když jsem se včera písemně přihlašoval, věděl jsem, že budu druhý po Michalu Canovovi. A jsem vždycky rád, když mě předstihne, protože o to méně pak tady musí člověk říkat sám. Mediálně se scvrkla debata o celém školském zákonu, že je to jenom o převodu, nepedagogických pracovnících. A to je podle mě velká škoda, protože, jak tady bylo řečeno, ten zákon obsahuje naprostou většinu dobrých věcí.
Neštěstím pak je, že my, kteří budeme hlasovat pro byť jeden pozměňovací návrh, tak v prvním hlasování o návrhu schválit musíme být buď proti, nebo se zdržet. A pak dostanou nálepku, že jsou vlastně proti těm dobrým věcem ve školském zákoně. Čili já dopředu říkám a opakuji to tady, žádný jiný pozměňovací návrh není avizován než ten o nepedagogických pracovnících, o převodu nepedagogických pracovníků. A ten druhý o slučování škol.
A myslím, že se všichni shodujeme na tom, že ty ostatní věci jsou pozitivní. Byť jednu poznámku si neodpustím, a to k těm sociálním pedagogům a školským psychologům. A vím, že se obecně začíná hovořit o centrech duševního zdraví pro děti už o psychiatrické pomoci. A tak si člověk řekne, jestli jsme neudělali něco špatně, když naše děti už nevychovává v té škole jenom učitel, ale máme tisíce asistentů, máme sociální pedagogy, školské psychology, psychiatři se jim věnují. A pořád máme větší a větší problémy. To jsem si nemohl odpustit.
I já řeknu, že jednu z největších výhrad k tomu zákonu, k tomu převodu financování nepedagogických pracovníků mám z pohledu té legislativní činnosti. A k tomu ale není třeba už nic dodávat, protože kolega Canov to tady naprosto přesně popsal. Zkusme si vzpomenout na další velmi důležité zákony, které byly přijaty proto, že je iniciovala poslanecká iniciativa. A nebyly to návrhy vládní.
Tak svého času Drábkova reforma, která zcela rozložila systém sociální práce. Nebyl to návrh ministerstva, ale byl to komplexní návrh poslanecký. Stavební zákon – komplexní pozměňovací návrh. Jak to dopadlo, všichni víme. Minule jsme tady schvalovali podporu bydlení. Asi užitečnou věc, ale byl to pozměňovací návrh ve sněmovně. A koneckonců i superdávka byla v jiné podobě, než do té sněmovny šla. Takže k téhle výhradě, kterou tady kolega Canov zmínil, že se bohužel ten legislativní proces ošidil, a je to škoda, protože kdyby v rámci něho se vyřešilo to financování, tak možná to dopadlo lépe.
Osobně říkám, že principiálně nejsem proti tomu, aby nepedagogické pracovníky financovali zřizovatelé. Tedy kraje, obce a města. Má to svoje výhody, má to svoje nevýhody. A určitě po důkladné diskusi by možná převážily ty výhody. Ale co je nepochopitelné, to je to skutečné financování. Přece je jasné, že jestliže do RUD se teď dala ta hypotetická částka, kterou to dneska stát stálo, tak na těch školách je poměrně velké procento financí z pedagogických pracovníků. A tím jsou dofinancováni nepedagogičtí pracovníci.
O tabulkách minimálních mezd a zaručených mezd taky asi není třeba hovořit. Je to ostuda, že pořád máme tabulky, které v podstatě jsou protizákonné. A je třeba doplácet do zaručené mzdy. Takže jestliže se tam dala jenom ta částka, a teď podle nového pedagogové už budou mít svoje balíčky a ten RUD byl nedostatečně zkoušený, tak je jasné, že to financování nemůže stačit. Má to vést k tomu, aby obce – zřizovatelé tedy – a školy lépe spolupracovaly, aby to dělaly efektivně.
Mě tady nadzvedl taky trošku pan místopředseda, když hovořil o tom, jakým způsobem zřizovatel teď bude řešit ty účetní, uklízečky, kuchařky a kupovat učebnice. To je absolutní nepochopení. Tohle přece zřizovatel nebude dělat. Ta škola má svého ředitele. A oni budou jenom diskutovat o tom, kolik mu dá peněz. A všechno ostatní je v kompetenci té školy. Starosta rozhodně nebude hledat uklizečky a pomáhat v kuchyni.
