Štěch (ČSSD): My ty uprchlíky spíš pořád řešíme odzadu. A doplácejí na to všichni

Vážený pane předsedo vlády, vážená místopředsedkyně, já jenom krátce k tomuto tématu.

Zaprvé bych chtěl říci, že v naší zemi se zejména o migrační krizi hodně hovoří, ale po pravdě řečeno málokdo tu něco dělá. Prakticky také velká část lidí ani moc udělat nemůže. A nakonec, když si uvědomíme, že jednání Rady ministrů jako nejvyššího exekutivního orgánu Evropské unie je velmi náročné prostředí, kam přicházejí politici z různých zemí světa, a ještě nedávno před několika týdny, ne měsíci, ale týdny, byly země, kde – aspoň podle informací různých typů médií – velká část, nebo převažující část občanů byla připravena, nebo vyjadřovala názor, že je ochotná migranty přijímat. A ty názory byly v diametrálním rozporu s názorem české veřejnosti, s usneseními i našeho Senátu a s postoji vlády.

Tak z toho chci říci, že není vůbec jednoduché na těchto jednáních být a na těchto jednáních jednat. A zejména prosazovat usnesení, které přijímáme v rámci V4, a nebo usnesení např. našeho Senátu nebo i Poslanecké sněmovny. Samozřejmě politikům a lidem veřejně činných, kteří se takovýchto jednání neúčastní, se někde z týlu, někde ze sucha, z klidu, kde není tvrdý a ostrý politický vítr, snadno vyslovují velmi i často radikální názory, jak by bylo možné situaci řešit. Ale když se podíváme zpátky, tak z jejich úrovně nikde nic neprosadili. Dokonce ani s nikým nejednali, ale v kritice jsou velmi zdatní.

Já z toho usuzuji, že řada politiků, zejména těch méně viditelných, ale i některých dalších toto nešťastné téma s velmi špatnými lidskými osudy prachobyčejně zneužívají pro svoje politické zviditelnění a politické ambice. Je to smutné, ale i tam jsou lidé schopní dojít, že jim osudy dětí, těch lidí slouží jako prostředek k dosažení svých politických ambicí.

To říkám při vědomí, že já sám jsem také velkým kritikem migrace. A zejména si přeji, aby sem do Evropy nechodili lidé, kteří tady podle mého přesvědčení nebudou šťastní, kteří přicházejí z jiného prostředí a kteří koneckonců nejsou úplně ohroženi na svých životech, ale jdou za lepším.

Já jsem několikrát vyjádřil názor – a teď, co řeknu, to není z náboženských důvodů, ale to je z lidských důvodů, že křesťané, zejména ze Sýrie, by tady měli být přijati. Protože jsou ověřené zprávy, že pro všechny náboženské směry, které ostatní náboženské směry, které na území Sýrie a dalších zemí jsou, existují, že pro ně křesťané jsou špatní sousedé, že s nimi nechtějí žít, že je odmítají a že je ohrožují na jejich životech. To jsou informace, které jsou k dispozici, jsou potvrzeny z vícero zdrojů, že křesťané i pravděpodobně, kdyby se podařilo situaci vyřešit, budou mít velmi komplikovaný život na území těchto států, zejména v Sýrii.

Oni to řeší tím, že odcházejí, neboť jim jde o holý život. Toto je skupina, kterou já jsem ochotný – a ne z důvodů, že jsou to křesťané, ale z důvodů toho, že jim jde o život, tady přijmout a přesvědčovat naše spoluobčany, abychom je přijali.

U těch ostatních skupin mám velké problémy, a proto od začátku – taky jste toho byli také účastni – jsem tady v Senátu ztrácel hlas a žádal, abychom soustředili síly na příčiny. Na příčiny, protože důsledky se vždycky budou řešit velmi těžce, nepodaří se to. Samozřejmě u nás to vzbuzuje velké emoce a neštěstí bylo, že Evropská unie začínala od konce, tzn. přerozdělováním.

Když tady byl tehdy na návštěvě generální tajemník NATO a hovořil jsem o tom, že je potřeba hledat nějaké řešení i s Asadem a dalšími, kteří všichni budou ochotni bojovat proti Islámskému státu, tak bohužel jako když mě neposlouchá. A pak řekl: "A největší nebezpečí je Asad." Jako kdyby ta ostatní nebezpečí tam pomalu nebyla. Byl jsem z toho, mohu vám říct, velmi a velmi zklamán. A to jsem vám tady tenkrát i sdělil. Já totiž nepovažuji takovéto jednání, že jsou to nějaká moje soukromá jednání, já zastupuji Senát, a proto také tyto věci vždycky otevřeně říkám.

Takže to je jedna část, kterou chci říci.

