JUDr. Ivan Přikryl

bývalý náměstek na MMR, šéf Úřadu vlády, člen exekutivy ICA.
  • ČSSD
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,06. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

22.08.2018 17:00:29

Dopadne to v bydlení ve vládě jako vždycky?

Dopadne to v bydlení ve vládě jako vždycky?

Bytová politika je středem zájmu politiků v mnoha zemích světa. V České republice jen doutná naděje, že se laxní přístup vlád změní. Jsme spolusignatáři mnoha mezinárodních úmluv. Podpis je to jediné, co pro to děláme.


Vlády se střídají, proklamují své programy. I ta současná vláda s důvěrou Poslanecké sněmovny usiluje o důvěru a podporu široké veřejnosti. Na můj vkus je však pomalá, váhavá i setrvačná v jedné s klíčových otázek, kterou je bydlení obecně a dostupné bydlení zvlášť.
Kam oko dohlédne, opakuje se stejný způsob přístupu vlády k bytové politice. Proklamují ty nejlepší úmysly ale dopadá to vždycky stejně. Nijak.
Topolánkova a Nečasova vláda setrvávala (a ODS dodnes setrvává) v jakýchsi naivních představách že vše, co je stanoveno zákonným rámcem, vše co je sdílené více lidmi, třeba zajištění bydlení v družstvech, vše co je sociálně limitováno a podporováno je zbytečné, špatné a deformující. Proto jejich bytová politika byla v rámci pravicových stran nejen v Evropě naivní, raritní a nefunkční. Schází jim znalost, že například sociální bydlení v Británii v sedmdesátých letech obnovovala pravice, především Margareth Thatcherová, dnes jejich systém čítá 2,2 miliony bytů, družstva všech druhů a oboru jsou v USA pod ochranou Republikánů, ostatně prezident Trump je dával již ve volební kampani za příklad převzetí odpovědnosti, svépomoci. Družstva všech oborů mají v USA 130 milionů členů. A mohl bych pokračovat dál.


Sobotkova vláda nebyla za 4 roky schopna nalézt alternativu, řešení, principy reformy bytové politiky a sociálního bydlení zejména, vytvářela jakési nové formy v Evropě nezvyklé a nefunkční. Logicky je neprosadila. A ministryně za hnutí ANO Karla Šlechtová namísto spolupráce s odborníky praxe první, co po svém nástupu na ministerstvo udělala, bylo zrušení sekce bytové politiky a ponížení tohoto oboru až na konec v nedohlednu své pozornosti.


Současná vláda má mnohé v programu, ale otálí. Zdá se, že sociálním demokratům umožnila začlenit do programového prohlášení slušný základ reformy bydlení, ale nyní v praxi pokračuje v naivní nesystémové praxi a v zásadě v nečinnosti - fronty na půjčky na bydlení schopné uspokojit jen cca 700 osob jsou toho prvním příkladem, naivní představy že jediné co schází je zjednodušit stavební řízení a vše hodit na obce je příkladem druhým.


Vlády ignorují svět, trendy moderních zemí. Dostávají různé mezinárodní dokumenty, které i Česká republika podpořila. Příkladem budiž loňská rezoluce Valnáho shromáždění OSN o roli družstev v sociálním rozvoji. Naše vláda prakticky vytrvale ignoruje výzvy OSN, aby posilovaly partnerství a využívali potenciál družstev, v našem případě bytových. Mohu jemnovat desátky zemí, nejen Evropských, kde je tato forma velice využívána, ale u nás? Miniserstvo spravedlnosti vcelku barbarsky oklešťuje právní úpravu existujících družstev jakoby to byly obchodní korporace jako každá jiná. Neznalost jejich právnických mileniálů o roli družstev je přímo laboratorní příklad ignorace tradic a mezinárodních zkušeností, i rezoluce OSN. Nikoho to nezajímá.


Na jaře roku letošního přijala Rada pro lidská práva OSN, na svém zasedání v Ženevě rezoluci o "přiměřeném bydlení jako součásti práva na přiměřenou životní úroveň a v tomto kontextu také právo nebýt diskriminován". Chce do agendy 2030 právo na přiměřené bydlení začlenit. Kosponzorovala ji též Česká republika, ale to je tak vše, co pro právo na bydlení udělala. Ostudné. Ruce zvedáme, jinak mnoho neděláme.


