dříve než se dopustím stručného komentáře třetího čtení návrhu zákona, novely o státním rozpočtu, dovolte jenom drobný komentář na reminiscenci pana premiéra, který tady dnes řekl: Hlavně žádné škrty jako v letech 11 až 13. Nemohu přitom nevzpomenout, mám tu vzpomínku v živé paměti, na volební kampaň v roce 2013, kdy s panem premiérem na jedné diskusi pořádané Hospodářskou komorou, jsem byl pod drtivou palbou jeho kritiky, kdy mně vyčítal, jak strašně moc ty firmy v ekonomice musely šetřit, aby přežily a jak strašně málo jsem šetřil já, protože kdybychom šetřili víc, říkal, tak jste nemuseli mít žádné deficity. My jsme uměli šetřit v té ekonomice. Vy jste šetřit neuměli, pane ministře! Řekl mi tenkrát předseda hnutí ANO, dnešní předseda vlády za poměrně bouřlivého potlesku podnikatelské veřejnosti, která to tak cítila. A já jsem se tak trochu styděl, protože jsem si říkal: Ano, kdyby to bylo politicky možné, rád bych v provozních výdajích šetřil ještě víc, ale už to prostě nešlo. Pan premiér k tomu dodal, že deficit je ztráta, ztráty se netvoří a on, kdyby byl na mém místě, tak by žádné deficity neměl, protože by to řídil jako firmu. Tak jsem si na to nemohl nevzpomenout dnes, když nám navrhuje 500miliardový deficit a říká, jaký je nesmysl šetřit v provozních výdajích. Tu řeč mám někde uloženou, pane premiére, kterou jste tenkrát v rámci volební kampaně zaujal podnikatelskou veřejnost, mě také, přiznávám, pošlu vám ji k ježíšku.

A teď dovolte, abych stručně okomentoval zásadní výhrady klubu TOP 09 k tomu návrhu, o kterém máme hlasovat a o pozměňovacích návrzích, které podpoříme. Navrhuje se zvýšit deficit o 200 miliard, těch 200 miliard se skládá z předpokládaných 63 mld. propadu příjmů, a 137 mld. navýšení výdajů. Prosím, dovolte, abych nejprve stručně okomentoval tu výdajovou část bilance a potom tu příjmovou

. Těch 137 mld. výdajů, které vláda požaduje schválit navíc, se dají rozčlenit na tři části. Ta jedna část jsou výdaje, které nijak nesouvisejí s koronavirovou krizí. Byť nás vláda přesvědčuje o tom, že je k novele donucena koronavirovou krizí, tak v těch 137 mld. jsou položky, které s čínským virem a karanténou a následnými ekonomickými problémy nemají vůbec nic společného. To jsou položky na kůrovec, to jsou položky na boj se suchem, a to je odchodné pro policisty. Já prosím vůbec nechci tvrdit, že to jsou zbytečné výdaje, že nemají být vynaloženy. Ale měly být vynaloženy v rámci bilance rozpočtu 2019, to, že tady máme kůrovec, to jsme věděli už před rokem, že je potřeba bojovat se suchem, to víme několik let. A odchodné pro policisty nijak s koronavirem nesouvisí. Ty si měla vyřešit vláda v rámci změny priorit, bilance rozpočtu schváleného roku 2019. Chtít na ně peníze navíc pod zástěrkou koronaviru je prostě podvod! To nemá s koronavirem nic společného. Tak to je jedna část těchto z těchto 37 (?)mld.

Tu druhou část můžeme rozdělit na peníze, kde skutečně víme, za co a proč budou utraceny.¨ Pan premiér nám tady říkal, že víme přesně, kam ty peníze půjdou. To víme jenom tak zhruba u poloviny těch položek. Ano, víme přesně, že 12,8 mld. půjde na kompenzace obcím. Tam to dokonce umíme spočíst na velikost obce a na obyvatele. Ale pak je tam celá řada položek, kde nemáme ani tušení, za co budou utraceny. A co hůř, ani tušení nemá vláda. Zejména je tam stále 36 mld. ve vládní rozpočtové rezervě.

