Poslanec KSČM: Tresty, udělované soudy za politické názory, jsou perverznost

Po dvanácti letech jste skončil ve funkci starosty. Přestože KSČM opět vyhrála volby, vznikla totiž široká koalice a vy jste tak skončili v opozici. Jaké tak máte z uplynulých komunálních voleb pocit? Nelitujete, že jste do toho znovu šel? Přeci jen nebyl jste zpočátku rozhodnut mandát znovu obhajovat.

Starostou města jsem byl 12 let. A to je, myslím, v současné době více než dost. Převzali jsme město v době, kdy na tom nebylo po dlouhé vládě pravice ekonomicky dobře a předali jsme ho následovníkům ve stavu, kdy má hotovy nejdůležitější investice do vodohospodářské a silniční infrastruktury včetně občanské vybavenosti. Komunální volby jsme vyhráli počtvrté, to také o něčem vypovídá. Že se tentokrát nepodařilo sestavit většinovou funkční koalici, je jiná věc. Nejde o pocity, ale po dlouhé době byla vítězná strana poprvé vyšachována totálně z radnice. To zákony této země umožňují a nabízí se otázka, zda je to správně a hlavně jestli to odpovídá vůli občanů. Už před volbami jsem říkal, že nejsem přesvědčen o tom, jestli chci ještě pokračovat. Post starosty jsem obhajovat nechtěl a tak nic z tohoto pohledu neřeším. Chtěl jsem naší kandidátce pomoct a to se stalo. Vyhráli jsme čtyřikrát za sebou.

A jak byste jako opoziční zastupitel hodnotil první měsíce působení nové koalice?

Novou koalici na radnici nelze zatím hodnotit, protože dosud nic neudělali. Ale snad přece něco. Zatím zdražili občanům poplatek za svoz komunálního odpadu, zvedli nájmy například zahrádkářům, chystají se na zvýšení koeficientu daně z nemovitosti a dokonce vypověděli smlouvu firmě na svoz a likvidaci komunálního odpadu, kterou město vlastní. Naslibovali toho tolik, že když splní desetinu, bude to dobré. Prakticky všechno podstatné, co je pro letošek naplánováno, jsme včetně finančního zajištění připravili my. Asi přišli na to, že na všechno jsou potřeba peníze. Ty se však musí umět sehnat a ne je sebrat občanům. Vzhledem k tomu, že koalice je složena z poloviny z jednomandátových zisků, bude zajímavé sledovat, jak dlouho vydrží ve funkční podobě.

Jste ale také stále poslanec nejsilnější opoziční strany. Vláda v uplynulých dnech schválila tzv. finanční ústavu, přesněji návrh ústavního zákona o rozpočtové zodpovědnosti, který počítá s dluhovou brzdou ve výši 55 procent hrubého domácího produktu. Koalice tak bude potřebovat i hlasy opozice, která je ale k předloze zatím skeptická. Prozradíte nám, jak budete hlasovat vy sám a proč?

Princip dluhové brzdy je v podstatě správný a lze s ním souhlasit. Konečné stanovisko vznikne po důkladném prostudování konečného návrhu znění zákona. Limit 55 % HDP se mi zdá pořád jako poměrně vysoké číslo. Takže jak budu hlasovat já, ještě nevím.

V souvislosti se schválením finanční ústavy KSČM vadí, že s opozicí nikdo nediskutoval. Jak byste ale celkově hodnotil komunikaci mezi opozicí a vládou? Vidíte třeba nějaký pozitivní posun oproti předchozí, pravicové vládě?

To je jeden z důvodů. Takový ústavní zákon by měl být přijat konsenzuální většinou, aby nebyl neustále zpochybňován. Já myslím, že komunikace mezi opozicí a vládou je v současné době nedostatečná. Minulé pravicové vlády byly kritizovány, že válcují opozici. Podle mého názoru se toho moc nezměnilo. To se projevuje nejen ve sněmovně, ale i při jednání některých výborů. Jestli už dojde k nějakým dohodám napříč politickým spektrem, měly by také platit.

Ve sněmovně jste člen výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Podle současné ministryně Karly Šlechtové Česko může nedočerpáním dotací přijít až o 85 miliard. Co vy na to? Kde vidíte příčinu problémů, které má Česko s čerpáním dotací a jaké řešení se podle vás nabízí?

Musíme věřit, že ministryně užila číslo z toho nejkatastrofálnějšího scénáře, jaký si jde představit, a že skutečnost bude příznivější. Česko má problémy s čerpáním evropských peněz především proto, že si samo nastavilo nesmírně složité mechanismy pro jejich získání. Jako bývalý starosta města, které prostřednictvím Svazku vodovodů a kanalizací čerpalo evropské dotace na vodohospodářskou infrastrukturu, mohu říci, že jsou to skutečně velmi drahé ekonomické prostředky. Pokud by se investice podobného rozsahu realizovala z vlastních zdrojů, vyšla by podstatně levněji. Na čerpání evropských peněz na konkrétní projekty parazituje celá řada institucí, včetně centrálních, a cena se tím uměle navyšuje a hlavně zvyšuje podíl vlastních peněz investorů. A ty prostě chybí. A navíc je třeba kritizovat i systém násobných vícestupňových kontrol čerpání dotací. Zjednodušeně řečeno, těžko se dotace získá, ale velmi lehce se o ni může přijít kvůli naprostým malichernostem. Dílo je realizováno a slouží svému účelu, ale o dotaci tak jako tak můžete přijít. A to si mnoho investorů rozmyslí. Všechno je třeba zjednodušit. Jak samotnou žádost, tak i kontroly po vybudování díla. To je ta cesta.

