Exdiplomat Miroslav Polreich: Teď Obama přijde za Ruskem, bez kterého se neobejde. Vy čecháčkovští komentátoři, co jste chtěli válčit...

22. 9. 2014 4:40

ROZHOVOR V souvislosti s Ukrajinou vidím problém spíše v našem mediálním, ale i politickém prostředí. Nechceme jen kalit vodu, chtěli bychom válčit, ale nechat umírat jiné. Nemusím vám snad ani citovat ty některé naše komentátory, uvádí mimo jiné v obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý diplomat a zpravodajec Miroslav Polreich. Očekává také brzkou změnu postoje USA vůči Rusku.

Exdiplomat Miroslav Polreich: Teď Obama přijde za Ruskem, bez kterého se neobejde. Vy čecháčkovští komentátoři, co jste chtěli válčit...
Foto: Hans Štembera
Popisek: JUDr. Miroslav Polreich

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Kocába, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Přemysla Rabase, Romana Šmuclera, Josefa Mlejnka, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Pavla Žáčka, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,  Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla SchwarzenbergaAlexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.

Asi před půl rokem jste v rozhovoru tvrdil, že Ukrajina je jen lokální záležitost s tím, že východní oblasti dostanou určitý status autonomie a větší nezávislosti na Kyjevu a že ať je vláda jakákoliv, musí si udělat pořádek s extremisty a krajní pravicí. Posunulo se vaše uvažování v reakci na poslední vývoj?

Nemyslím, protože předvídavým směrem se celá situace vyvíjí. Východ nebyl dobyt, jak Kyjev sliboval. Ono se proti vlastním lidem špatně válčí a s tímto cílem se také těžko mobilizuje a organizuje armáda. Takže v podstatě ani jiná možnost není. Dokonce máme příměří jako předpoklad konstruktivního jednání. V souvislosti s Ukrajinou vidím problém spíše v našem mediálním, ale i politickém prostředí. Nechceme jen kalit vodu, chtěli bychom válčit, ale nechat umírat jiné. Nemusím vám snad ani citovat ty některé naše komentátory. Kde se to v nás bere? To není rusofobie, zde se náš přístup snoubí s antiamerikanismem.

To je velmi závažné prohlášení. Můžete ho objasnit?
 
S širším analytickým pohledem velice snadno. Označil jsem Ukrajinu za lokální záležitost a dnes je to již zcela zřejmé. Musíme ale odhlédnout od naší čecháčkovské mediální manipulace. Nakonec i řada „politiků“ tomuto přístupu také dává prostor v naději na popularitu, ale ono to nezabírá a kupodivu lidé hledají pravdu tam, kde skutečně je. Již neberou ani tu věčně se opakující masírovku s agresí v roce 1968. Vědí, že vojáci sem nepřišli kvůli Čechům, ale velmi nebezpečnému vývoji, pro který stávající režim v Moskvě nemohl mít pochopení, protože to by znamenalo konec vládnutí v celém „socialistickém lágeru“. Nakonec ke změnám musilo dojít za patnáct let ze stejných důvodů zákonitě v centru moci v Moskvě (Andropov, Gorbačov). Jiskra však byla zažehnuta v „pražském jaru“. Ale zpět k Ukrajině. Uvedl bych krajní, ale podstatný vývoj třeba v přístupu USA. Jejich původní vstup do celé kampaně byl velmi úzkoprsý. Pro mne, který trochu zná americké prostředí, i dlouho nepochopitelný.
 
Vezměte třeba projev Obamy v Pobaltí. Ostře protiruský, ale po určitém rozmyslu mohl stejně tak hovořit i o své vlastní zemi, pouze s desetinásobnou argumentací. Hovor před shromážděním NATO se již posunul. Hovořil o Ukrajině ne již jako o „našem“ hlavním problému, ale problému Ukrajiny. Hlavní a životní problém Spojených států je boj proti islámskému extremismu, chcete-li terorismu, který se snaží dostat nové, dokonce státotvorné formy. Vynechme boj „vír“, nebo střet „civilizací“ to je krajně nebezpečná a zavádějící teorie. Přestože i u nás dostala sluchu a místa na konferenci organizované UK (Potůček, Balabán).
 
