Jitka Seitlová

  • KDU-ČSL
  • Přerov
  • senátorka
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,3. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

18.07.2018 21:29:00

V detailu bývá skryt ďábel

V detailu bývá skryt ďábel

Projev na 16. schůzi Senátu 18. července 2018 ke změně zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací.

Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Myslím, že většina z vás už zaznamenala debaty, které jsem otevřela o tomto návrhu novely zákona č. 416/2009 Sb., takže před vás předstupuji, abych k tomuto zákonu řekla pár slov a případně ještě nějaké další návrhy.

Víte, zákon, který před námi teď leží, je vlastně novelou zákona, který byl zase původní poslaneckou novelou a tato poslanecká novela byla několikrát opakovaně novelizována. A vždycky se říkalo – je to taková jako právní úprava, která není úplně dobrá, je to takové trošku – nyní přemýšlím o vhodném slově – že jako vždycky se tam něco napláclo a zase se napláclo a čekali jsme zákon o liniových stavbách. Vláda v minulém volebním období, pan ministr Ťok slíbil, že připraví zákon o liniových stavbách, řádnou cestou, která by skutečně odpovídala vážnosti situace.

Takový zákon, přestože to byl slib a bylo to i v legislativním programu vlády, nebyl předložen.

A musím říct, že si také vážím iniciativy skupiny poslanců, která se rozhodla, že přispěje k tomu, abychom situaci nějakým způsobem řešili. A rozhodli se a dali dohromady nějakou skupinu, která by měla připravit nějaké právní úpravy, které by zrychlily dopravní stavby. A myslím si, že všem společně, že tady skoro nebo určitě nikdo není, kterým by nevadil současný téměř havarijní stav naší dopravní infrastruktury. To je samozřejmě velmi dobrý počin, a je to bohulibý počin a určitě díky za něj.

Ale teď k tomu, jak byl tento návrh poslán k nám do našeho senátního tělesa na tomto projednání.

Všechny úvodní řeči, které tu byly ze strany předkladatele řečeny, jsou jistě velmi pěkné a vypadají velice hezky, ovšem v detailu bývá právě skryt ďábel. Já to teď přeháním, věřím, že to ďábel není, ale bývá to tak. Přestože na to byl velmi krátký čas, bylo potřeba se podívat, co přesně v jednotlivých ustanoveních je.

Jenom bych upřesnila to, co tady řekl náš hlavní zpravodaj Cieńciała. Tato novela zákona měla hlavní těžiště v tom, že teprve předkládala předběžnou držbu, ne že předběžná držba platí, tak jak to mohlo malinko z toho, co říkal pan senátor, zaznít. Ale jenom dobře. Je to tak, že původní návrh měl těžiště návrhu předběžná držba. Předběžná držba byla právně – řeknu – velmi těžko schůdná. Víme, že i v jiných zemích, třeba na sousedním Slovensku, byla velmi problematická z hlediska Ústavy a ústavního práva a byla v tom nějaká rozhodnutí, která nebyla ve prospěch předběžné držby. A v tuhle chvíli se předkladatel rozhodl pro jiné řešení, a to je řešení tzv. mezirozhodnutí, byť můžeme i tam, a zaslechla jsem to, nejenom zaslechla, ale znám argumenty, i tam hovořit o tom není úplně nejčistší, takže vycházíme z toho, co je ve správním řádu. Znamená to, že ve správním řádu je uvedeno, že ano, že může takové rozhodnutí padnout, byť v právním řádu nebyl vůbec myšlen takovýto způsob využití. Ale dobrá. Přestože si myslím, a nemyslím si to jenom já, myslí si to i někteří poslanci, např. pan předseda klubu ODS Stanjura, který v poslední řeči řekl, že si nemyslí, že to zrychlí přípravy. Přesto, že si myslím, že to významně nemusí pomoci, dobrá, dejme tomu prostor, pokud by to takto mělo být prospěšné.

Je tam i řada dalších pozměňovacích návrhů, které se ale netýkají jenom těch staveb, které jsou vybrané. A musím říct, že tam zase ještě je ústavní polemika o tom, jestli to je tak dobře nebo to tak není dobře, jestli takhle může být postaven seznam. Myslím si, že v zákoně chybí přímo, na základě čehož jsou stavby vybrány. Ale dobrá. Máme tam seznam, na kterém se sněmovna dohodla.

Co už je trošku složitější jsou pozměňovací návrhy, které padaly až poté, co byl návrh předložen. A tyto pozměňovací návrhy se týkaly např. toho, že se prolamuje právo vlastníka pozemku dostávat všechny písemnosti včetně rozhodnutí, které se týkají toho, že jeho práva jsou omezena, odňata nebo má nějaké povinnosti. A myslím si, že je naprostý zásah do práv, která jsou. Ve sněmovně proti tomu byly podány pozměňovací návrhy, které neprošly, takže tam nebyla shoda. Ale dobrá, i tohle je skoro možné, i když si myslím, že aspoň rozhodnutí měli lidé dostávat.

