Nechápu, jak je možné na jedné straně mluvit o ústavním puči a na straně druhé nehnout prstem, aby bylo mocenskému zvratu zabráněno.

Předesílám, že naštěstí pro nás je k ústavnímu puči ještě dlouhá cesta a nedomnívám se, že kromě komunistů by některá ze stran byla takové mocenské změny schopna.

Přesto mně děsí myšlenka, jak by se politické strany při skutečném pokusu o ústavní puč zachovaly, jestliže bych jen na okamžik vzal vážně třeba burcující slova Miroslava Kalouska. Chování tradičních stran bych totiž musel považovat za stejně hloupé, jak se zachovali ministři České strany národně sociální, Československé strany lidové a Demokratické strany, jejichž zástupci tím, že odmítli účast v koaliční Gottwaldově vládě, umožnili v únoru 1948 komunistům vytvořit vládu podle svých představ a dovršit tak ústavní komunistický převrat. Dosaďte si do sci-fi příběhu z dnešní doby ANO a Babiš a výstup ponechte. Chovali by se takto současní politici, kdyby svá slova mysleli jen trochu vážně? Umetli by svou nečinností cestu možnému mocenskému zvratu? Opravdu chceme, aby nás takoví politici v parlamentu zastupovali?