 
 
Vraťme se ale k tomu antiamerikanismu v současné době, dokonce ve spojení s rusofobií.
 
Nemusíme se k němu dostávat. To spojení tady vždy existovalo a má to i svoji velice silnou logiku. Jenom budu pokračovat. Prezident Obama zcela oprávněně označil ISIS jako hlavní nebezpečí pro jeho zem, ale i s globálním dosahem. Nemusím být velkým znalcem, abych si mohl vydedukovat obsah jeho příští řeči. Zítra, za měsíc, možná trochu později, ale přijde. Bude zásadním způsobem reflektovat skutečný stav naší společnosti v globálním pojetí. Bude se dovolávat spolupráce s Ruskou federací, kterou označí, po kolikáté již, za strategického bezpečnostního partnera. Bez Ruska obrana amerických životních zájmů je totiž nemyslitelná.

Můžete to trochu přiblížit našemu, třeba i českému prostředí?
 
Bohužel mi to nedá ani moc práce. Vzpomeňme jen, jak po rozpadu bipolárního světa náš vnitřní omezený antiamerikanismus dostal prostor doma, ale snažil se proniknout (a dařilo se mu to) i do povědomí mezinárodní politiky. Úzké vztahy obou mocností počátkem devadesátých let s důsledky širokého odzbrojování a spolupráce v oblasti boje proti terorismu či nešíření atomových zbraní za podmínek jedině účinné spolupráce zpravodajských služeb byly neomaleně a primitivně napadány. A to jenom proto, že naši neocons (hoši kolem prezidenta Havla), chtěli žít opět v rozděleném světě, ale za podmínek jiné geografie. Do světa pustili, dokonce ústy prezidenta Havla, že Američané nás zrazují. A dosáhli značné publicity. Sám jsem byl upozorněn na tuto antiamerickou kampaň přáteli z USA. Nemusím ani dodávat, což žije stále v našem povědomí, že naše BIS, a ta to přece musí vědět, označila prezidentského kandidáta Clintona za agenta KGB, dokonce školeného týden v roce 1969 v Praze. Je to samozřejmě nesmysl, lež, ale jednoznačný projev silného antiamerikanismu a to na stejném základě domněnek a lží, na kterých se zakládá současná rusofobie. Detailní pozadí jistě odhalí „jeden z hochů Hradu“, který nyní připravil k publikaci hutný životopis Václava Havla. A ten to dobře ví. Dřívější autoři se tomu vyhýbali a zalhávali, čímž si vysloužili i akademická ocenění. Dnešní antiamerikanismus je však závažnější. Ohrožuje formování účinné obrany samotných USA. Nejde již jen o plivnutí na jejich představitele. Dokonce se to děje kampaňovitě pod rouškou NATO.

Anketa

Věříte, že útoky z 11. září 2001 spáchala Al-Káida, jak zní oficiální verze USA?

12%
88%
hlasovalo: 10922 lidí

Jak si vysvětlujete tedy v této souvislosti nedávné prohlášení generálního tajemníka Anderse Fogh Rasmussena, že Rusko na rozdíl od Islámského státu není hrozba? Je možné to chápat jako zmírnění protiruské rétoriky kvůli možné budoucí potřebě pomoci Ruska Západu právě v Iráku v boji proti radikálům?
 
Máte pravdu. Je to na jedné straně svědectví, že situace je velice vážná. Je to proto velice rychlý posun. V podtextu již je cítit, že Rusko je spojenec. Není to z jeho hlavy. Tak rychle se dospělý člověk nemění. Jedná se o směr reálné reakce z absolutní nutnosti. Reakce a to již instituce, jakou NATO je, je již určitá stabilizační záruka.
 
Ukrajinský parlament schválil zákon o zvláštním statusu na východě země s poměrně rozsáhlými pravomocemi, povoluje používání ruštiny i navazování těsných vztahů s blízkými ruskými oblastmi. Obsahuje i amnestii. Čím si tak výrazný pokrok vysvětlujete?
 
Musel bych se opakovat, ale je třeba zdůraznit něco, co ještě z našeho mediálního prostředí nevyznívá (snad až zítra). Prozatím jim vyhovují Rumjancevové, Mitrofanové a zaslepení redaktoři ze Svobodné Evropy. Musíme nalézt i naši vlastní českou stopu.
 
