Pane prezidente, vy přece všechno víte,
Vy se poradíte, Vy to pochopíte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
Pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí
(Z textu písně Jarka Nohavici v dobách „panování“ Václava Havla)
Drahomír Jurajda
Jaké jsou kvalifikační předpoklady u uchazečů na post prezidenta republiky
Pokud někdo aspiruje na místo kapitána dopravního letadla, kapitána lodi nebo strojvůdce vlaku, na jehož bezchybné práci závisí životy mnoha lidí, musí na to mít příslušnou kvalifikaci a předchozí praxi na nižším souvisejícím postu. Naopak u politických funkcí od krajského zastupitele, poslance parlamentu, hejtmana, senátorů včetně prezidenta už žádná definovatelná kvalifikace není požadována. A při tom jde o lidi, kteří ve značné míře a na mnoho let ovlivňují osud celých generací svých spoluobčanů. A při tzv. „svobodných“ volbách jsou možnosti občanů redukovány na vhození obálky se stranickými seznamy kandidátu do urny jenom s omezenou možností zakroužkování vybraných kandidátů. Při tom, k možné kandidatuře do sněmovny nebo zastupitelstva kraje se nevyžaduje ani samozřejmý předpoklad kandidáta, mít za sebou alespoň jedno volební období v pozici zastupitele nebo starosty obce či města a souhlasné stanovisku občanů příslušné obce. Pokud jde o odbornou kvalifikaci ministrů, jejich náměstků a vysokých státních úředníků by mělo dojít také napříč politickým spektrem k dohodě: Ministrem školství by mohl být zkušený vysokoškolský pedagog, který navíc i svou organizační schopnost se projevil na svém stávajícím pracovišti, ministrem zdravotnictví naopak zkušený lékař, osvědčený ředitel nemocnice, ministrem zemědělství člověk původem sedlák, atd..
U případné kvalifikace občana kandidujícího na post prezidenta republiky stávající ústava požaduje pouze občanství ČR, věk nad 40 let a trestní bezúhonnost. Teoreticky by mohl na prezidenta kandidovat i jakýkoliv nesoudný nevzdělaný podivín. Všeobecně se ovšem předpokládá, že kandidát s reálnou šancí na zvolení bude mít alespoň vysokoškolské vzdělání, bude ovládat aktivně alespoň jeden světový jazyk a pasivně i další jeden nebo více, půjde o člověka, který svou dosavadní prací pro své spoluobčany již něco významného vytvořil a má jasnou vizi dalšího rozvoje naší společnosti, kterou chce ze své pozice prosazovat. Vzhledem ke kurióznímu postavení prezidenta, který je formálně napůl obřadníkem a napůl panovníkem s naprosto nevyváženými pravomocemi a povinnostmi, vyvstává výrazně i potřeba jeho skutečných znalostí o životních potřebách, radostech, strastech i pocitech občanské i politické bezmocnosti u jeho potenciálních pracujících „poddaných“. Dále by za těmito kandidáty mělo stát i skutečně vykonané dílo, které pro své spoluobčany v mezích možností během dosavadního pracovního zařazení již zanechali. Pokud zhodnotím kandidáty na prezidenta, kteří se zatím svým spoluobčanům představili, je v tomto pojetí situace přímo žalostná.