Prosím pěkně, je potřeba to vztáhnout nikoliv k celému rozpočtu, protože ten už měl svoji vládní rozpočtovou rezervu napočtenou, je potřeba to vztáhnout pouze k oněm 137 mld. navýšených výdajů. Na 137 mld. navýšených výdajů chtít 36 mld. vládní rozpočtové rezervy, to je prostě astronomické číslo, prostě bianko šek, který nemá obdoby a nemá ani žádné opodstatnění. Kdyby vláda řekla, že na 137 mld. chce 5 mld. vládní rozpočtové rezervy, prosím, i to by bylo hodně, ale je mimořádná situace, nějaká vyšší flexibilita by tady být měla. Ale 36 mld.? Ta vláda vůbec netuší, za co to utratí. My také ne a pokud bychom brali povinnosti poslance opravdu důsledně a poctivě, tak nemáme právo pro něco takového zvednout ruku, protože my můžeme zvednout ruku jenom tehdy, když víme, na co to půjde. A to nevíme.

Stejně tak 10 mld. na podporu podnikání. Program, který možná bude efektivní, ale možná taky ne. To dneska nikdo neví, protože neznáme kritéria tohoto programu, nevíme, podle čeho ta vláda bude vybírat, kdo by měl být adresátem těchto prostředků. Ta vláda poměrně poctivě píše v pozměňovacím návrhu poslance Babiše, že o tom teprve bude rozhodovat. Ale my bychom jí to měli schválit teprve tehdy, až to ta vláda bude vědět, až to budeme vědět my, a pak zvážíme, jestli na to ty peníze uvolníme, nebo ne. Jinak se dopouštíme v podstatě podvodu na voliče, protože on nás každého sem zvolil proto, abychom rozhodli o každé koruně s vědomím, kam půjde. A vy z vás, kteří se chystáte pro tohle zvednout ruku, říkáte svým voličům, my to dělat nebudeme. I když je to naše povinnost, tak my chceme podepsat vládě bianko šek, a ať se ta vláda nějak rozhodne.

Prosím, povšimněte si rozporu ve vystoupení pana premiéra, kdy dokázal říct během dvou minut zcela protichůdné věty. Ta jedna věta byla - přesně víme, kam ty penízíe půjdou. A ta druhá věta zněla - možná ty výdaje utratíme, možná taky ne. To může říct jenom někdo, kdo ještě nemá tušení o tom, kam chce desítky miliard alokovat, nebo nechce. Možná, že nás něco napadne a pak chceme mít od vás ten bianko šek a pak to tam pošleme, ale teď to nevíme. A fór je v tom, že své cti dbalý poslanec by něco takového nikdy neměl dovolit, protože naší povinností je vědět, kam půjde každá koruna. A vy to prostě nevíte. A co hůř, neví to v desítkách miliard vláda sama.

Už ponechávám stranou, byť mi to velmi vadí, že vláda chce o 137 mld. navýšit výdaje, a přesto se nepokusila ani symbolicky vyhodnotit efektivitu dosavadních opatření. Já proti nim neprotestuji, řadu z nich jsme podpořili, ale myslím si, že po těch týdnech, kdy jsou v běhu, bychom se měli snažit alespoň o zvážení efektivity, a zejména efektivity do budoucna. Dám příklad, program Antivirus. Bylo určitě dobře, že byl spuštěn. Myslím si, že v počátečních týdnech krize sehrál naprosto rozhodující roli a my jsme ho podporovali, ale při pohledu na průmyslová čísla nebo na čísla propadů průmyslové produkce si, prosím, přiznejme, že dnes nemalá část těch pracovních míst, držených při životě Antivirem, už reálně neexistuje, protože v řadě odvětví se poptávka nevrátí na předkrizovou úroveň jen tak brzy, což logicky s tou nižší poptávkou přinutí firmy k restrukturalizaci, přinutí je ke snížení pracovních nákladů a k omezení velké části - nechci říkat velké části, ale prostě nějaké části - těch pracovních míst, která dneska držíme na umělé výživě, ale prostě už ona reálně neexistují a myslím si, že to chce seriózní diskusi, jak dlouho má smysl tato místa, která už reálně neexistují v ekonomice, protože pro ně není práce a dlouho pro ně práce nebude, jak dlouho je má smysl udržovat na umělé výživě za peníze daňových poplatníků a na dluh. To myslím, že je seriózní debata. Také bychom ji tady taky měli vést. Nevedeme. Protože vláda se neobtěžuje sdělit nám svůj názor na efektivitu dosavadních opatření.

