Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.
Děkuji za diskusi, děkuji za celou řadu dotazů. Dovolím si to vzít postupně a budu se snažit být stručný, protože určitě co se týká třeba jádra, tak by to byla asi dlouhá diskuse.
Nejdříve k poznámce pana místopředsedy Štěcha, s tím nelze jinak než souhlasit, myslím si, že hrozba, kterou popsal - v Africe - je možná ještě větší, než tak jak se popisuje, je třeba k tomu zaujmout stanovisko, mj. ono se to týká pochopitelně i toho klimatu, když se podíváme, kde se nejvíc navyšuje, tak je to právě Afrika. Víme, že je to komplikovaný region, to znamená, plně podtrhuji, je to správná poznámka.
Co se týká jádra, nejdříve vezmu ty faktické dotazy, které byly, paní senátorka Seidlová se táže, je-li jádro čisté nebo není, resp. jak se na něj nahlíží v Evropě. Já jenom připomenu, že jsou tři různé pojmy. Někdy je trošku média, ale i odborníci, nebo ne odborníci, ale laická veřejnost dává dohromady. První je čistá energie. Je nepochybné, potvrzené, že jádro je čistá energie. Toto je i tvrzení generálky ředitelky Energo v rámci Evropské komise, nijak zaujaté. To je dáno prostě emisemi. Druhá věc je, jestli je udržitelný. Třetí věc, jestli je obnovitelný. To je to, co se nyní velmi citlivě diskutuje v těch posledních hodinách, v rámci parlamentu i v rámci komise. Připravuje se střelivo na zítřek, kdy na poslední chvíli byla tendence vytáhnout z toho, že zdroje mají být nejenom tzv. carbon neutral, čili říkejme tedy čisté, ale že mají být obnovitelné. To se přehlasovalo, že není možné, tak se dalo slovo udržitelné, to je samozřejmě diskutabilní, do jaké míry je či není jádro udržitelné nebo ne. Ruku na srdce, spíše není udržitelné, protože pochopitelně je to trochu náročnější. Nicméně o tom, že je čisté, o tom není nejmenších pochyb.
Co se týká obecně té diskuse nad jádrem, pan senátor Rabas to tady několikrát zmínil, ve smyslu i nových technologií atd. Ano, je to o nových technologiích, nesmí to skončit ve frázích, podporujme technologie, podporujme rozvoj. Myslím, že málokterá vláda dala tolik invence, peněz a úsilí do toho, aby se podporovaly inovace a nové technologie, věda, myslím, že to skloňujeme dnes a denně, včetně nových technologií v oblasti energetiky. Ale to, že budeme hledat nová řešení, to, že budeme podporovat, neznamená, tady bych podpořil to, co řekl pan senátor Vystrčil, že budeme abdikovat na ten současný stav. To, že dnes se vydáváme cestou, já říkám ne cestou, zahajujeme proces přípravy jádra, ještě neznamená, že tady to jádro definitivně bude. Zaprvé o tom bude rozhodovat jiná politická garnitura, teď to nemyslím ani vůči vám, ale rozhodně to bude o jiné vládě, protože to je dlouhodobý proces, ale někdo s tím procesem začít musí, někdo musí vytyčit nějakou cestu. Jestliže do té doby, protože víme, že to jádro se bude připravovat min. po dobu 8, 9 let, v tu chvíli potom tedy bude ještě možno vždycky zatáhnout za ruční brzdu, pokud budou nové technologie, pokud se ceny budou vyvíjet úplně jinak, já bych nespekuloval vůbec nad tím, co zde říkal pan senátor Dienstbier, možná má pravdu, možná nemá pravdu, to neví nikdo dneska, jak se budou vyvíjet ceny elektrické energie. Mohli bychom tady dlouze sedět a diskutovat, jaké jsou prognózy či nejsou, to je v tuto chvíli příliš brzká diskuse. My jenom říkáme, zahajme ten proces, ten proces nás dnes nevyšťaví, ale bude tady připravená situace pro to, že když se rozhodneme, že to jádro postavíme, tak ho můžeme začít stavět, protože ten proces trvá skutečně téměř 10 let. Pokud mezitím dojdeme k nějakým geniálním, novým technologiím, zatím se tedy ještě neobjevily, ale můžeme se bavit o nějakých malých reaktorech atd., diskutuje se, že mezi rokem 2025 a 2030 by první mohly být spuštěné, byť je to samozřejmě také jaderný zdroj, byť trošku jinak koncipovaný. Možná se budeme bavit ještě o dalších jiných alternativních zdrojích, ale budeme mít připraveno řešení, o kterém se rozhodneme férově, buď ano, nebo ne. Opakovaně říkám, bude o tom rozhodovat někdo jiný, ale naší povinností je to řešení připravit. Nic víc, nic méně. O co déle budeme stát, o to do většího problému se můžeme dostat, protože můžeme diskutovat nad cenou energií, ale nemůžeme diskutovat nad tím, že přibližně od roku 35 plus minus skutečně začne být nedostatek energie. Resp. z čistých exportérů se začnou stávat čistší dovozci, to tady padlo správně, ohledně toho Rakouska. Budeme v situaci, kdy budeme ne soběstační. Nebo mohli bychom se dostat do té situace. Pokud to bude relativně málo ve smyslu dovozu, asi se nic dít nebude. Pokud to bude ve větší dávce, bude to problém, protože od roku 40 