Ing. Josef Šenfeld

Za lepší život a krásnější domov
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,74. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

24.11.2014 14:36:45 - zemědělec

České zemědělství

Že české zemědělství jen přežívá, není žádnou novinkou, a já se ptám:
1, Proč? Kdo je za to odpovědný?
2, jak dát vzniknout novým pracovním místům v zemědělství?
3, jak podpořit naše potraviny?
4, proč je v takovém stavu, když dostávají stálé nějaké dotace a proč zrovna oni? Myslím, že je spousta dalších odvětví, která na tom nejsou dobře a takové podpory se jim nedostává

Odpověď

28.11.2014 19:42:11 - Ing. Josef Šenfeld
  14.00

Děkuji Vám za dotazy k českému zemědělství.

Nemohu souhlasit, že naše zemědělství jen přežívá. Spíš je tady stav, kdy příjmy našich zemědělců jsou obecně nižší než příjmy zemědělců na západ od nás.  Hrubá zemědělská produkce ve srovnatelných cenách (a tudíž věrně zobrazující změny v užitných hodnotách) oproti roku 1989 poklesla zhruba o třetinu a na této úrovni se drží mnoho posledních let. Změnila se především struktura zemědělské výroby – výrazně poklesly stavy všech hospodářských zvířat a tím i objem živočišné produkce a to vše mělo nepříznivý vliv na strukturu osevních ploch se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Za socialismu základním strategickým cílem byl růst výroby za účelem soběstačnosti. A bylo ho dosaženo v míře větší než uspokojivé. Jaký je ale současný stav. Máme produkty, jejichž objem výroby dlouhodobě zaostává za našimi potřebami: sem patří maso vepřové, brambory, čerstvé ovoce a čerstvá zelenina. V průměru za leta 2012 a 2013 míra soběstačnosti činila u čerstvé zeleniny pouze 40%, u masa vepřového 56%, u masa drůbežího 70%, u brambor 77% a u čerstvého ovoce 85 %. Problém je v tom, že míra soběstačnosti se snižuje, byť výsledky v některých letech naznačují obrat k lepšímu.

A pokud se někdo ptá proč to tak je, odpovědi mohou být různé. Naši zemědělci po roce 89 požadovali ceny, které by jim pokryly alespoň výrobní náklady. Nebyli nikdy vyslyšeni, namísto toho byli obviňováni z nestandartních a neobvyklých požadavků (zemědělství bylo označováno např. Václavem Klausem za odvětví jako každé jiné, tedy bez privilegií). Bylo jim přímo vyhrožováno, že v případě kladení „nesplnitelných“ požadavků může být potřebná produkce potravin dovezena ze zahraničí. A díky uzavřeným asociačním dohodám a otevřením hranic k nám byly dováženy produkty často dotované a naši zemědělci nemohli konkurovat. A právě také díky nízkým cenám v období transformace byl na úkor našich zemědělců udržen sociální smír.

Transformační historii je nutné si také připomenout. Vývoj po roce 1989, měl a ještě stále má na zemědělství negativní dopad. Tehdejší podniky byly zatíženy povinností vydání zemědělských majetků dle špatně nastavených zákonů. Docházelo až k takovým absurditám, že měly reálně vydat více majetku, než ve skutečnosti vlastnily. Tato situace měla za následek značný úbytek zemědělských družstev a vůbec pracovníků pracujících v zemědělství.

Co bylo příčinou, jsem se snažil naznačit, k tomu přispěla nejvyšší měrou neochranářská politika vlád po roce 89 spolu se starými členskými zeměmi EU a jejich snahou umístit co nejvíce zemědělských přebytků na východ od svých hranic. To se právě projevilo razantním snížením celkové produkce.

Co se týká nových pracovních míst, potenciál zvýšení zaměstnanosti v zemědělství není velký. I tady jde pokrok nezadržitelně kupředu. Přesto jisté možnosti by byly v rozšíření rozsahu živočišné výroby a pěstování speciálních plodin. Případně vyšší péče o krajinu. To samozřejmě bez podpory státu není možné.

Podpora domácích potravin z pohledu EU je složitější. Existují některé značky jako Klasa, různé regionální potraviny, které si kladou za cíl právě podporu místních produktů. V povědomí našich občanů moc nejsou. A když se mne někdo ptá, jak by mohl pomoct našim zemědělcům, říkám propagujte, ale hlavně kupujte české potraviny. Tady je namístě patriotismus. K tomu by mělo napomáhat i označování původu potravin.

Důvody podpor zemědělců je nutné hledat ve vazbě na nutnost naplňování cílů péče o krajinu, zabezpečení roční potřeby bezpečných potravin a zastavení vylidňování venkova.

Abychom si tyto důvody více uvědomovali, měli bychom se poohlédnout v zemích na západ od nás. Již na první pohled je tam zřejmé, jak si považují, opatrují a hýčkají „zahradníky“ své krajiny.

Naše krásná krajina, se svojí rozmanitostí, tolik obdivovaná zahraničními návštěvníky, se bez domácích „zahradníků“ neobejde. Naši zemědělci si zaslouží, aby byli více vnímáni se svými potřebami a prosbami. Zaslouží si důstojné podmínky pro svou práci a také si zaslouží uznání za svou činnost.

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE