Geniální představa našeho prvního prezidenta byla federalizace nově vzniklého státu na bázi švýcarských kantonů. Odmítal tendence francouzských vládních kruhů, vybudovat ČSR jako jednotný stát, ačkoliv se jednoznačně jednalo o stát národnostní.
Hlavní seskupení vypadalo takto: cca. 7 milionů Čechů, 3,4 milionů sudetských Němců a cca. 2,1 milion Slováků. Ačkoli počet sudetských Němců byl o více jak 1 milion početnější než tehdejších Slováků, trvala francouzská vláda na názvu „Československo“ a nehodlala nám povolit ani pomlčku „Česko-Slovensko“.
Podle představ Francouzů měl existovat pouze jedinný národ „československý“. Vznikly doslova dosud neznámé absurdní, národnostní kotrmelce: „českoslovenští Němci“, „českoslovenští Maďaři“, „českoslovenští poláci“, přičemž Češi a Slováci neexistovali vůbec a stali se „Čechoslováky“. Zdálo se, jakoby francouzští špičkoví politici, např. Georges Clemenceau a Aristide Briand náhle sešíleli. Takováto patologická rozhodnutí musela, zcela zákonitě, vést k Mnichovské smlouvě a tím pádem i ke 2. světové válce.
Protože jsme byli v letech 1919 – 1938 francouzským protektorátem (Cordon sanitaire de la Tchécoslovaquie) museli jsme se podřídit. Naše suverenita byla značně omezená, pakliže vůbec existovala. T.G. Masaryk, ale i Edvard Beneš viděli v této tendenci a extremní naivitě francouzské vlády vytvoření státu, který se stal „tikající náloží v sudu střelného prachu“. To nemohlo skončit šťastně a také to skončilo v roce 1938 potupným a ponižujícím rozpadem Československa následkem Mnichovské smlouvy.
Protože jsme suveréním státem nebyli, rozhodli o nás, při příležitosti Mnichovské smlouvy, Francouzi a naše přítomnost nám byla zakázaná. Francouzská vláda nám nedovolila ani statut pozorovatelů. Pouze nám rozkázala, abychom se nacistickému Německu podřídili.
Původní představa T.G. Masaryka, zmíněná na mírové konferenci Saint-Germain-en-Laye v roce 1919 byla, vytvoření tří velkých kantonů – Český kanton, Sudetoněmecký kanton a Slovenský kanton. Národnostní menšiny, jako byli Maďaři, Poláci a Rusíni měli mít své autonomie uvnitř uvedených kantonů. Název Československo měl být změněn na „Federace středoevropských svobodných národů“ (FSSN).
Kdyby nám francouzské vládní kruhy toto uspořádání v roce 1919 povolili, ubírala by se světová politika úplně jiným směrem.
K Mnichovské smlouvě by nikdy nedošlo, neboť by pro ní neexistovali žádné předpoklady.
Kdzbz Hitler a jeho nacistické Německo napadlo někoho ze svých východních sousedů (Rakousko, Federace středoevropských svobodných národů a Polsko), okamžitě by vstoupili do války Velká Británie, Francie, Srbské království, Maďarsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Vypukla by celoevropská válka všech zúčastněných národů, kteří by během několika týdnů Německo doslova zardousili, pakliže by se nevzdalo. Síla takového kolektivu bz byla doslova neporazitelná.
Dovolim si tedy s klidným svědomím tvrdit, že kdyby v roce 1919 byly přijaty Masarykovy představy „Švýcarského československa“, svět by si ušetřil naprosto devastující válku s desítkami milionů mrtvých a těžce raněných...
