Zuřivá palba dotazů na KSČM: Proč jste v roce 1989 zvolili prezidentem Václava Havla? Grebeníček, Dolejš a mnozí další odpovídají

Poslanec Jiří Dolejš si myslí, že tehdejšímu vedení KSČ už dávno předtím "ujel vlak“, a tak bylo v té chvíli na chvostu dění, protože ČSSR byla jednou z posledních zemí, kde došlo ke změnám. A události v Rumunsku, kde si přechod k novému režimu vyžádal krveprolití, děsily.

Kvůli starým nepřátelstvím nebyl Dubček přijatelný ani pro komunisty

Připustil, že varianta, kdy by byl prezidentem zvolen Alexander Dubček, by byla na přechodné období možná zajímavá, protože by snad vytvořila větší prostor pro zmátoření levice, která byla v defenzivě. "Bohužel ale ani v KSČ pro to nebylo z důvodů starých animozit pochopení,“ vysvětlil, proč ani mezi komunisty neměl Dubček příliš příznivců.

Celý text otázky Martina Bartoška a odpovědi Jiřího Dolejše najdete zde.

Dolejšův stranický kolega, poslanec Zdeněk Ondráček, se odpovědi vyhnul s poukazem na to, že v roce 1989 mu bylo dvacet let a měl jiné zájmy než politiku. Přitom nezmínil, že jako policista se v rámci své služby angažoval při potlačování protirežimních demonstrací.

Celé znění odpovědi poslance Zdeňka Ondráčka najdete zde.

Možná si mysleli, že když budou hlasovat pro Havla, nakloní si část veřejnosti zpět na svou stranu

Další zákonodárce komunistické strany, Ivo Pojezný, si myslí, že jedním z významných momentů byla prohlášení samotného Havla, který říkal, že rozhodně nechce likvidovat sociální jistoty či privatizovat desítky let budovaný majetek. "To pro tehdejší komunisty mohla být jakási 'malá záruka', že nebude pošlapáno to dobré, co tehdejší režim přinášel,“ uvedl a poukázal na to, že skutečné Havlovy kroky v úřadu však byly přesně opačné.

Určitou roli prý sehrál i Marián Čalfa, kterého Pojezný označil za "jednoho z mladších ambiciózních členů KSČ". "Vyjednával s oběma póly, a jak se později ukázalo, nemyslel na svou domovskou stranu ani na občany, ale chladně kalkuloval pro svou kapsu,“ uvedl poslanec bez bližších podrobností.

Přiznává ale i to, že společenská situace v tehdejším Československu byla "velmi pohnutá“ a KSČ neměla ve svých řadách nikoho, kdo by byl v této atmosféře přijatelný pro protestující na náměstích. "Komunisté tak mohli nabýt dojmu, že pokud podpoří V. Havla do prezidentského křesla, mohou si část veřejnosti naklonit opět na svou stranu,“ domnívá se Pojezný.

Celé znění odpovědi poslance Ivo Pojezného najdete zde.

Komunisty k volbě Havla donutil prý i hysterický tlak OF a médií

Za tím, že i komunističtí poslanci hlasovali na sklonku roku 1989 pro to, aby byl Václav Havel zvolen prezidentem, vidí poslanec KSČM Miroslav Opálka mimo jiné až hysterický tlak Občanského fóra a médií. "Vše bylo v kvasu a každý nepohodlný postoj byl nelítostně pranýřován,“ připomněl. Naznačil, že určitou roli mohlo hrát i to, že v té době si nikdo nepřál riziko nezvládnutých nepokojů, či dokonce ozbrojené boje, jako se to stalo v Rumunsku.

Pokud by byl Václav Havel volen v tajné volbě, tak by výsledek podle Opálky nemusel být až tak jednoznačný. Na druhou stranu uznává, že by to situaci spíše zkomplikovalo: "Co by to vyvolalo na náměstích, si dovedu představit. Zahraničních zkušeností je dost.“

Celé znění odpovědi poslance Miroslava Opálky najdete zde.

