Probíhající jednání o úpravně placení zdravotního pojistného za některé pojištěnce státem vzbuzuje dojem, že jednající politici a funkcionáři zúčastněných institucí nemají základní právní a ekonomické informace, nebo se podle nich nechtějí zařídit. Pokud se totiž hlásíme k Ústavě ČR a v souladu s ní také k ratifikovaným vyšším mezinárodním zákonům, měli bychom vědět, že každému občanovi je těmito dokumenty garantována patřičná zdravotní péče, která se hradí cestou veřejného zdravotního pojištění. Stát proto ručí za existenci veřejného zdravotnictví schopného tuto péči obstarat a za existenci veřejné zdravotní pojišťovny a jejích dostatečných příjmů, aby tuto péči mohla zaplatit.
Základem příjmů veřejného zdravotního pojištění je pojistné ve výši 13.5% z hrubého příjmu všech občanů, Za občany bez příjmů z výdělečné činnosti platí pojistné stát ve výši, která by měla umožňovat dosažení vyrovnané bilance veřejného zdravotního pojištění v daném roce. Proto je v příslušném zákoně ustanovení, že vláda stanoví vždy v červnu potřebnou výši státního pojistného pro příští rok. Toto ustanovení nebylo v minulosti řádně naplňováno, ačkoliv je jasné a důležité, a teď je dokonce navrženo jeho zrušení. Překvapilo mne to, protože to vypadá jako součást protiústavního a lidem nepřátelského tažení proti garanci patřičné zdravotní péče a za její nahražení přídělovým systémem neurčité péče, která bude čísi laskavostí poskytnuta. Je to výrazný krok zpět. Je to špatný krok již proto, že toto ustanovení je potřebné jako pojistka, kdyby slibované pevné valorizace nebyly dostatečné. Musí být ponechána, ale nemusí se používat, když se vyřeší problém mezd a platů, jak naznačeno dále.
Výše je uvedeno, že hlavní příjmy veřejného zdravotnictví jsou přímo úměrné průměru mezd a platů ve státě. Ovšem průměrná mzda je vinou chyb vedení státu podstatně nižší, než by odpovídalo hrubému národnímu produktu přepočtenému na jednoho obyvatele. Vyhodnocení tohoto stavu komplikuje propastný rozdíl mezi směnným kursem koruny a kursem stejné kupní síly vůči euru a dolaru. V roce 2013, kdy byl směnný kurs 24.50 Kč za euro a kurs stejné kupní síly 18 Kč za euro, vydala ČNB ve službách zahraničnímu kapitálu stovky miliard nepodložených korun, aby směnný kurs zhoršila na 27 Kč za euro. Porušila při tom zákon o České národní bance a na něm nezávislá není. Dalšími intervencemi udržuje tento směnný kurs a hodlá v tom poračovat i nadále, a podobně zachází Evropská banka i s eurem, a tak sám MMF vyhodnotil, že kurs stejné kupní síly české koruny byl v roce 2015 pouze 14.8 Kč za euro. Mezi oběma kursy je teď poměr horší než 1.8, jako před mnoha lety. Nikdo z „odpovědných“ viníky neobvinil. To je jistě chyba, ale přikročme k vyhodnocení vzniklé situace.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV