Prezident E. Macron píchl do vosího hnízda, když v rozhovoru pro časopis The Economist řekl: "To, co právě zažíváme, je mozková smrt NATO, … Spojené státy svá strategická rozhodnutí se svými partnery v NATO vůbec nekoordinují, …“ a zároveň si postěžoval, že členové vojenské aliance jsou navíc podle něj nyní svědkem "… agrese, kterou zahájil další člen NATO, tedy Turecko, a to v oblasti, kde jsou ve hře naše zájmy, aniž by to koordinoval".

Jistě to jsou zajímavé myšlenky, které E. Macron vyslovil, ale má poněkud velké zpoždění. Musíme si položit otázku: Kdy USA svá rozhodnutí se svými spojenci v NATO koordinovaly a kdy je postavily před hotovou věc? Zákonitě musí následovat další otázka: Kolik agresí uskutečnily členské státy NATO za dobu trvání této organizace?

Na první otázku odpovědět nedovedu, protože nemám relevantní informace o rozhodování k provedení vojenských akcí jednotlivých členských států aliance, které byly a jsou v rozporu s posláním a přístupovou smlouvou, takzvanou Washingtonskou smlouvou (WS) k NATO. Rozhodování, které by bylo v souladu s čl. 5 WS neproběhlo, i když došlo k vojenskému konfliktu jednoho členského státu aliance s druhým členským státem (Turecko – Řecko v letech 1963-64, 1967, 1974).

Na druhou otázku je odpověď jednodušší. Těch nezákonných válek, které jsou v rozporu s WS, čl. 1 (který je mimochodem jediným článkem této smlouvy, který členské státy zavazuje veškeré konflikty řešit mírovou cestou v duchu Charty OSN) bylo za dobu trvání NATO mnoho. Ať už těch vojenských agresivních válek, tak těch skrytých (pod cizí vlajkou) organizovaných tajnými službami a finančně, materiálně i „poradci“ podporovanými některými členskými zeměmi aliance. Doporučuji přečíst si knihu švýcarského historika Dr. D. Gansera NEZÁKONNÉ VÁLKY. Jak nazvat organizaci, která má sice dobře a v souladu s mírovou politikou vypracovanou smlouvu, ale řada členských zemí tuto smlouvu vědomě porušuje?

Jak nazvat organizaci, za jejíž činností zůstávají statisíce mrtvých občanů cizích států a rozvrácená společnost? Lze důvěřovat takové organizaci? Lze důvěřovat tomu, že členové, kteří porušují svoji vlastní smlouvu, přijdou na pomoc jiné členské zemi (v souladu s čl. 5 WS), nebo přijdou jen tehdy, pokud to pro ně bude ekonomicky výhodné? Takových otázek bychom mohli položit ještě celou řadu. Odpovědi ať si pokusí vážený čtenář formulovat sám.