budou mít země, které budou mít přebytek elektrické energie, pouze Francie, protože má 52 reaktorů, Španělsko, protože má reaktory, Švédsko. Pak tam budou ještě dvě země mimo EU, což je Norsko a Británie. S tou Británií bych byl obezřetný ve smyslu toho, jestli s ní můžeme či nemůžeme počítat. A to, co říkal pan senátor Rabas, že není jisté, jestli to bude postavené do roku 2040, ano, třeba to není jisté. Dnes připravujeme proces, aby se to podařilo do roku 2040. Sleduji všechny světové elektrárny, myslím tím investory, nebo prostě projekty jaderných reaktorů, včetně všech evropských. Mám je doslova rozpracované do každého detailu, kdo ho staví, kolik to stojí peněz, jaké je tam zpoždění, kolik se plánovalo, kolik to bude. Někde je tam zpoždění někde menší, třeba v Británii je zpoždění, zase to je dražší, pravda je, že je to různé. Někde se staví za 160 mld., někde se staví za 200, někde za 240, beru to vždycky přepočteno na ten reaktor, ať to počítám správně, nebo na ten výkon. Ale pozor, když se podíváte detailně, to je docela zajímavé, kde mají to prodlení, tak to jsou země, které si daly 5 až 7 let na výstavbu od doby stavebního povolení. My dáváme 10 až 12 let, protože právě mezi těmi 10 až 12 lety to obvykle všichni zvládli. Čili ten, kdo si nastavil třeba 6 let, tak to obvykle udělal za 10, 12 let. To znamená, když se potom podíváte, jak je to, tak oni mají prodlení, ale proto, že si dali příliš krátké časy. Čili je třeba to vždycky vidět v nějakých konsekvencích, v nějakých souvislostech, prosím pěkně, vždy když se pouštíme do té diskuse, mrkněme na to, nastudujme si to, je to potom rychlejší, ta diskuse.
Co se týká těch dalších poznámek, které byly ve smyslu kohezní politiky, ono to zde padlo už několikrát, myslím, že se to i částečně trošku vysvětluje, protože samozřejmě i v té kohezi jsou ať už ty obnovitelné zdroje nebo prostě zdroje, já tomu říkám, na zelenou ekonomiku nebo spojení zelené a chytré ekonomiky. Ale já myslím, že není nic špatného na tom, že požadujeme, aby Evropa více šetřila, ukazujeme kde, v té administrativní stránce. Ať to bude o cokoliv. A za b), že požadujeme, aby se nám koheze nekrátila. Je tu přece nějaká vyjednávací pozice, nic víc, nic méně. My netvrdíme, že tam něco uhrajeme stoprocentně tak, jak říkáme, ale jdeme tam s nějakým dealem, jdeme tam s nějakou představou, protože je třeba to opět vidět v souvislostech. Pokud jste se dívali třeba na Just Transition Fund, to je ten tranzitní fond, tak ty první návrhy přece byly úplně nepřijatelné. Co říkal ten první návrh? Třetinu vezmeme z kohezní politiky, čili opět zkracujeme kohezní fondy, třetinu vezmeme od jednotlivých zemí, to si přihodíte, třetinu tam dáme my jakoby nových peněz. Nevím, jestli to dává smysl nebo nedává smysl. My férově říkáme jednu jedinou věc. Je třeba nahlížet na různé země v Evropě různě, protože jsou různě postižené. Když jsem se bavil s ministrem Chorvatska, tak se usmíval jenom pod fousy, on je tedy neměl, ty fousy, ale usmíval se a říkal: Jsme rádi, že nemáme vaše starosti. Jiný energetický mix, turismus, žádný průmysl atd. Logicky na to nahlíží jinak. A pak jsou tady země, jako je ČR, jako je Polsko, nejenom tedy tyto země, jsou tady samozřejmě i jiné průmyslové, které mají strukturovaný průmysl jinak, mají jinak strukturovaný energetický mix, je to doba, za kterou tady nikdo z nás nenese žádnou vinu, do určité míry jsme to zdědili, musíme s tím pracovat, my jenom říkáme, dívejme se na to objektivně spravedlivě, nic to nemění na tom, že máme ambice pochopitelně s klimatem něco dělat, ale chceme to dělat realisticky, chceme to dělat s vizí toho, co zvládneme. Paradoxní je to, že když jsem teď třeba byl na energetické radě, tak jsem jednal třeba s ministrem hospodářství Německa, který není projaderně orientovaný, ale jasně řekl: Energetický mix vč. jádra je vaše rozhodnutí. My vám do toho zasahovat nebudeme. To, že jdeme jinou cestou, je věc jedna. Ale je to na vás, jak vy to uděláte, a je to tak spravedlivé. Na druhou stranu třeba ministr Lucemburska, troufám si tvrdit, ten byl takový asi nejvíc proti, nechci říct agresivní, to si netroufám tvrdit, ale byl velmi důrazný. Dobře, když jsem se podíval, jakým způsobem třeba naplňuje Lucembursko, tak v oblasti obnovitelných zdrojů jsou poslední v Evropě, v oblasti plnění pařížské dohody jsou poslední. A protože nenaplňovali obnovitelné zdroje, tak si koupili z Estonska jejich přebytek. Tak to je řešení výborné. To je ekonomické řešení. Tomu přece nepomohli. Já nevím, mně nevadí, když někdo kritizuje, ale vadí mi, když někdo pije víno a... Jak se to říká... A káže vodu. Ale to jsem ani nechtěl říkat.
