Jsem ještě schopen pochopit, že dnešní levice v čele se Zemanem opustila ideál lidských práv a prodává je za obchodní možnosti. Osobně s tím hluboce nesouhlasím: když tu byl předseda tibetské exilové vlády, tak jsem cítil potřebu se s ním setkat už na letišti a vyjádřit mu podporu.

Přesto jsem schopen pochopit, že postoj těchto lidí vychází z jakéhosi hlubokého pudu levice.

Ta totiž nikdy nepokládala lidská práva za univerzální, ale vždy je chápala jako něco, co stát uděluje. Na rozdíl od konzervativců, kteří chápou právo na lidskou důstojnost jako právo absolutní, dané všem lidem bez rozdílu, a proto samozřejmě platné vždy a všude. Levice se nás snaží učit, že obsah lidských práv je libovolně nastavitelný. V Evropě do něj zahrnuje například i právo na bezplatnost vzdělávání či léčení, stejně jako právo homosexuálů na adopci či muslimů na nošení šátků. Na druhou stranu levice nevidí lidská práva jako nezcizitelná a univerzální, tedy vymahatelná za všech okolností a všude na světě. Britové měli za časů impéria jen omezené pojetí lidských práv, ale zato ho vyžadovali v celé své říši, například že lidské oběti (včetně upalování vdov) jsou nepřípustné. To ovšem moderní levice nedělá. V našem prostoru pojem lidských práv rozšiřuje, ale pro jiné je nepožaduje. Protože pro ni to nejsou práva daná lidstvím, ale pouze kulturním kontextem.

To vše bych snad dokázal u prezidenta Zemana pochopit. Nesouhlasím s ním, ale respektuji, že vyhrál volby a já jsem dnes jen hlas volajícího na poušti.

Zmínku o Tchaj-wanu však pokládám za úlet nebetyčného rozsahu. Škoda, že se raději nedržel starého přísloví "mluviti stříbro, mlčeti zlato". Úplně zbytečně pokořit našeho významného obchodního, kulturního i vědeckého partnera je pro mě nepochopitelné. Nemám prostor, abych popisoval celou historii Tchaj-wanu i dynamický a složitý vývoj vztahů mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem. V posledních letech se vztahy přes Tchajwanský průliv velmi oteplily, probíhá intenzivní spolupráce, podepisují se desítky dohod, a dokonce už probíhají i jednání na politické úrovni. Současně je Tchaj-wan významným investorem v České republice a probíhá velmi široká vědecká a vysokoškolská spolupráce. Což jsou přesně obory, které potřebujeme rozvíjet, nechceme-li být pouze montovnou.

Česká republika i Tchaj-wan jsou si podobné velikostí, potřebou se zabezpečit proti sousedícímu velkému bratrovi, důrazem na inovace a kreativní schopnosti i snahou o budování a upevňování demokracie a úcty k lidským právům. Mnoho let usiluje Česká republika o rozvoj vztahů s Tchaj-wanem, aniž by tím urážela pevninskou Čínu. Za těchto okolností byla zmínka prezidenta Zemana o právu Číny na území Tchaj-wanu úplně zbytečnou urážkou tchajwanského lidu, která může naše vztahy velmi poškodit. Hloupou o to víc, že vůbec nebyla potřebná a nikdo ji po něm nechtěl. Jak Miloš Zeman sám s chutí bonmotuje a cituje klasiky: bylo to horší než zločin, byla to chyba.

Marek Benda
poslanec PČR
předseda oblastního sdružení