Další věc, která nám nesmírně vadí na té výdajové straně, je absolutní neochota vláda šetřit, byť jenom jednu jedinou korunu, na provozních výdajích rozpočtu, schváleného v době relativního blahobytu v roce 2019. Já se nechci vracet k těm výtkám pana premiéra z roku 2013, kdy mně ostře vyčítal, jak málo jsem škrtal, jak on by škrtal víc, ale že by vláda udělala alespoň symbolický pokus o úsporu několika procent provozních výdajů v jednotlivých kapitolách - nikoliv investic, prosím, ale provozních výdajů - aby prokázala nějakou sounáležitost s ekonomikou, která nám posílá své daně a na jejíž úkor si půjčujeme, to ji ani nenapadne, dodnes jednu jedinou korunu.

Všechny firmy - a je tady vás řada i podnikatelů, tak dobře víte, že mluvím pravdu - dnes musí ořezávat svoje provozní náklady na dřeň, aby přežili. Snižují dokonce i mzdy, osekávají si bonusy, prostě dělají všechno proto, aby snížili náklady, aby přežili. Vládní úřady, ty si žijí, jako kdyby žádná krize nebyla. Mají rozpočet schválený z roku 2019, vyplácejí si statisícové odměny, přijímají další zaměstnance. Jaká krize? Vždyť si můžeme půjčit. Promiňte, dámy a pánové, to je arogance vůči reálné ekonomice. Tohle by si prostě žádná vláda, žádná exekutiva neměla dovolit. Já dobře vím, že tam nemůžeme ušetřit 137 mld., ale něco ano. Minimálně, minimálně prokázat poctivou snahu. Nejste toho schopni.

A tím plynule přecházím k té příjmové straně rozpočtu. Návrh, který máme před sebou, předpokládá pokles příjmů o 63 mld. korun, což odvozuje z dubnové predikce, která předpokládá propad hrubého domácího produktu o 5,6 %. Já teď nekritizuji tu dubnovou predikci, vycházela prostě z dubnových čísel a nemohla jít jinak. Byla zpracována zcela profesionálně a objektivně, ale od té doby máme přece jenom ještě nějaké jiné údaje. Máme o něco čerstvější predikci OECD, která nám predikuje propad větší než 9 %. Máme ještě čerstvější predikci Evropské komise, která nám predikuje propad o 7,5 %. A především máme květnová čísla propadu průmyslové produkce, kde po 33 % za duben máme květen 29 %, a když ho očistíme o státní svátky, kterých je v květnu víc, tak jsme někde na šestadvacetiprocentním propadu. Pan premiér si to pochvaloval. Všichni víme, že ta čísla jsou výrazně horší, než předpokládali i největší pesimisté.

A všichni tedy víme, paní ministryně s tím souhlasila, že ta dubnová predikce je zatížena riziky dolů, že se může stát, že to bude horší. A po těch květnových číslech propadu průmyslové produkce to riziko přerůstá v jistotu. Nemůže to nebýt horší, bude to horší. Nevíme, jestli to bude 7, 8 nebo 9, může to být i 10, ale nemůže to být 5,6, bude to víc. A protože to bude víc, tak ten propad příjmů bude větší než 217,5 mld. oproti schválenému rozpočtu z roku 2019, a to o desítky miliard. A o tom teď není pochyb. Teď si nemůžeme dovolit říkat, že nemůžeme věštit z křišťálové koule. Ano, nemůžeme věštit, kolik to bude. Ale že to bude a že to budou desítky miliard, to je dnes jistota, to není riziko. A paní ministryně řekla na rozpočtovém výboru i zde na plénu na můj dotaz, zda chce nechat ten deficit rozšiřovat volným pádem, protože schválíme-li teď 137 mld. výdaje a víme, že příjmy se propadnou víc než o těch 63, tak logicky je tady riziko mnohem většího deficitu, než oněch 500 mld., které máme dnes schvalovat, tak paní ministryně nás ujistila, že nedovolí volný pád, že v takovém případě bude vázat výdaje, aby deficit, pokud možno, těch 500 mld. nepřekročil. A potom tedy logicky, paní ministryně, s veškerou úctou, protože oba dva teď víme, že příjmy se propadnou víc, než o těch 63, se vás dovoluji tázat a věřím, že si Poslanecká sněmovna zaslouží tu informaci, kde tedy máte v úmyslu ty výdaje vázat, abyste nedopustila volný pád rozšiřování deficitu. Já si myslím, že tahle informace tady dneska prostě musí zaznít. Protože když nezazní, tak nezvednete ruku pro 500, ale zvednete ruku pro 500 +, a to si myslím, že už opravdu nemá s odpovědností nic společného. A pokud nám věrohodnou informaci paní ministryně nedá, tak to vázání musí udělat Poslanecká sněmovna tím, že přijme některý z pozměňovacích návrhů, které zazněly ve druhém čtení a které vedou ke snížení výdajů. Já jsem tady mnohokrát opakoval, že to je princip, se kterým se těžko smiřuji, že si myslím, že bilance se má fixovat v prvním čtení a ve druhém čtení už mají padat jenom fiskálně neutrální návrhy, ale protože takový je prostě legislativní výklad a protože jsou na stole pozměňovací návrhy, které snižují výdaje, tak za předpokladu, že nás paní ministryně věrohodně neujistí, jak je připravena ty výdaje snižovat, tak je musíme snížit sami svým rozhodnutím tím, že některý z těch pozměňovacích návrhů přijmeme. Pokud to neuděláme, tak si musíme být vědomi, a nikdo se nesmí vymlouvat, že to nevěděl, víte to, dnes to víte, že ty příjmy se propadnou o více než o 217,5 a že je tedy vaší povinností korigovat to na výdajové straně, aby deficit nebyl vyšší než 500 mld. A nebo je vám to jedno a pojedete klidně do 600.