Osobnost pana Michala Horáčka jsem již podrobně rozebral ve svém článku „Malé lidské hyeny mezi námi“. Svůj politický analfabetismus poměrně mladý namyšlenenc z Chomutova předvedl už sám, když v r. 2014 demonstroval svůj postoj v poloobnaženém stavu na Úřadu vlády s nápisem ODVAHA na prsou s vědomím, že mu za jeho „odvahu“ nehrozí ani rána pendrekem ani vyloučení z univerzity, což bylo před více než 46 léty údělem většiny kritiků Husákova režimu. Navíc se tento nedouk, který zatím nikoho nevyléčil ani nic nevyzkoumal, považuje za význačného vědce a pedagoga a již na úvod své kampaně sebevědomě prohlásil, že takového „sraba“, jako je Miloš Zeman, lehce porazí již v prvním kole .přímé volby. Jediným protikandidátem Miloše Zemana o kterým se dá diskutovat je Jiří Drahoš, který se v očích povrchně uvažujících „slušných“ lidí jeví jako vysoce kvalifikovaný a „důstojný“ kandidát na prezidenta. I má dcera, také držitelka vědecké hodnosti PhD., mne přesvědčovala, že by mi příslušelo volit pana Drahoše. „Je to „ogar“ z Beskyd jako ty, vystudoval VŠCHT jako ty, ihned po studiu se věnoval vědeckému výzkumu v oboru fyzikální chemie jako ty, získal postupně vědeckou hodnost CSc. jako ty, později i DrSc. a dotáhl to až na předsedu ČSAV (zatímco já se za Husákova režimu již učil pracovat se stříkací pistolí v lakovně). Umí se pohybovat ve vyšších vrstvách politiků a má zkušenosti i z pobytů a jednání v zahraničí.“ Přesto je pro mne tento člověk bez jasné politické vize jako prezident zcela nepřijatelný, neboť již z toho, co zatím předvedl, není v principu schopen pro své pracující spoluobčany něco užitečného udělat. Pan Drahoš chce být dle svých vyjádření dokonale nestranným prezidentem pro všechny občany, „bez zbytečných průtahů“ podepisovat zákony, které mu parlament k podepsání předloží a sjednocovat jak pracující občany,, kteří svou prací vytvářejí materiální a duchovní hodnoty společnost a zároveň kořistníky a parazity, to co našim občanům vysloveně škodí.. Pan Drahoš deklaruje, že by nejmenoval vládu, ve které by byli i komunisté (bez ohledu na parlamentní aritmetiku, kdyby to bylo např. pro sestavení parlamentem přijatelné vlády i nezbytné). Pan Drahoš se pokusil i vyslovit, co dobrého by pro naše spoluobčany jako prezident udělal. V důsledku své nedostatečně maskované nenávisti k Miloši Zemanovi, vyslovil i nečekaně hloupý výrok, že by zrušil bezpečnostní prohlídky návštěvníků před vstupem do prostoru Hradu, aby je uchránit této „ponižující“ procedury. Na rozdíl od pana Drahoše s titulem vysokoškolského profesora, i průměrný středoškolák jasně vnímá, že bezpečnostní prohlídky před vstupem do prostor Hradu neslouží k ochraně „majestátu“ současného prezidenta, nýbrž k ochraně samotných návštěvníků. Jak známo, místa kde se shromažďuje mnoho lidí, jsou oblíbeným cílem pro sebevražedné islamistické vrahy. Pro pana Drahoše, který již léta přestal vědecky pracovat a věnoval se osobní úřednické kariéře by bylo obsazení prezidentské židle na Hradě dovršením jeho osobní kariéry v kategorii tzv. „lepších lidí“ v naší společnosti. Pravděpodobnost, že by tento člověk prosadil něco účinného pro zlepšení života našich pracujících občanů, jejichž životní podmínky, strasti, obavy i tužby nezná ani ho nezajímají, je prakticky nulová. Já jako občan, který měl teprve jednou za život možnost skutečně svobodně volit v přímé volbě prezidenta dle svého rozhodnutí, nechci volit uhlazeného obřadníka, nýbrž člověka připraveného v maximální ústavou danými mantinely jednat jako moderní panovník ve prospěch svých spoluobčanů.