Další poslanec KSČM Josef Šenfeld se k věci nechtěl vůbec vyjadřovat s tím, že k ní žádné bližší informace nemá.

Celé znění odpovědi Josefa Šenfelda najdete zde.

Další člen sněmovny z komunistické strany, Karel Šidlo, odpověděl také jen stručně v tom smyslu, že tehdejší poslanci z KSČ neměli v případě první volby prezidenta Havla jinou možnost než jej podpořit. A to vzhledem k situaci, která v zemi panovala těsně po politické změně.

Celé znění odpovědi poslance Karla Šidla najdete zde.

Konkrétnější odpovědi s poukazem na to, že mu v roce 1989 bylo pouhých 15 let, se vyhnul i komunistický poslanec René Číp. Podle jeho názoru se v oné překotné době vše odehrávalo velmi nestandardně. "A dodnes vlastně s jistotou nevíme, kdo byl tím, kdo tahal za nitky,“ posteskl si s tím, že možná měl být tehdy prezidentem zvolen Alexander Dubček.

Celé znění odpovědi poslance René Čípa najdete zde.

Možná uvěřili Havlovým slibům, že nepřipustí nezaměstnanost

Bývalý předseda KSČM, poslanec Miroslav Grebeníček, nejprve připomněl, že v tehdejším Parlamentu nebyl, a proto Václava Havla nevolil. Nicméně pro komunistické poslance, kteří tak učinili, má omluvu. Možná totiž podlehli slibům Václava Havla, že zachová věrnost Československé socialistické republice, a jeho ujišťování, že nechce zavádět kapitalismus, že nepřipustí nezaměstnanost a že ani nechce restituovat konfiskované rodinné majetky, z nich část byla znárodněna na základě dekretů prezidenta republiky z roku 1945.

"A někteří jej jistě volili proto, že věřili jeho ujišťování, že mu jde o lidská práva a o rozpuštění vojenských paktů i o mír pro všechny,“ domnívá se Grebeníček.

Někoho k volbě Havla přiměl nátlak a hrozby

Některé poslance mohl přesvědčit Marián Čalfa, který se obracel jako komunista s Václavem Havlem úzce spolupracující s úpěnlivou žádostí o Havlovu podporu na všechny poslance, členy KSČ ve Federálním shromáždění.

Grebeníček ale nevylučuje ani to, že byli i tací poslanci, které tenkrát k volbě přivedl nátlak a hrozby zvnějšku. "Byl velmi silný tlak lidí kolem Václava Havla na to, aby byl Václav Havel volen ve stylu jednotné kandidátky, aby v té volbě nebyli žádní další kandidáti,“ uvedl Grebeníček s tím, že některá média dávala poslancům důrazně najevo, že by volba Václava Havla neměla být záležitostí svobodného a volného rozhodování, ale že by mělo jít o volbu manifestační, jednotnou, médii kontrolovanou.

Havel podporoval strany a lidi, kteří tunelovali republiku

"Já se do Parlamentu dostal až později, v době, kdy nově zvolený prezident začal ustupovat od obhajoby lidských práv pro všechny a vlastně od všeho, co občanům, poslancům a republice před svou volbou slíbil,“ upozornil na to, jak Havel později své postoje změnil. Grebeníček připustil, že první polistopadový prezident o něčem sice nemohl rozhodovat sám. Ale: "Jeho následná podpora stran a lidí, kteří tunelovali republiku, jeho protežování přátel, a naproti tomu lhostejnost k obětem budování kapitalismu i jeho nekritická a bezvýhradná podpora agrese Spojených států a NATO, volání po 'humanitárním' bombardování Bělehradu byly jeho vlastním rozhodnutím,“ nešetří Grebeníček kritikou na adresu prvního popřevratového prezidenta.

"Jenže to vše ti, kdo jej volili v roce 1989 prezidentem republiky, nemohli z jeho předvolebních projevů plných slibů o republice prosperující a sociálně spravedlivé a o světě bez agresivních vojenských paktů ani v nejmenším předpokládat,“ dodal Miroslav Grebeníček.

Celé znění odpovědi poslance Miroslava Grebeníčka najdete zde.