K té kohezi.
Potom k panu Fischerovi, už budu končit, blížíme se pochopitelně k tomu bodu číslo 5. Nejdříve ještě, jakým způsobem se kontrolují dotace. To, co jste řekl, je věcně naprosto správné, ve smyslu toho, že se dotace musí, ani ne snad kontrolovat, ale skutečně velmi rozumně rozvrhovat, jakým způsobem se s nimi bude nakládat. Je to obrovský balík peněz. V tomto období je to 600 mld., v tom novém to zřejmě bude 500 mld. Když se podíváme do historie, není čím se chlubit. Teď to neříkám ani ideologicky, ani politicky. Do určité míry jsme se taky všechno učili. To, že jsme z toho dělali v každé vesnici muzeum bratranců Veverkových, kde se udělala skrytá hospoda, profinancovalo se to ze strukturálních fondů, určitě správně není. Na druhou stranu, myslím si, že se docela učíme. A že prostě každá další garnitura, která to dělá, tak už je chytřejší. Myslím si, že ta distribuce těch posledních zdrojů, zase říkám, to není otázka jedné vlády, těch posledních třeba dvou tří vlád, tak si myslím, že už to dává větší smysl, už to není 24 různých programů, už je to jenom 10 různých programů, že to je samozřejmě stále ještě relativně náročné administrativně, to je pravda, ale pozor, to není jenom dáno ČR, ale pokud to budeme směřovat i do té chytré ekonomiky, i do té, řekněme, ekologické ekonomiky nebo čisté ekonomiky, pokud to budeme dávat do inovací, nových technologií, vědy, do rozumné infrastruktury, já myslím, že o tom není nejmenších pochyb, že to je správná cesta, touto cestou by to i mělo být.
Proto jsme jenom trošku nervóznější v tom, že 75 procent máme účelově směřovaných jenom do té chytré a zelené, kdy my říkáme, chytrá zelená ano, ale zdá se nám číslo 75 procent příliš. Když to zjednoduším, potřebujeme opět silnice, možná školky, možná zdravotní střediska. To je složitější v tom.
Co se týká, už se tedy vysloveně blížím k tomu bodu číslo 5, té tzv. podjatosti, vůbec toho, co zde bylo diskutováno ohledně toho tvrzení, je výrazně oslabena vážnými podezřeními z dotačních podvodů. Já jezdím do té Evropské komise, vyjednáváme tam, nezaznamenal jsem žádný ani náznak toho, že by s námi někdo jednal jinak, myslím si, je to můj osobní názor, že tady možná žijeme větší válkou než takovou, jakou fakticky rozpoutáváme. Evropa má jiné starosti, fakticky Evropa skutečně dnes žije klimatickými změnami, žije naprosto zásadním způsobem uhlíkovou neutralitou, žije rokem 2030, žije čistou mobilitou, a popravdě řečeno, toto tam nikoho úplně nezajímá, alespoň s těmi komisaři nebo s těmi lidmi, se kterými jsem jednal.
Proč si myslím, že to není o podjatosti, resp. proč si myslím, že to v tuto chvíli není problém, je dáno na tom, tady jenom říkám, vážné podezření z dotačních podvodů. Pokud na to nahlídneme čistě jenom úhlem pohledu rozhodnutí nejvyššího státního zástupce, tak on nikoho neobžaloval, i když tu možnost měl, on nikoho neodsoudil, pochopitelně, on to vrátil k došetření, pokud se nepletu, tak tam řekl celkem jednoznačně, že je třeba na dotyčného nahlížet jako na nevinného, protože je třeba ctít presumpci neviny. To je podle mého názoru věcný, správný postoj, je to o tom, že se musí vše došetřit. Nic víc k tomu nemohu říct. Z tohoto úhlu pohledu jsem chtěl poděkovat senátorovi Nwelatimu, panu senátorovi Duškovi, panu senátorovi Vystrčilovi za určitou míru nadhledu, protože já jsem přesvědčen, že bychom si neměli v tak důležitých jednáních, která nás budou čekat v těch následujících hodinách v Bruselu, tu pozici znesnadňovat, měl by tam jet premiér s maximálním mandátem, s maximální podporou, měl by tam jet premiér naprosto nabitý informacemi, pokud možno, v maximálním možném souladu, protože tady hrajeme o dalších 20, 30 let, domnívám se, že to prádlo bychom si měli prát na úrovni lokálního prostředí.
Děkuji mockrát.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