S tím pochopitelně souvisí i debata, která nás čeká po prázdninách, a to je debata o deficitu na rok 2021. Já jsem tady s velkým potěšením slyšel pana premiéra, a prosím zapamatujme si tu větu a tučně si ji podškrtněme v záznamu, protože on říká: teď si půjčíme těch 500, furt na tom budeme líp v poměru k HDP, než jsme byli v roce 2013, ale potom se vrátíme do toho bývalého režimu, kdy jsme šetřili. Tato věta ostře kontrastuje s tím, co jste tady procpali nedávno, novela zákona o rozpočtové odpovědnosti, ale ta novela nebrání tomu, abyste realizovali politiku, ke které se tady dnes pan premiér zavázal, že už v příštím roce se vrátíme do režimu, který tady byl před krizí. V takovém případě si můžeme dovolit půlbilionový schodek v letošním roce. Ano, můžeme, protože skutečně máme také díky naší odpovědné politice při minulé krizi poměrně velmi nízkou míru zadlužení, tuším, že třetí nebo čtvrtou nejlepší v Evropě. (Ministryně financí upřesňuje, že třetí.) Třetí, děkuji, paní ministryně. Ale podíváme-li se na dlouhodobou udržitelnost našich rozpočtů, tak ji máme čtvrtou nejhorší v Evropě, protože se blížíme ke krizovému roku 2030, kdy začnou odcházet do důchodu silné ročníky 1970 a mladší a místo plátců sociálního a zdravotního pojištění se z nich budou stávat penzisté a státní pojištěnci a za nimi mnohem slabší ročníky nebudou mít šanci ufinancovat nezbytné potřeby penzijního i zdravotně pojistného systému. Pokud se k tomu začátku té potenciálové jámy roku 2030 dopotácíme po sedmi letech stamiliardových deficitů, vysíleni a předluženi, tak si těžko umím představit, jak si s tím ta generace poradí. Mně bude 70, budu v důchodu, tak se budu maximálně třást o svůj důchod a o úroveň zdravotní péče, která mi bude poskytována, ale co s tím bude dělat generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků opravdu nevím, pokud se neodhodláme k zásadní systémové reformě, kterou nám vláda slibuje šest let, ale nedala na stůl vůbec nic, nebo pokud se neodhodláme k tomu, abychom konsolidovali mnohem rychleji než těch sedm let. My si můžeme dovolit půlbilionový deficit letos, nepochybně ano, ale nemůžeme si dovolit stamiliardové a stamiliardové deficity v následujících letech. Jinak neděláme nic jiného než tunelujeme budoucnost. Prosím každého, kdo má děti, popřípadě vnuky, aby si něco takového na odpovědnost nebral.

Já vám děkuji za pozornost.