Pak tu máme další problém, a to je, řekněme, fikce jakéhosi závazného stanoviska. Hovořili o tom někteří poslanci a teď i někteří senátoři. To je pomoc, protože tam se to zdržuje, protože úřady nám závazná stanoviska nedávají a trvá to velmi dlouho. Tomu rozumím. Mám jenom jednu otázku, jaký bude postih pro toho, kdo takové závazné stanovisko nedal, když se chceme vyhnout např. korupci. To je moje otázka na předkladatele.

Pak je tam další věc, která je podle mě také taková jako velmi silná z hlediska vypuštění územního souhlasu a kolaudace přípojek elektronických komunikací do délky 100 metrů. Byť je to jakási trubička, tak když lidé vám tuto trubičku přes váš pozemek povedou, znamená to, že už tam nikdy nic nepostavíte. To už je samozřejmě věc, která tam má právo být. Je to prostě věcné břemeno, které tam budete mít už navždycky.

Ale to jsou všechno věci, které, dobrá, takže fajn, je to potřeba pro to, abychom zrychlili stavby, tak jsem si řekla, ano, cítím to jako potřebu.

Ale pak je to něco, co je pro mě, musím říct, opravdu limitem. A to je právě vstup a vjíždění na pozemky. Nedomnívám se, že to snad bylo záměrem předkladatele, i když mi někteří právníci řekli, a vy myslíte, že oni to opravdu nechtěli, že si toho fakt nevšimli? Já to nevím. Ale teď se dotkněme paragrafu Vstup a vjíždění na pozemky. Ano, je pravdou, že pro to, abychom budovali a připravovali dopravní stavby, musíme vjíždět na některé pozemky a dělat tam průzkumné práce.

Jaký je současný stav? Současný stav je takový, že se říká, tak ano, pokud mají být provedeny průzkumné práce, vlastník buď dá souhlas, anebo když nedá souhlas, rozhodne krajský úřad, který stanoví podmínky o vstupu a je vlastně tím, kdo v danou chvíli je jakýmsi gestorem toho, že právo vstupu a vjíždění nebude zneužito.

Proč se tomu tak neděje? Kolik je takových vlastníků? Podle statistik, které byly různě prezentovány i z ministerstva dopravy, je takových případů jedno až na některých stavbách řekněme 5 % všech vlastníků, kterých se týká udělení souhlasu. To krajské úřady asi nestačí rozhodovat, jsem si řekla. Ale ono to tak není. Všichni jste dostali do svých schránek stanovisko ministerstva dopravy, které zpracovalo ŘSD. A to uvádí myslím tři případy, proč stavby na těchto vstupech a vjíždění stojí. A tam se říká: Krajské úřady nechtějí rozhodovat, protože k tomu nemají výklad, o který žádaly. A tento výklad žádaly od ministerstva životního prostředí a tento výklad jim nebyl dosud vydán. A proto my teď říkáme: Nebude se rozhodovat, nebudou dohody, nebude ani projednání s vlastníky. My teď budeme dávat otevřené právo oprávněnému investorovi, aby vstupoval a vjížděl na základě oznámení tak, jak to tady bylo řečeno. Je to přiměřený zásah? Je to vůbec nezbytný zásah?

Dotknu se paragrafu 2s. A tento § 2s říká, že na základě toho ustanovení má oprávněný investor právo vstupovat a vjíždět na všechny cizí nemovité věci. Co jsou to cizí nemovité věci? Cizí nemovité věci nejsou jenom pozemky, tak jak si to všichni jistě myslíme, že se musí vjíždět na pozemky. Ale cizí nemovité věci jsou všechny stavby, chatky, rekreační objekty, ale i dvorky, které jsou součástí stavby. To všechno jsou cizí nemovité věci.

Mnozí z vás si možná pamatují – není to tak dávno - kdy jsme tu projednávali, jak přísně má být chráněno obydlí, jak přísně mají být chráněny podnikatelské objekty, které nejsou veřejně přístupné a za jakých podmínek se do nich může vstupovat. Při projednávání na výboru bylo řečeno, no, ale oni určitě se tak chovat nebudou, to my nepotřebujeme. Znám několik obydlí, přes které jde dnešní dálnice, nebo části obydlí, přes které jde dnešní dálnice. A znám i několik takových podnikatelských areálů, přes které jde nebo má jít dálnice.

Domnívám se, že to snad ani nebyl záměr a že tak – dávám příklad – jako třeba v německém zákoně říkají, no tak ano, na cizí nemovitosti, ale vyjma obydlí a podnikatelských subjektů. A to v tomto návrhu není. A budou samozřejmě i ti, kteří možná nebudou nikam vstupovat.

Ale pojďme dál, kdo má toto oprávnění? Toto oprávnění má oprávněný investor. Když poslanci předložili návrh novely, tak v návrhu novely, který dali, měli ještě předběžnou držbu, vláda tehdy souhlasila, ale řekla, pozor, musí být dořešena otázka oprávněného investora, protože ten není nikde řádně definován. Je to pouze legislativní zkratka a takhle to nelze používat.