Dosluhující evropský komisař Štefan Füle se vyslovil pro zahájení spolupráce EU s Euroasijským svazem a to v době, kdy Unie vyhlásila další balík protiruských sankcí. Je reálné, aby taková spolupráce nejen fungovala, ale vůbec vznikla?
 
Jedná se o velmi zajímavý iniciativní návrh přesahující rozsah dnešního uvažování. Füle má odvážnou a velmi pozitivní myšlenku s velkým perspektivním dosahem. A to byl nedávno v Právu označen za znalce vyškoleného “nepřítelem“, který přešel na „naši“ stranu. Ono to asi nebude tak slavné s těmi našimi rusofoby a antiamerikanisty. Ještě že jejich vlastností je zbabělectví, takže budou opět hledat brzy cestu.

Opakovaně jste mluvil či psal o tom, jak to s ukrajinským konfliktem dopadne. Dává vám vývoj v posledních měsících za pravdu? Jak to vidíte nyní? A co Zaorálek a jeho první náměstek Drulák, které jste kritizoval?
 
Nebudu se opakovat. Vývoj se dal předvídat. Má vlastní analýza se objevila již před půl rokem a nemusím ji měnit. Sedí. Oba pány, které jste jmenoval, dobře znám. Toho druhého dokonce ještě jako studenta. Tím na ně mám pochopitelně větší nároky. Zaorálek mě zklamal svojí cestou na Majdan (to take the side), tím se vyřadil z možného zprostředkování, přestože prostor i česká zkušenost z podobné funkce mediátora tu byla. (Vietnam, Šestidenní válka). Falešně a nadšeně byl oceněn krajní pravící za sjednocení cílů naší zahraniční politiky. Dnes nejen hledá, ale našel snad své místo, které ho vyčlenilo z dosud převládajícího poslušenství, chcete-li, tak servility. Vyžaduje to však i sílu k rozhodnutí a to i v otázkách personálních. Dovolím si na závěr jedno závažné konstatování. V posledním období jsme prošli mnoha krizovými jevy (Kubánská krize, válka o Suez, Vietnam, Šestidenní válka a další), došlo nejenom k dohodě a usmíření, ale v podstatě vždy ukončení krize přineslo mnohdy i zásadní posun ke stabilitě a spolupráci. Zdůrazněme jen hlavní obrat po šestidenní válce, který vyústil v symbol pozitivní spolupráce, a který dnes mezinárodní politika a diplomacie zná pod pojmem „Spirit of Glassboro“ (vrcholná schůzka Johnson – Kosygin 1967). Ale to je o mírovém zprostředkování a metodice dokonce za československé účasti. O tom snad až někdy jindy.

Kdo je JUDr. Miroslav Polreich (* 1931)

Absolvent Fakulty mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy pracoval v letech 1955 – 1969 v zahraničí ve zpravodajských službách. Aktivně se účastnil vyjednávání během šestidenní války a války ve Vietnamu. Má výrazné zásluhy na uspořádání americko-sovětského summitu v Glassboro v červnu roku 1967. V roce 1968 působil v Radě bezpečnosti OSN v New Yorku.

Po roce 1989 šéfoval bezpečnostnímu odboru Ministerstva zahraničních věcí, v roce 1992 byl československým velvyslancem při OBSE ve Vídni. Byl členem patnáctičlenné mise na Kosovu v roce 1992. Určitou dobu byl jedním z pěti poradců Miloše Zemana. Nyní se věnuje přednáškové a publikační činnosti. Je autorem knihy "Utajená zákulisí".

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Doubrava: Potápět lodě s migranty! Přišli pro sociální dávky, krádeže a loupení. Americký zločin v této zemi. A Dienstbierovy kecy, cigáni, sluníčkáři, Uhl a Šabatová…

16:04 Doubrava: Potápět lodě s migranty! Přišli pro sociální dávky, krádeže a loupení. Americký zločin v této zemi. A Dienstbierovy kecy, cigáni, sluníčkáři, Uhl a Šabatová…

ROZHOVOR Senátor Jaroslav Doubrava nechodil kolem horké kaše o ostře se vyjádřil k problematice imig…