Jiří Ovčáček se sám dlouho věnoval žurnalistice, ze které podle jeho slov odešel v pravý čas. „Když vidím úroveň české žurnalistiky, už bych to dělat nechtěl, z novinařiny je propagační práce,“ upřesnil s tím, že pro politiky je to ale veliká výhoda.

„Dnes může v únoru předseda politické strany říct, že zdaní bohaté, a novináři to oznámí jako novinku. Pak to ale řekne znovu za půl roku a zase se to píše jako veliká novinka, přitom to řekl dávno a nic od té doby neudělal. Neřeší se tolik, kdo co řekl v minulosti, ale co říká teď,“ dodal.

Podle Ovčáčka se novináři hlavně nechtějí přiznávat, že někoho podporují, a odkrýt tak, že nejsou zase až takovým pilířem demokracie. Jen jednou za čas se udělá redakční komentář, aby se neřeklo. „Během voleb se rozhodně nikde neobjevuje žádná transparentní zmínka,“ dodal s tím, že by novináři museli ukázat, že jsou na někom skutečně závislí a podporují ho, ať už za peníze, nebo proto, že věří, že je to správné.