Vliv filozofického učení
Myšlení Vietnamců sice zprvu vychází z prvků jednoduchého přirozeného materialismu a dialektiky, ale zároveň bylo promíšeno s náboženskými představami. Filozofie vychází z prvků jing a jang o pěti prvcích (podobně jako v Číně), jehož nejzřetelnějším konkrétním projevem je vyvážený způsob života klonící se k harmonii. Typickým představitelem novodobé historie je národní hrdina, myslitel a významná světová osobnost Ho Či Min.
K rozvoji Vietnamské kultury přispěl myšlenkový vliv povietnamštěného konglomerátu buddhismu, neokonfucianizmu, taoismu a posléze i křesťanství. Později například myšlenky marxismu-leninismu, které pronikly do Vietnamu v 20. a 30. letech 20. století ve spojení s vlastenectvím se staly hybnou silou proměny dějin a postavily Vietnam na cestu k nezávislosti, demokracii a socialismu.
Kulty a náboženství
K tradiční lidové víře Vietnamců patřily kulty plodnosti, přírody a člověka. Ve Vietnamu se jedná o kulty mnoha božstev, rostlin i zvířat, mezi nimiž velké úcty požívají božstva ženská. Nejrozšířenější formou kultu člověka je uctívání předků, které se bezmála stalo jakýmsi náboženstvím Vietnamců.
Podle statistiky ve Vietnamu existuje asi 24 milionů věřících, což představuje přibližně 27 procent populace; z nich se jedná převážně o buddhisty (přes 11 milionů) lidí, katolíky (téměř 7 milionů) a protestanty (více než milion), dále Cao Dai (2,4 miliony), Hoa Hoa buddhismus (1,5 milionů) a jiná náboženství kolem půl milionu.
Počet věřících, řeholníků i kultovních míst ve Vietnamu neustále vzrůstá. Jen na náboženských aktivitách se podílí téměř 20 milionů lidí. Počet hodnostářů a mnichů se odhaduje kolem 83.000 lidí a existuje zde zhruba 25.000 míst pro konání bohoslužeb. Podle současného odhadu zhruba 95 procent obyvatel Vietnamu žije s nějakým druhem víry a náboženství.
Podle statistiky ministerstva kultury, sportu a cestovního ruchu se ve Vietnamu každoročně koná kolem 8.000 festivalů, z nichž je 7.039 lidových slavností, 332 festivalů s revolučně historickým charakterem, 554 náboženských slavností, 10 festivalů pocházejících ze zahraničí a 40 dalších festivalů.
Náboženské směry
Buddhismus pravděpodobně pronikl do Vietnamu přímo z Indie po moři ve 2. století našeho letopočtu. Buddhismus je Vietnamcům velice blízký, protože se nezříká světa, ale orientuje se na prosby o blahobyt, štěstí a dlouhý život než na pobyt v klášteře a odchod od pozemských záležitostí. Zároveň se choval vstřícně i vůči neokonfuciánství a taoismu, čímž vytvářel kulturu založenou na „trojím učení z jednoho zdroje.“
Neokonfuciánství bylo těsně spojeno s politickým i společenským systémem a vtěleno do systému studia a zkoušek, jehož nositelem byla vrstva konfuciánských učenců a postupně tak ovládlo veškerý duchovní život společnosti. Z neokonfuciánství byly přejaty jen některé součásti, a to především ty, které souvisely s politikou a morálkou.
Taoizmus pronikl do Vietnamu koncem 2. století našeho letopočtu. Taoismus obsahoval mnoho prvků mystických až tajuplných, takže vyhovoval lidskému podvědomí a prvobytné mentalitě. Mnozí staří konfuciáni obdivovali vnitřní klid a ducha oddechu či potěšení, které vyzařovalo Lao-c´ovo a Čuang-c´ovo učení. Taoismus již přestal existovat jako náboženství a zachoval se jen jako určitá tradice v lidových kultech a pověrách.
Křesťanství vstoupilo na půdu Vietnamu v 17. století jako prostředník západní kultury a kolonialismu. Využilo příznivé příležitosti, kdy feudální zřízení bylo v krizi, buddhismus oslaben, neokonfuciánství se zmítalo ve slepé uličce, a stalo se duchovní útěchou části lidových mas. Křesťanství mělo dlouho problém se vstřebat do vietnamské kultury, takže církve byla nucena dovolit vietnamským věřícím, aby si zřizovali oltáře doma.
Islám pronikl do Vietnamu poměrně brzy. Muslimy se stali hlavně Čamové ve střední části středního Vietnamu, čítající dnes asi 60 tisíc osob. Církev Cao Dai vznikla ve Vietnamu v roce 1926 a má něco přes 2 miliony věřících. Sekta Hoa Hao vznikla ve Vietnamu v roce 1939 a má něco přes 1 milion věřících.
Interference kultury
Vietnam nám může vzhledem k různým druhům přesvědčení, náboženství a kultů posloužit jako příkladem muzea světových náboženství. Na kulturní rovině tato rozmanitost forem víry a náboženství přispěla ve Vietnamu k bohaté a pestré kultuře. Všechny tyto víry a náboženství mají správně řešení, kombinují se navzájem bez jakéhokoliv rozlišování, sporů a konfliktů.
Vietnam je příkladem země, kde se v jednom chrámu modlí lidé několika vyznání. Toto tradiční přesvědčení odráží bohatý a duchovní život, rozmanitost a vzájemnou toleranci. Tyto faktory pomáhají Vietnamskému obyvatelstvu ke společenskému soužití s mnoha vírami a různými náboženskými směry.
V mnoha obcích naleznete střídavě věřící lidí a lidi bez vyznání. Na mnoha místech zase žijí skupiny věřících, které jsou propojeny se skupinami jiné víry nebo nevěřícími. Společně žijí ve vzájemné harmonii. Každé vyznání či náboženství přináší oddělenou kulturu, ale společně se zaměřují na hledání pravdy, soucitu a krásy.
Tyto náboženské směry jsou ovlivněny národními tradicemi, které přispívají k rozvoji různorodých kultur a obohacují tak kulturu Vietnamského národa. Ve skutečnosti má každé náboženství v sobě jednu nebo více prvků náboženské víry. Toto vzájemné ovlivňování během stovek let své existence se stalo součástí vietnamské kultury.
Závěrem
Jelikož víra, doktríny a uctívání Vietnamského obyvatelstva jsou zahrnuty pod různými náboženskými směry, tak mají podobnou myšlenku v národním duchu, vlastenecké i kulturní tradici, a to vždy jak s národem, tak i v národně osvobozenecké revoluci ve své minulosti a obraně země v současnosti.
Vietnamský stát vždy hájil důslednou politiku respektování a zajištění práva na svobodu přesvědčení, náboženského vyznání a svobodu nenáboženského vyznání etnických menšin. Toto právo na náboženskou svobodu je zakotveno v Ústavě Vietnamu (2013) ve článku 24.
Vietnam připravuje zákon o náboženském vyznání a očekává se, že jej Národní shromáždění schválí v říjnu 2016 za účelem vytvoření právního koridoru pro náboženské aktivity a víry ve Vietnamu.