K té motivaci k tomu slučování, jsem stejného názoru jako kolega Canov. A to proto, že mám jeden krásné příklad, kdy k tomu docházelo a dochází i bez zákona. A ten příklad je z našeho města. Již mnoho let máme sloučené školy. Vždycky jedna velká škola, k tomu dvě tři mateřské školy. V jedné městské části jsme měli dvě malé školy, tak jsme je sloučili. Samozřejmě v těch budovách ti žáci zůstali, ale je jeden právní subjekt. A k tomu jsou i mateřské školy. Ale taky máme městskou část, která je vzdálená od centra, ještě je specifická. A to bych se vracel k tomu zákonu o podpoře bydlení tou strukturou obyvatel. A tam nemáme, čím tu školu sloučit.
Tak samozřejmě bude-li to přijato, tak se přiřadí administrativně k jiné škole v centru města. Ale žádné milionové úspory z toho samozřejmě být nemohou. Pokud se týče centrálních kuchyní, máme jen dvě kuchyně. Je to samozřejmě výhodnější, protože investujete jenom do dvou kuchyní, není v každé škole kuchyně, jsou tam jen výdejny. To znamená, z mého pohledu jsme také z hlediska hospodárnosti udělali úplně všechno. A to máme, myslím si, ještě nadstandardní spolupráci mezi obcí, školami, a to v rámci celého ORP. No a přes tuto naši pokrokovost, že jsme to udělali i bez zákona, to, když jsme si propočetli, vychází takto:
Na tom rozpočtovém určení daní pro obce to dělá zhruba 1,9 %. Tak pouhým propočtem oproti tomu stávajícímu nám to dělá 30 milionů korun navíc. Náklady na nepedagogické pracovníky v letošním roce 43 milionů korun plus 3 miliony ONIV. 30 a 46. A to jsme udělali všechna ta opatření v minulosti, o kterých se tady hovoří. Takže něco je špatně z hlediska té celkové částky v tom rozpočtovém určení daní. A ten důvod kromě toho, že to byl špatný legislativní proces, tak stejně jako kraje to obcím nemůže v žádném případě vyjít. No co se stane?
Myslím si, že školy, to jsou vizitka té obce. Tak nemůžou být bez uklízeček a nemůžou být bez kuchařek. A účetní se bude třeba koupit. Takže akorát se ty peníze přesunou na tuhle neproduktivní část, když to takhle řeknu, zatímco dosud se dávaly do oprav, investic, modernizací, speciálních učeben a tak dále. Anebo to bude na úkor jiných oblastí v obci. Obce to zvládnou. Určitě. I ty kraje to nakonec budou muset zvládnout, protože nemůžou nechat školy bez kuchařek a bez uklizeček. Ale správné to, myslím si, není.
Já dost dobře nedokážu pochopit, jak velmi dobrý záměr – z 90 % – a možná i ten poslední, to znamená ten převod nepedagogických, kdyby se udělal dobře a se správnými financemi, tak jak je možné, že vláda si dokáže znepřátelit svým postupem, který tady byl krásně po čase ještě dokumentován, v podstatě všechna ta sdružení a všechny ty, kterých se ty oblasti týkají. Já jsem toho názoru, že v případě, že bychom schválili pozměňovací návrh, ať už jeden, nebo oba, tak tři měsíce do voleb je přece dostatečný čas na to a sněmovna se určitě sejde a bude muset se sejít i kvůli tomu, té vratce, kterou jsme udělali tady včera, tak si myslím, že zažíváme to tady co 4 roky:
„Už nemůžeme nic dělat poslední dva tři měsíce, protože by v rámci legislativního procesu už se to nezvládlo.“ Ti, kteří jsou tady zkušenější a jsou tady delší dobu, vždycky se to nakonec zvládlo. Takže neberme tento argument, že to dnes nemůžeme tady přijmout. Apeluji tedy na vás, na vás vesměs v této straně spektra, zejména na starosty a nezávislé, protože hodně se to týká této oblasti, abyste návrhu kolegy Canova, který je totožný v té části s návrhem nás, abyste ho podpořili. A když ne, tak platí: „Já jsem vám to říkal.“
Děkuji za pozornost.
