí k německým pořádkům, přičemž jim moc nerozumí, kulturně se od nich vzdaluje a zkorumpovaná země se mění v bordel pro bohaté Němce. Nakonec je třeba říci, že byla udělána osudná chyba v podobě vytvoření krize na Ukrajině. To v konečném důsledku zahubí spojenou Evropu.
Jak se podle vás změní Evropa v příštích dvaceti letech?
Architektura unie se začne rozpadat, teroristické útoky přerostou ve válku kultur a vyděšená stařenka Evropa nastaví vaginu starému dobrému ultrafašismu. A Rusové jako už pokolikáté budou muset evropské národy zachránit. Ubránit Evropskou unii od rozkladu a války totiž může jen Rusko, v nejbližší perspektivě je to Putin. Zamyslete se nad tím právě teď.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