To stejné řekl nakonec i náš právní odbor. Ale zůstalo to tak, jak to je. A na výboru jsme ještě měli dotazy, jestli může být oprávněným investorem někdo jiný než ŘSD nebo stát. Odpověď na výboru je: Ano, může. Jednoznačně může. Čili je to oprávněný investor, který buď je nějakou státní institucí, ale v žádném případě to není tak, že by to vždycky tak muselo být. A pozor! Všechny možnosti – to je potřeba říct pro toto vysvětlení – se týkají nejenom dálnic, silnic I. třídy, všech dopravních staveb, které jsou v politice územního rozvoje a všech dopravních staveb, které jsou v územních plánech, tedy v některých územních dokumentech.

Chci jenom říct, že to nejsou jenom silnice, jak někdo myslí, ale když se podíváte na to, co zákon myslí dopravními stavbami – odkazuji na zákon – jsou to samozřejmě dopravní cesty a jsou to samozřejmě letiště. To jenom pro upřesnění, abychom věděli, čeho se to týká.

To je další věc – oprávněný investor. Tam si dokážeme samozřejmě představit soukromé osoby, a hned bych mohla uvádět, které, a které někdy právě z hlediska toho, jakým způsobem invazivně se chovají, jsou často předmětem různých mediálních kritik apod.

Dobrá. Pojďme dál. Pokud bychom vycházeli z toho, co je třeba v německém zákoně, na který předkladatelé odkazovali, tam oprávněného investora jako takového vždycky nějakým způsobem potvrzuje úřad, vstupuje tam, je garantem ochrany práv vlastníka.

A teď pojďme k průzkumným pracím. Tam jsou měřící a průzkumné práce. Ty měřící jsou méně náročné, a jistě pochopíme, že každý by umožnil – pojďte si to tady proměřit nebo si odeberte vzorek. Ale zase je tam celá rozsáhlá skupina prací, velmi invazivních prací.

Pod pojmem průzkumné práce se myslí: štoly, vrty, jádrové vrty, strojně kopané sondy, to všechno je to, co je tedy tímto paragrafem umožněno na základě oprávněného investora, který bude dělat průzkumy všude, kde on se rozhodne, kde by mohl být třeba koridor té budoucí cesty nebo nějaký takový záměr stanoví třeba v politice územního rozvoje. A to je podle mě docela brutální. Víte, tady nejde jenom o to informování. Tady jde o to, že ten vlastník chce třeba u zásahu být. Vždyť je to jeho zahrádka. A on řekne: Tak kopejte o tři metry dál nebo já tady u toho budu a prosím vás, tu hlínu mi dávejte doleva. Ale my jsme tam neumožnili ani to projednání s ním. Prostě dostaneš papír - a musíš umožnit a hotovo. A nikdo se o tom s tebou nebude bavit. Máš čas, nemáš čas. Jak to je? Jsi nemocný? A nejen to. Zemědělské pozemky mají často uživatelé. Je ten dotyčný v rámci krátkého termínu schopen vůbec uživatele informovat o tom, ať si nafotí, jak to tam vypadá? Aby se pak mohl domáhat náhrady škody? Pokud se týká ... znovu se vrátím k tomu německému zákonu a mám tento, na který odkazovali sami předkladatelé. Tam to musí dostat ten uživatel, nejenom ten vlastník. A teď pojďme zase dále. Takže teď jsme v situaci, že všechny práce jste provedli a já mám nárok na tu dvojnásobnou náhradu. Fajn, takže se budu domáhat dvojnásobné náhrady. No, když se nedohodneme, což bývá velmi často, protože víme, že právě to jsou nejčastější spory. Ne, stát toho dotyčného vlastníka nechrání. Říká: No, tak si běž k soudu, řeš to soudní cestou. Já si představím babičku, dědečka, který je na zahrádce a řekne: To se mám soudit? A to se mám soudit se státem nebo s ŘSD? Vždycky tam má být mezičlánek. Pokud stát stanovuje takovou možnost invazivního vstupu, měl by v takovém případě stanovit i určitou adekvátní minimální ochranu nějakého nezávislého orgánu, který tu situaci nějakým způsobem řeší v první fázi. Máme to u vyvlastnění, máme to u věcných břemen, tady ten zásah může být daleko invazivnější a tady ho najednou nemáme.

Takže vážené kolegyně, vážení a milí kolegové. Děkuji za pozornost, kteří se věnovali mé dlouhé rozpravě. Ale jsem přesvědčena, že ochrana soukromí, ochrana vlastnictví zasluhuje ze strany Senátu takovouto pozornost a že bychom opravdu měli zvážit, zda připustíme, aby byl schválen takovýto návrh, který pustíme do praxe s těmito řeknu nejenom nedostatky, ale ustanovení, která bohužel nebrání zneužití, a to právě ve prospěch práva, které jsme vždycky před tím velice silně chránili. Děkuji.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout