Více peněz pracujícím občanům. Ale všem a spravedlivě
Na
začátek řekněme, že jak zrušení tzv. superhrubé
mzdy (což je populární synonymum pro snížení základu pro výpočet daně
z příjmu fyzických osob
u zaměstnanců), tak zvýšení roční slevy na dani z příjmu na poplatníka,
jsou kroky správným směrem, jakkoli nedostatečnými – a hnutí SPD je vždy
podporovalo, protože ponechávají pracujícím občanům prostřednictvím zvýšení
jejich čistých příjmů reálně více peněz na účtech či v peněženkách. Což je
dvojnásob potřebné právě v době počínající ekonomické a sociální krize
způsobené pandemií koronaviru a s ní
souvisejícími omezujícími opatřeními.
Z těchto
dvou kroků je tím důležitějším, a z hlediska všech daňových poplatníků potřebnějším, zvýšení tzv. slevy na
poplatníka. Ostatně, návrh na zvýšení
veškerých daňových slev (nejen na
poplatníka, ale i na manžela či manželku,
na pracující invalidy a držitele průkazů ZTP/P a pracující studenty) jsem
v komplexní podobě za hnutí SPD podala již letos na jaře. Mimochodem,
tyto slevy se nezvyšovaly již od roku 2008!
Jednak jde o to, aby ze zrušení tzv. superhrubé mzdy
profitovali nízkopříjmoví zaměstnanci, protože samotná změna nastavení základu
pro výpočet daně jim naprosto nijak nepomůže, a hlavně - zvýšení slevy na
poplatníka je nutné proto,
aby se čisté příjmy zvýšili i živnostníkům, kteří patnáctiprocentní daň
z „hrubých“ příjmů platí již dnes. Bohužel, aktuální daňový balíček
obsahuje pouze návrh na zvýšení roční slevy na poplatníka a ostatní slevy ponechává na úrovni
nastavené před dvanácti lety – což je neakceptovatelné.
Co je špatně
Ale
k dosažení požadovaného efektu (citelné zvýšení čistých příjmů)
ani sebevýznamnější zvýšení slevy na poplatníka nestačí, protože dnešní úprava daňové
legislativy neumožňuje, aby v případě, je-li
nárok poplatníka na slevu
na dani vyšší než je jeho daňová povinnost, obdržel vzniklý rozdíl ve výplatě
jako tzv. daňový bonus (vratka daně, záporná daň z příjmu), což je nyní
možné pouze v případě zápočtu daňových zvýhodnění na vyživované děti.
Které hnutí SPD taktéž navrhuje významně zvýšit (příslušnou novelu jsem
předložila letos v říjnu).
Je to potřebné především proto, aby daňoví
poplatníci s nižšími příjmy měli
ze zvýšení daňové slevy opravdový užitek, aby je reálně pocítili ve formě
vyššího měsíčního čistého příjmu. To nyní není možné. Pokud k této
změně nedojde, lidé s nejnižšími
pracovními příjmy zvýšení slevy na poplatníka absolutně nijak nepocítí.
Jen pro názornost: po vládou schváleném zvýšení minimální hrubé mzdy
na 15 200 Kč od roku 2021 bude měsíční daňová povinnost člověka
pobírajícího tuto částku, jestliže projdou daňové změny v podobě schválené Sněmovnou,
2 280 Kč. A pouze nejvýše tuto částku si bude moci odečíst od své daňové
povinnosti formou slevy na poplatníka. Ať už bude tato sleva nominálně
sebevyšší.
Tedy, pokud finálně projde
Sněmovnou schválené navýšení roční slevy
na poplatníka na 34 125 Kč (což odpovídá zákonem definované částce
průměrné mzdy v předminulém roce), zaměstnanci a živnostníci
s měsíčním příjmem
do 19 000 Kč hrubého je nebudou moci využít v plné výši – na rozdíl
od všech daňových poplatníků s vyššími měsíčními příjmy.
Jinými slovy, růst jejich čisté mzdy v důsledku novelizace zákona o daních z příjmu bude nižší, než u daňových poplatníků s příjmy nad hranicí 19 000 Kč měsíčně. A půjde o diskriminaci jedné skupiny občanů pouze na základě výše jejich pracovního příjmu. S tím se v hnutí SPD nejsme ochotni smířit, a budeme bojovat o změnu tohoto stavu.
Ovšem
toto není poslední slabé místo daňového balíčku, který nyní směřuje
do Senátu.
Diskriminace nízkopříjmových zaměstnanců
V oné „žhavé“ listopadové daňové noci prošel Sněmovnou i návrh lidoveckého předsedy Mariana Jurečky, který ruší hranici roční výše daňového bonusu - tedy maximální souhrnnou roční částku, která může být daňovému poplatníkovi vyplacena na tzv. daňových bonusech. Dosud byla její výše 60 300 Kč. Ovšem v zákoně o daních z příjmu současně zůstalo nastavení měsíčního omezení výše daňového bonusu, a to na úrovni 5 025 Kč. Jde opět o nepřijatelný diskriminační stav v přístupu k možnosti využití daňového bonusu spojeného s daňovým zvýhodněním na vyživované děti.
Pro
zaměstnance, kteří nárokují výplatu daňového bonusu v měsíční periodicitě,
jelikož jejich daňové „zúčtování“ se státem probíhá na měsíční bázi (spolu s vyúčtováním
jejich mzdy či platu) totiž nepřináší zrušení ročního stropu
pro daňový bonus žádnou výhodu ani využitelnost. Protože díky ponechání nastavení
měsíčního stropu pro tento bonus v zákoně o daních z příjmu mohou
nadále na daňových bonusech inkasovat pouze maximálně 60 300 Kč ročně
(12 krát 5 025 Kč). A to i v těch případech, kdy je jejich faktický nárok
na měsíční daňový bonus vyšší než 5 025 Kč.
„Jurečkovo“ zrušení
ročního stropu pro výši uplatnitelného daňového bonusu
by tak bylo využitelné de facto pouze pro živnostníky a nikoli již pro mnohé
zaměstnance. Proto je bezpodmínečně nutné ze zákona vypustit i toto nastavení měsíčního
finančního stropu pro nárok na uplatnění daňového bonusu.
Cestou k nápravě je přijetí daňového balíčku Lucie Šafránkové
V zákoně o daních z příjmu dále zcela nesmyslně zůstává nespravedlivé ustanovení podmiňující nárok na přístup k využití daňového bonusu minimálním ročním příjmem ve výši šestinásobku minimální mzdy. Jde opět o nedůvodnou klauzuli, která směřuje proti nízkopříjmovým občanům řádně si plnícím své daňové a odvodové povinnosti vůči státu. Je žádoucí rovněž ji ze zákona odstranit.
A totéž je,
analogicky, nutné provést současně i s podmínkou minimálního měsíčního příjmu pro
přístup k výplatě daňového bonusu, která je nastavena
na úrovni poloviny aktuální výše minimální (měsíční) mzdy.
Všechny popsané vady sněmovního návrhu novelizace systému daně z příjmu poškozují občany s nejnižšími pracovními příjmy, zejména pak zaměstnance. Všechny lze oprávněně považovat za velmi vážné. Pokud je nyní neodstraní Senát, učiní tak při nejbližší možné příležitosti poslanecký klub hnutí SPD. Všechny příslušné návrhy mám již napsané a připravené.
