CROWDSOURCING A DEMOKRACIE
Moudrost a hloupost davů
Commte pracoval s tím, že společnost můžeme považovat za živý organismus.Tarde tvrdil, že prostředky ovlivňování davu působí tak, že klesá osobní příjem informací. Je mnoho metod ovlivňování společnosti. Ovlivňuje se veřejné mínění, nákupní politické a jiné preference. A také mnohé další. První metody byly vynalezeny již na začátku lidské společnosti. Stavěly se megalitické stavby aby se soukmenovci nenudili a nevymýšleli revoluce.Vytvářely se náboženské rituály a jiné. Metody se postupně vyvíjely. Jednou z metod je hra na demokracii.
Mnoho lidí spojuje demokracii - teoretickou vládu většiny s pojmy, které s ní přímo nesouvisí. Například se svobodou, svobodami, ekonomickou prosperitou, humanismem atd. Skutečná vláda většiny může velice silně omezovat osobní svobody jednotlivců, naproti tomu jiné režimy, včetně autokracie, mohou znamenat pro občany stejnou nebo větší míru svobody, než jaké je dnes. Tocqueville hovoří o demokracii i tam, kde si lid zvolí jen svého nového pána. Tocqueville – demokracie je tyranie většiny = rozhoduje hloupá většina, nikdy nemá pravdu. Demokracie nemusí být ekonomicky úspěšnější. Už vůbec demokracie a trh neznamenají výběr toho nejlepšího. Demokracie a trh jsou dnes vzájemně spojovány. Odkazuje se přitom často na Darwina a jeho přírodní výběr údajně toho nejlepšího. Zaměňují se přitom dojmy a pojmy. Přírodní výběr zajišťuje výběr toho kdo se nejlépe přizpůsobil stávajícím podmínkám. Proto také v dnešní době je mezi politiky, manažery a podnikateli větší procento psychopatů než mezi běžnou populací.Ke stejným výsledkům se dojde zkoumá – li se mezi politiky, manažery a podnikateli výskyt charakteristik nájemných vrahů. Proto se také v dnešní době stává závažnou kriminalita bílých límečků, která způsobuje větší škody než kriminalita zbytku populace.
Platon, Sokrates, Aristoteles ti všichni a mnozí další odmítali demokracii. S demokracií se každý seznamuje od mládí. Zcela jistě se každý setkal s nějakou pohádkou, kde loupežníci demokraticky hlasovali o rozdělení kořisti, demokraticky volili svého šéfa atd. Demokratické rozhodování bylo také v počátcích organizace Cosa Nostra.Demokracie znamená vládu lidu. Vláda lidu se realizuje prostřednictvím řady mechanismů. Například voleb.Volby jsou soutěž názorů.Už to je důkazem toho, že slušný, inteligentní, duševně normální člověk nemůže být demokrat. Jestliže vnímám realitu tak se rozhoduji na základě faktů.Nikdo normální se nerozhoduje například při řízení auta na základě svého názoru, nebo na základě demokratického hlasování pasažérů o tom jak točit volantem.Rozhodovat se na základě názorů znamená nerozhodovat se na základě reality. Vzpomeňme si například jak lidé, kteří nic neví o elektrárnách mají názor na výstavbu nebo zákaz určitých typů elektráren.Lidé, kteří nic neví o ekonomii mají názor na výši DPH, silniční daně, daně z příjmů fyzických osob atd. Ti, kdo nic neví o státní správě mají názor na počty úředníků. Je zbytečné uvádět další příklady. Protože již mnoho století je známo, že nikdo nemůže znát vše není problém najít skupinu skládající se z lidí, kteří o některém problému nic neví a přesto mají na něj názor.¨
Jamese Surowiecký, finanční reportér amerického časopisu New Yorker a autor knihy Moudrost davu (Wisdom of Crowds) upozornil na studie, při nichž bylo zjištěno, že soubor individuálních úsudků příslušníků davu bývá ve svém součtu - za určitých podmínek - daleko přesnější než úsudek jednotlivce. Skupinový úsudek je daleko inteligentnější a přesnější než úsudek jednotlivce, v případech, kdy jde o hodnocení faktů, nikoliv v případech názorů. Dokázaly to četné testy amerických sociologů a psychologů, uspořádané od dvacátých do padesátých let dvacátého století. Jejich výsledky nejsou příliš známé mimo akademické prostředí. Kolektivní moudrost davu funguje jen za určitých podmínek. Zaprvé, každý