Pokud se odvažuji s dobrým svědomím kritizovat současné kandidáty na post prezidenta, měl bych také jasně vyslovit, co bych dělal já sám na jejich místě. Vyjdu-li z kuriózního provokativního předpokladu, že bych jako téměř osmdesátiletý, zcela nemajetný důchodce žijící na výměnku v domě svých dětí mohl vyhlásit svou kandidaturu na prezidenta, musel bych jasně deklarovat, co chci pro své spoluobčany v této funkci realizovat a jaké reformy s jejich pomocí ve společnosti prosazovat. A v podmínkách současného středoevropského Absurdince zvaného nepříliš libozvučně Česko, kdy na křeslo premiéra zřejmě zasedne podnikatelsky schopný miliardář Babiš, který by chtěl řídit stát jako dobře fungující rodinnou firmu, by nebylo od věci, aby na „panovnickou“ židli na Hradě zasednul pro změnu vzdělaný, zcela nemajetná výměnkář z Karlštejna. Podle běžně očekávaných předpokladů pro prezidenta by u mne kromě vyššího věku nemohl nikdo nic namítat. Mám vysokoškolské vzdělání, navíc vědeckou hodnost CSc., mluvím plynně německy, dobře rusky a dorozumím se jakž takž i anglicky. Jsem autorem čtrnácti vynálezů, pracoval jsem léta na projektech přestavby starého závodu v kooperaci se zahraničními koncerny, mám výraznou zásluhu na tom, že v Berouně stojí vysoce moderní ekologicky nezávadný výrobní závod, který v den mého odchodu do penze dával dobré zaměstnání více než tisícovce pracovníků, tudíž dobrou obživu cca třem tisícům obyvatel Berounska. Mám praktické zkušenosti z obchodních i technických jednání se zástupci zahraničních koncernů. Mám dlouholeté zkušenosti z práce místního „ministra financí“ v obecní radě městyse Karlštejna a tak bych se mohl pohodově bavit i s panem Babišem o problematice přesunů financí z jedněch kapitol rozpočtu do jiných. Po politickém vyřazení z vědecké laboratoře počátkem sedmdesátých let jsem se musel zaškolit do mnoha dalších profesí. Na rozdíl od ostatních stávajících kandidátů mám tudíž nesrovnatelně vyšší všeobecně lidskou kvalifikaci a znalosti o životě skutečných pracujících občanů tohoto státu. Ovládám řadu odborných prací truhláře, elektrikáře instalatéra, zámečníka, svářeče, zedníka, natěrače a lakýrníka i řidiče na služebních cestách. a s lidmi těchto profesí se stále ještě stýkám. V obtížné životní situace, do které jsem se hamižností některých příbuzných dostal jsem si přivydělával i jako pojišťovací agent a poradce pro stavení spoření Znám tudíž velmi dobře životní poměry strasti i tužby skutečných občanů tohoto státu, někdy pejorativně označovaných za „obyčejné lidi“. Toto všechno jsou v principu užitečné znalosti pro přímo voleného prezidenta v roli spravedlivého „panovníka“, který by chtěl všemi silami přispět ke zlepšení životní situace především těch „spodních“ deseti miliónů, jak o nich mluvil Miloš Zeman. Aniž bych se chtěl vytahovat, mohu prohlásit, že mé znalosti skutečného života našich občanů jsou podstatně větší než u všech dosavadních protikandidátů Miloše Zemana.
To, co bych svým spoluobčanům v případě, že by mne 20 poslanců sněmovny (bez ohledu ze kterých politických stran) nominovalo na prezidentského kandidáta nabídnul, bych také logickými věcnými argumenty zdůvodnil. Naše současná duchovně degenerující společnost je pouze formálně demokratická, existují tu neospravedlnitelně vysoké rozdíly v osobních příjmech a občanská rovnost neexistuje ani před zákonem. Mnoho občanů nevidí ve svém životě žádnou perspektivu a i ten „kousek štěstí“, jak o něm zpíval Jarek Nohavica je pro ně mnohdy nedostižným cílem. Občanská i sociální nerovnost se nejdrastičtěji projevuje už u dětí, kdy už od prvních tříd ZŠ se rozhoduje, z koho bude obrazně řečen pán a z koho kmán. Prvními reformami, které bych prosazoval by tudíž byla zásadní změna školského zákona zajišťující nové postavení žáků i učitelů ve společnosti, s tím související nutnost progresivního zdanění osobních příjmů (ne příjmů podniků), změna tiskového zákona umožňujícím občanům účinnou zpětnou vazbu na monopolní postavení současné novinářské mafie pří „vymývání mozků“ coby bezbranných konzumentů dezinformací, změna zákona o pozemkovém vlastnictví, která by likvidovala dosud prosperující spekulanty s pozemky, změna volebního zákona, který by umožnil občanům skutečnou volbu dle vlastního rozhodnutí a další změny s uplatněním prvků přímé demokracie.
Své návrhy nezbytných reforem naší společnosti stručně rozeberu vnásledujících článcích.
