Jaké reformy chci prosazovat ve fungování Senátu

Senát, jako všeobecně nejméně oblíbená instituce  tohoto státu byl do ústavy ČR „naoktrojován“ původně jako „trafika“ pro bývalé české poslance Federálního shromáždění, pro které po rozpadu Československa od r. 2003 najednou nebylo uplatnění. Oficiálně byl Senát občanům prezentován jako jakási pojistka demokracie, kdyby náhodou Sněmovna začala přijímat protiústavní  rozhodnutí. Měla to být jakási nadstranická „rada moudrých“ neztížená stranickým pletichařením. Praxe brzy ukázala, že senát se stal naopak v převážné míře odkladištěm  nepoužitelných politiků a obstrukční institucí při přijetí i nějakým nedopatření rozumných rozhodnutí Sněmovny. Dnes je to vysloveně souručenství „echt demokratických“ pravicových, vesměs ve volbách neúspěšných politiků, kteří ve své nenávisti k prezidentovi Zemanovi zoufale brzdí jakékoliv pozitivní změny ve společnosti. Pro mnoho občanů je samotná existence Senátu ve státě s cca deseti milióny obyvatel stejně absurdním jevem, jako  by byla volena dvoukomorová zastupitelstva na obecních a městských úřadech. To by v dolní komoře zasedali poctiví pracanti, co usilují o rozvoj obce nebo města a v horní komoře „lepšolidi“ kteří by kontrolovali, jestli zastupitelé doplní komory rozhodů v souladu se “správnými“ politickými názory.

Jelikož zatím není reálné, že by se mohl Senát zrušit (krmní kapři nikdy neschválí usnesení, aby se jejich rybník vypustil), navrhuji alespoň následující změny v jeho postavení a fungování Senátu, které by se daly ve Sněmovně  pod tlakem veřejného mínění prosadit.

1.      Do Senátu by mohli kandidovat pouze občané starší 65 let, kteří si již odsloužili alespoň jedno funkční období jako zastupitelé nebo starostové na obecním nebo městském úřadě a jejich domovský Obecní nebo Městský úřad by musel s jejich kandidaturou souhlasit. U takových seniorů je již možné předpokládat určitý stupeň moudrosti a uvážlivosti potřebné pro posuzování a schvalování návrhů zákonů schválených Sněmovnou.

2.      Při posuzování návrhů zákonů zpracovaných Sněmovnou by Senát posuzoval pouze otázku, jsou-li návrhy v souladu s ústavou nebo ne. Termín na toto posouzení by byl přiměřeně kratší a pokud by Senát rozhodnutí v tomto termínu nestihl, bylo by to evidováno jako souhlas, a zákon by pak šel přímo k podpisu prezidentovi. Vlastní návrhy zákonů by ovšem Senát mohl podával do Sněmovny jako každý jiný orgán, který má zákonodárnou iniciativu.
.

3.      Senátoři pobírající starobní důchod by nebrali plat, nýbrž přiměřenou odměnu ve výši průměrného důchodu, senátoři, kteří byli v den zvolení dosud v pracovním poměru by brali refundaci mzdy, maximálně ale do výše tří průměrných důchodů. Za předsednictví v jednotlivých výborech by byla symbolická odměna pouze 1000,- Kč měsíčně (u většiny senátorů se předpokládá, že každý by byl členem některého výboru). Pro výkon funkce by senátoři měli nárok na cesty vlakem a hromadnými prostředka zdarma a mimopražští na diety ve stejné výši jako jiní občané při služebních cestách.

Při prosazení těchto podmínek by byli do Senátu voleni lidé, kteří již ze své praxe mají dostatečné znalosti reálných potřeb našich občanů a mají vnitřní zájem pracovat nezištně  pro blaho  svých spoluobčanů. Naopak do Senátu, ba ani na kandidátku by se nedostali vyslovení nedoukové, kteří ve své profesi ničeho nedosáhli a pro které je senátorský plat příjemným bohatým bezplatným příjmem. Takovým typickým příkladem osoby, kterou pražští „lepšolidi“ vítězně protlačili na senátorské křeslo, je např. bývalý samozvaný kandidát na prezidenta Marek Hilšer, který jako výzkumník v oblasti onkologie nic neobjevil (nedosáhl ani na základní vědeckou hodnost) jako asistent na vysoké škole žádnou vynikající pedagogickou metodu nepředvedl, ovšem  na sociálních sítích se honosně prezentuje jako významný vědecký pracovník, vysokoškolský pedagog a senátor.

Uvedené navržené změny pravidel volby a fungování Senátu je při účinném tlaku veřejného mínění protlačit Sněmovnou a přes původní očekávané veto Senátu tento ve Sněmovně přehlasovat a zákon prosadit. Do čtyř let by se složení i fungování Senátu změnilo natolik že by se dal m.j.  prosadit i zákon o obecném referendu a tuto zlovolnou instituci nakonec zrušit.