Když čtete program starosty New Yorku, že chce pro chudé lidi postavit do roku 2025 až 250.000 dostupných bytů a na dostupných serverech vidíte, že se program naplňuje, tak Vás ze situace v Česku jímá beznaděj. Nedávno jsem publikoval článek obsahující tyto argumenty: 

Nabízíme v České republice různé alternativy bydlení, cenově dostupné, v různých sektorech od pronájmu za rozumné peníze, přes různé formy sdíleného vlastnictví třeba v bytových družstvech, asociacích či korporacích až po vlastnictví domku či bytu? Zastávám názor, že již 28 let spíme hlubokým spánkem zahleděni do naivních vizí. Na jedné straně je důsledkem „obchod s chudobou“, když nemáme rozumný systém sociální pomoci lidem na okraji společnosti, na straně druhé stres těch, kteří si byt koupí a téměř celý rodinný rozpočet po mnoho desetiletí padne na splátku hypotéky. A nájemní bydlení – splašený kůň bez hranic, nic víc. Uteklo obcím pod rukami, rozprodání dík dlouhodobě regulaci a ztrátám ve správě majetku a nyní bez žádné, byť tržně konformní regulace.
A přece stačí se rozhlédnout po moderní Evropě. Struktura bydlení je ve většině těchto zemí shodná. Nabízí od vlastnického bydlení přes nájemní bydlení, neziskový sektor - (systém HlM ve Francii) sdílené bydlení v bytových družstvech (Německo, Norsko, Švédsko Portugalsko) či jiných formách bytových asociací (Británie) korporací (Holandsko), neziskových bytových společností (Rakousko, jejich model vznikl v roce 1873 v regionu Čech) až po záchrannou síť sociálního bydlení, která povětšinou využívá ony neziskové formy výše popsané. Doplňuje je permanentní sociální prací s lidmi, kterým u nás říkáme „nepřizpůsobiví“, dávají jim šanci k návratu do standardních poměrů.
Ve všech uvedených zemích činí neziskový sektor od 25 % (Rakousko) do 35 % (Francie) z celkového počtu bytů na trhu.
Obec musí mít oprávnění při povolování staveb žádat od developerů určité procento levných bytů za pořizovací cenu + 10 %. Dnes investoři vydělávají až 100% nad skutečné náklady na výstavbu, fajn, ale tak slepě na ně nepohlíží kromě České republiky žádná moderní země. Obvykle činí tento limit až 25 % z celkového počtu nových bytů. Developeři nešetří na reklamě v médiích a ta o jiných formách bydlení mlčí.Bohužel, největší bariérou pokroku v bytové politice u nás jsou politici sami. Neslyší praxi, ignorují i dokumenty, k jejichž podpoře se ČR zavázala. Přičemž nejde o nic složitého.Je třeba zajistit tři principy, prosadit tři nové zákony - o sociálním, dostupném a udržitelném bydlení. Sociální práce, integrace, podmínky pomoci a přísný dohled nad poptávajícími je předmět bydlení sociálního. Výstavba na neziskovém principu pod patronací (nikoliv jen na náklad) obce, bytové korporace a sociální bytové družstvo to je zákon druhý. Princip, že nikdo, s akcentem na mladé lidi a seniory nesmí trvale platit na nájemní bydlení více než cca 35 % svých čistých rodinných příjmů je obsah zákona třetího. Jen tak naplníme proklamované právo na důstojné bydlení. Přidáme-li k tomu reformu právní úpravy družstev a společenství vlastníků, a úpravu realitní činnosti je to vše, co doba žádá.
Politiky však toto příliš nezajímá. Přitom vědí, že co nestihnou do konce příštího roku, to se již neprosadí. Bytová politika za 4 roky rozhodne volby. Hrozba možné krize, kuratela hypoték, nezájem politiků, to může ty, co jsou v nečinnosti či plni naivních slibů, svát z trůnu do zapomnění. Důvěra se získává pomalu, zklamání přichází náhle a definitivně. Tak se, politici, probuďte. Některé věci jsou jednom jednou....i Vaše moc. Tak neváhejte.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama