Ale teď vážně. Problematika "šmejdů" nebo-li podvodných prodejců nabízejících výhodné a údajně levnější smlouvy od telekomunikačních společností, energetických společností až po zájezdy kde se nutí lidem nekvalitní výrobky je v médiích snad již několik let. Média se snaží veřejnost varovat, ale vždy je tomu až ve ve chvíli, kdy nějaký občan naletí a my koukáme na jeho slzy, které snímá kamera televizní obrazovky.
Ochrana spotřebitele
Zákon má sice snahu chránit spotřebitele a to tím, že je mu dána možnost dle určitých podmínek odstoupit od smlouvy bez sankcí. Je to ale dostačující?Podmínky ve smlouvách jsou různé, právníci podvodných společností vymýšlejí nejrůznější kličky, aby pomohli vyfešákovaným mladým hochům ještě v obleku od maturity, úspěšně uzavřít smlouvu a shrábnout provizi.
Mnohé obce už dávno přitvrdily a přišly se zákazem podomního prodeje, který mají ošetřen svou obecně závažnou vyhláškou. Nerespektování pak může být řešeno dle § 58 odst. 4 zákona o obcích, prodejci pak MŮŽE být udělena pokuta až 200.000,- Kč. Problém však zůstává ve fázi, kdy to musí správní orgán prokázat, že k takovému porušení došlo.
Slýchávám často, že se podomní prodejci přivolané hlídce Městské policie vysmívají a odcházejí se zdviženým nosem nahoru, protože jim strážník může maximálně domluvit a přetlumočit vyhlášku. Jediné řešení snad je, že si spotřebitel pozve obchodníčka domů a až bude mít všechny papíry na stole, přivolá si hlídku. To je ale pro většinu z nás nepředstavitelné. Za prvé dojezd hlídky něco trvá a za druhé, koho to napadne?
V dnešní moderní době, kdy si můžeme vytisknout cokoliv, udělat si kartičku, kterou se budeme prokazovat jakoby zástupce energetické či telekomunikační společnosti je celá řada. Tiskárnu má dnes doma kde kdo. A ruku na srdce, koho napadne zvednout telefon, a zavolat si např. na ČEZ a čekat dlouhé minuty než se spojíme s operátorem, aby nám zase dlouhé minuty ověřoval, zda tady někoho společnost vyslala? Ani já bych to nedělal.
Sociální sítě jako pomoc?
Vynalézavější lidé už používají jako varování sociální sítě a pomocí nich množí a sdílí informace o pohybu pochybných prodejců. Ano, i to je řešení - ale pro ty, kteří sledují Facebook či Twitter opravdu každou chviličku. Což u seniorů nehrozí.I zde si ale musíme dávat pozor a to zejména na pořizování a sdílení fotografií podomních prodejců. Tady bychom mohli narazit na Zákon o ochraně osobních údajů. Dát takovou fotku na Facebook a napsat např. "je to podvodník", může být docela problém.
Takže i zde máme svázané ruce a pomůže nám jen sdílení textových informací, kdy se alespoň trochu můžeme pokusit eliminovat činnost těchto lidí.
Změna legislativy je jediné řešení
Řešení vidím ve změně legislativy a to jak v trestní rovině, tzn., že by sankce za porušení podomního / pouličního či telefonického prodeje zasáhla nejen firmu, pod kterou prodejce spadá, ale aby se dotkla také prodejce. Při opakovaném porušení by pak společnosti byla odejmuta licence na provozování zprostředkovatelské činnosti s vysloveným zákazem činnosti.Co se Spotřebitelského zákona týče, zde bych navrhl úpravu v takovém rozsahu, že by bylo možno všechny smlouvy uzavřené po telefonu, na ulici doma či mimo oficiální prostory společnosti bez sankcí zrušit a to nikoliv jen během 14 dní, ale to do doby nezbytně nutné, po kterou si může spotřebitel ověřit pravost smlouvy, jejich podmínek a to přímo v sídle nebo pobočce dané společnosti, která zprostředkovatele-prodejce (ne)vyslala.
Cílem mého návrhu je, aby měl spotřebitel možnost si důkladně a věrohodně ověřit co podepsal a zda se nestal obětí podvodu. Vyvarujeme se tak nepříjemnostem, kdy má spotřebitel dvě smlouvy, u jedné mu hrozí sankce za předčasné zrušení o které nezadal, nebo ještě hůře, běží mu dvě smlouvy na stejný produkt a on o tom ani neví. Čímž mu to komplikuje život, a musí řešit, jak se z jedné či druhé, vyvázat.
Jsem přesvědčen, že toto opatření bude v zájmu dotčených společností, které chtějí zajisté chránit své zákazníky. A budou nápomocni takové smlouvy s klienty ověřovat.