Působíte také ve výboru pro zdravotnictví. Vítáte verdikt Ústavního soudu, který na konci února potvrdil, že Ministerstvo zdravotnictví může nařizovat očkování dětí a za vyhýbání se této povinnosti má zákonným zástupcům i nadále hrozit pokuta až 10 000 korun. Proč?

Jako lékař mohu říci, že tento verdikt Ústavního soudu vítám. Samozřejmě, že každý zásah do organismu má svoje rizika, protože jinak by nevznikly statistiky. Ale riziko vzniku nějakých následků po očkování v porovnání s jeho prospěšností jak pro člověka samotného, tak pro společnost, je naprosto nesouměřitelný. Jedině zásluhou povinného očkování v minulých dobách došlo k eradikaci nebezpečných, v mnoha případech smrtelných nákaz. Některé z nich se v poslední době začaly vlivem určité benevolence znovu objevovat. A s tím je potřeba něco dělat.

Ve sněmovně působí i váš syn, jenž se nedávno přidal na stranu tzv. rebelů, kteří se vzbouřili proti Tomio Okamurovi a nyní hodlají založit novou stranu. Poslance, kteří se postavili proti němu, vyzval Okamura k odchodu ze strany. Vy jste se na svém profilu vyjádřil, že podle vás k žádnému rozkolu uvnitř Úsvitu nedošlo a že čas ukáže, že to možná bylo ku prospěchu věci. V čem konkrétně? Domníváte se, že potřebujeme další stranu?

Nevím, jestli potřebujeme další stranu. To ale nezáleží na tom, jestli ji někdo chce nebo nechce, ale zda vytvoří takový program, který zaujme voliče. Podle mých informací se to, co se stalo v Úsvitu, nelze nazvat vzpourou, ale pokusem vrátit se ke kořenům, ze kterých hnutí vyšlo a uspělo v parlamentních volbách. Ti tzv. vzbouřenci chtějí jenom to, aby se dodržoval volební program a rozšířil se o oblasti, které je nutné řešit v současné době ve společnosti. To, jak Tomio Okamura expresivně reaguje, je věc zcela jiná. A znovu dodávám, že základem dobrých vztahů je dodržování uzavřených dohod. A v tom byl asi problém.

Jak nyní vidíte budoucnost strany? Přeci jen již před celou kauzou se její preference pohybovaly na hranici volitelnosti.

A to je právě to, o co se může jednat. Není to důsledek toho, že Úsvit mohl být budován jako strana jednoho muže? Preference byly nízké už v době, kdy žádný rozkol nebyl ještě patrný. Jaká bude budoucnost strany, záleží jenom a jenom na nich. Uvidíme, co vývoj přinese, ale analogie s rozpadem Věcí veřejných pokulhává.

Kde vidíte příčinu toho, že u nás v poslední době vzniká řada stran, které ale nevydrží déle než jedno volební období a následně se rozpadnou či rozštěpí?

Příčin může být několik. Je to především neřešení problémů, které některé občany silně trápí. Pak to může být účelový vznik strany jako nátlakové skupiny nebo i jenom osobní ambice některých lidí prosadit se do politiky. Právě proto, že tyto strany a straničky soustřeďují lidi s různými názory, dochází záhy k jejich štěpení a přeskupování do jiných subjektů. Ale to je ve společnosti, která si říká demokratická, normální a běžné.

V těchto dnech si komunisté připomínají výročí 25. února 1948? Jak na únor 1948 pohlížíte vy sám?

V této době jsem ještě nebyl na světě. Ale je jasné, že žádná událost nevzniká sama o sobě, ale má své hluboké historické příčiny. 25. únor 1948 byl vyústěním vývoje po druhé světové válce, kdy došlo k bipolárnímu rozdělení světa. Po 67 letech je to už historie. Nic se na těchto událostech nezmění a každý může mít na ně jiný názor. A kdybych měl odpovědět, jak se na toto datum dívám já sám, tak bych řekl, že každý byl vychován v jiném rodinném prostředí s různými zkušenostmi z první republiky, okupace a druhé světové války, a to výrazně ovlivňuje jeho pohled.

Někteří vaši kolegové, například Marta Semelová, jsou známí svými kontroverzními výroky o komunismu a minulém režimu. Nedávno dokonce čelila obvinění z popírání zločinu komunismu. Jak byste vy sám hodnotil například proces s Miladou Horákovou, činnost tehdejší StB apod.?

Marta Semelová říká to, co si myslí, a s námi svoje myšlenky a výroky nekonzultuje. Je to otázka jejího pohledu na minulost v konfrontaci s životními zkušenostmi. To, že čelila nějakému obvinění z popírání zločinů komunismu, ještě nic neznamená. Dnes může dávat trestní oznámení každý na kohokoliv a je věcí příslušných orgánů, jak se k věci postaví. Pokud je mi známo, ničeho se nedopustila. Co se týká padesátých let, tak především chci říci, že když se někdo dopustil jakéhokoli porušení zákona, má být po zásluze potrestán. Tedy spíše měl, protože už uplynulo více jak šest desítek let. Každá doba by měla být hodnocena se znalostí kontextu historických událostí v souvislostech, které nejsou nikdy černobílé. Jak jsem už řekl, všechno má svoje příčiny a důsledky. Tresty, udělované soudy v této době za politické názory, jsou perverznost. Ty se děly ale na obou stranách železné opony a na to se dnes neupozorňuje. Tak jak tady byl proces s Miladou Horákovou s tragickým vyústěním, tak v USA byla popravena Ethel Rosenbergová v duchu atmosféry, kterou vyvolal senátor McCarthy a jeho Výbor pro neamerickou činnost. A rovněž s velkými důsledky pro řadu lidí. Byla to hnusná doba a neměla by se nikdy opakovat.