Co pro vás osobně, nebo také jako pro historika, znamená připomínání blížícího se 70. výročí konce druhé světové války?

Konec druhé světové války byl prakticky koncem největšího válečného konfliktu lidstva na zeměkouli, a je proto neustále nutné zkoumat příčiny této katastrofy, neboť ona část lidských dějin je pořád ještě zahalena celou řadou legend, předsudků a zaujatostí. 

Jak vnímáte nejrůznější diskuse na toto téma včetně názoru, že Československo nebylo Rudou armádou v pětačtyřicátém roce osvobozeno, ale dobyto?

Pojem „osvobození“ se odvozuje od pojmu „svoboda“. Rudá armáda nám nepřinesla svobodu, nýbrž nahradila „hnědou“ totalitu totalitou „rudou“. Československo bylo Rudou armádou dobyto a obsazeno. Posléze se sice ozbrojené síly Sovětského svazu stáhly od nás k našim sousedům – Rakousko, Východní Německo, Polsko a Maďarsko, ale „rudá“ totalitní diktatura zůstala až do roku 1989.

Nejen kvůli tomuto výroku o dobytí Československa se ozývají hlasy, že se manipuluje s historií. Dá se to srovnat se zatajováním či falšováním historie, k němuž  docházelo po roce 1948?

Já bych to vyjádřil filozofií Václava Havla: „Pravdu bylo nutno podpírat polopravdou a polopravdu lží.“ K tomu ovšem nedocházelo až v roce 1948, nýbrž již po květnu 1945. Na vytváření mystifikační legendy o „osvobození Československa armádou Sovětského svazu“ a naprostým podceňováním úlohy USA na tomto procesu se především podíleli Edvard Beneš, Jan Masaryk, Milada Horáková, Bohumil Laušman, Zdeněk Fierlinger a další narudlí socialisté.