Druhá část. První dva řečníci, předsedové klubu, kolega Kubera a kolega Veleba tady vystoupili v určitém duchu. A musím říci, že oceňuji, že kolega Kubera na závěr jeho kritického vystoupení, kde obecně k evropské politice se vyjadřoval kriticky; nepochopil jsem, jestli taky k politice české vlády a V4... Ale závěr byl, že přes všechno, co tady řekl, že nezná řešení. A vlastně nás, a společnost, připravuje na to, že nezná řešení.

Byl jsem překvapen, ale považuji to celkem za férové, že kolega Veleba se k jeho vystoupení v plném rozsahu přihlásil, tak předpokládám, že i k těm závěrečným slovům, že ani kolega Veleba, který zde není přítomný - a prostřednictvím řídícího se to snad dozví - také vlastně nám sdělil, že nezná řešení. Protože se, jak opakuji, přímo k vystoupení kolegy Kubery přímo přihlásil.

Je pravda, že ta řešení nebudou a nejsou snadná. Nejsou snadná. Myslím, že řešení je potřeba hledat odpředu, od příčin. Od příčin, a my jsme tady v Senátu o tom hovořili, a myslím si, že jsme hovořili správně.

A já se vás dovolím, vážené kolegyně a vážení kolegové, panu premiérovi jsem to před příchodem dal i písemně a prostřednictvím i médií upozornit naši veřejnost na zajímavý článek. Já se nerad odvolávám na články, je to možná po dlouhé době můj první případ, včera byl zveřejněn článek profesora Sachse, který je známý americký ekonom. Je znám svými ne vždycky obecně standardními přístupy, ale je to profesor uznávaný po celém světě. Možná drobek víc ve středolevicovém spektru, ale de facto liberální ekonomové ho také velmi velmi přijímají.

On není jenom, podle mého přesvědčení, ekonom, on je i významný politolog, nebo člověk, který spojuje ekonomické věci s procesy, které přináší globalizace. Já vám doporučuji jeho článek si najít a přečíst. Je přeložený na českých médiích. Překlad samozřejmě nemůžu garantovat, ale věřím, že by si autor nedovolil nějak účelově článek měnit. A já vám přečtu, když dovolíte, závěrečných několik vět. Prosím, vydržte to, protože on tady závěrem říká, co podle jeho názoru je možné, nebo co je potřeba dělat. A já si myslím, že to je ta cesta.

Chci jenom říci našim váženým kolegyním a kolegům, že řešení jsou. Řešení jsou, ale musí to chtít řešit ti, kteří mají skutečně tu sílu v rukách. A zadruhé, my ostatní, ti mravenečkové, bychom politiky měli zejména nutit, případně pomáhat. Takže prosím, vydržte ještě pár minut. Pan profesor Sachs navrhuje ve svém článku závěrem:

"Podmínkou ukončení války je dodržování šesti principů. Zaprvé by USA, Spojené státy, měly ustoupit od otevřených i tajných operací na svržení syrské vlády. Zadruhé by Rada bezpečnosti OSN měla prosadit příměří, o němž se nyní jedná. A vyzvat všechny země, včetně USA, Ruska, Saúdské Arábie, Turecka, Kataru a Íránu, aby přestaly vyzbrojovat a financovat vojenské síly v Sýrii. Zatřetí by měly ustat veškeré polovojenské aktivity, včetně činnosti tzv. umírněnců podporovaných Spojenými státy. Začtvrté by Spojené státy a Rusko a koneckonců i Rada bezpečnosti OSN měly striktně volat syrskou vládu k zodpovědnosti za to, aby se zdržela projevů odporu vůči odpůrcům režimu. Zapáté by k politickému přerodu mělo docházet postupně, v atmosféře budování důvěry na všech stranách, nikoli svévolným a destabilizujícím chováním ke svobodným volbám. A konečně by se měl vyvinout tlak na státy Perského zálivu, Turecko a Írán, aby spolu otevřeně jednaly o takovém regionálním rámci, jenž dokáže zajistit trvalý mír. Arabové, Turci a Íránci už několik tisíc let žijí vedle sebe. Oni, nikoli vnější mocnosti, by měli stát v čele cesty ke stabilnímu uspořádání v regionu."

Já si myslím, aspoň podle mého poznatku je toto hodně pravda, je to skutečně cesta. I když samozřejmě nemohu říci, že všechno, co pan profesor píše, je podloženo. Ale na základě dlouhodobé důvěry k jeho slovům, zejména v oblasti ekonomie, já sám se v tuto chvíli poměrně dost hlásím. A myslím si, že by se z těchto slov Američana se světovým rozhledem mohlo vycházet a že by se v tom duchu mělo jednat.

Vím, že to je hořký bonbón pro některé politiky, pro některé velmoci, ale myslím si, že to je cesta k tomu, jak vůbec ty problémy řešit. Protože my je spíš pořád řešíme odzadu. A doplácejí na to všichni, včetně nebezpečí, že na to bude doplácet i naše země.

Děkuji za pozornost.