Dovolená to byla moc fajn, teď ale o něčem jiném. Když už jsme byli v opravdu nádherném Gdaňsku, navštívili jsme i muzeum Solidarity. Nebyla to zrovna veselá návštěva a rozhodně jsem svému synovi (20) měl dost co vyprávět. Skvěle zpracovaná vlastně nedávná historie pádu hnusného komunismu v Polsku (ten náš, československý, byl ještě horší), ohromně zajímavé expozice, známé informace s mnoha neznámými detaily. To vše mi dost nepříjemně evokovalo vzpomínky na komunistickou minulost naší země.

Skalní voliče dnešní opozice, která již otevřeně podporuje ruského agresora a ruské vidění světa, bych do muzea Solidarity neposílal, to je marné. Nerozhodnutým, kteří ale nakonec rozhodnou o výsledku podzimních voleb, bych tuto návštěvu určitě doporučil. Aby si osvěžili paměť. Ti mladší, aby aspoň částečně pochopili. A aby si všichni uvědomili, o co hlavně se teď v naší zemi reálně hraje.

Pozn. Já si z podobného líbání se politiků (tehdejších komunistických šéfů a zároveň představitelů svých zemí), široce používaného ve "slavných" dobách socialismu, přestávám dělat srandu a začínám se ho upřímně děsit.