příslušník davu musí činit svůj úsudek na základě vlastních, nezávislých informací. Zadruhé, skupina nesmí pracovat kolektivně. Každý jednotlivec musí učinit svůj vlastní úsudek a nesmí být ovlivněn lidmi kolem. A zatřetí, musí existovat mechanismus, který dokáže všechny tyto individuální informace sloučit. Problém nastává, pokud jednotlivcův úsudek je ovlivněn lidmi kolem. Často stačí silný jedinec, prosazující zcela nesprávné stanovisko a dav se mění v hloupé stádo, jež jeho nepravdu začne opakovat jako svatou pravdu. Pokusy behaviorálních ekonomů mnohokrát prokázaly, že lidé mají tendenci přizpůsobovat se chování či názoru ostatních i v případech, kdy je omyl naprosto evidentní. Americký psycholog Irvin L. Kamis označuje duch solidarity, týmový duch, pocit my za rušivý faktor tam, kde se má dospět k rozumnému řešení. Normy chování ve skupině a jednotnost myšlení jako falešně pojatá solidárnost vedou k tomu, že jednotlivec mimo skupinu, s odlišným názorem je podezřelý. Čím silnější je vzájemná soudržnost, tím větší je nutkání jednotu předvádět. Kamis uvádí tyto příznaky :
Přílišný optimismus
Podcenění varovných hlasů podložených racionálními argumenty
Neotřesitelná víra ve vlastní věc
Stereotypní podceňování protivníka
morální nátlak vůči jinak smýšlejícím ve skupině
autocenzura potlačující pochybnosti
předstíraná jednomyslnost, kde není předpokládá se vliv cenzorů svědomí
Wisdom of the crowd, crowd sourcing. Jde v podstatě o ověřený teorém v češtině známý jako „více hlav víc ví“. Když položíme otázku skupině lidí, kteří individuálně dokážou najít správnou odpověď ve více než 50 procentech, pravděpodobnost správné skupinové odpovědi stoupá s velikostí skupiny až ke stu procent. To je prokázáno i empiricky. Je nutné si dát veliký pozor na množství a kvalitu přesných informací, které má jeden každý ve skupině k dispozici. Jsou-li informace a údaje nepřesné, a tudíž stoupá u jednotlivců pravděpodobnost nesprávného odhadu, pravděpodobnost správné skupinové předpovědi se rychle blíží k nule. Jestliže není v organizaci zabezpečeno rychlé a korektní šíření informací, je velmi nebezpečné podnikat podobné experimenty. Kritikové crowdsourcingu tvrdí, že spíš než o metodu jde jen o statistický trik. Blíže pravdě ale asi je konstatování, že crowdsourcing funguje jen v některých případech. Například tehdy, kdy řešený problém má blízko ke každodenní zkušenosti. Nepochybně jsou oblasti, kde "moudrost davu" nefunguje vůbec - především tam, kde je třeba opravdových expertů. Těžko si lze například představit, že by se pomocí hlasování nebo sázek mohlo dospět třeba ke správné hodnotě elektrické vodivosti určité slitiny.
Norbert Wiener upozornil, že moderní civilizace na všech stranách opouští klasický Leibnitzův obraz světa, ve kterém všechny události jsou určeny předem a jednoznačně podle pravidel průmyslového mechanismu.Moderní výrobní a společenské soustavy by se musely proměnit v chaos bez systému »samočinných« procesů, jejichž nositelem jsou nejrůznější civilizační nástroje ( jako peníze, hodnotové formy, právní a morální normy atd.). Řízení a plánování nemůže tu spočívat v direktivním zásahu do běhu jednotlivých věcí, ale v (mnohem účinnějším) ovládání a využívání těchto regulátorů - v modelování »pravidel hry«, jejichž »samočinný« chod směřuje k vytyčenému cíli. Místo regulace věcí ( a lidí jako věcí ) tu nastupuje operace s regulačními principy. Podle mě je to také jeden z důvodů proč se volá po po oslabení role státu, takzvané občanské společnosti a realizaci dalších požadavků.
Ptáci, ryby, hmyz - dav živočichů. Pohybují se jako jeden organizmus, jako by poslouchali jednoho vůdce. Nikdo je ale nevede. Je jich spousta, přitom jsou jednotka - hejno. Vědci hovoří o inteligenci, tvořené spoluprací tisíců jednotlivců. Řeší přitom spory zda existuje inteligence bez vědomí.Vědci se snaží záhadné chování hejna pochopit. Mohli bychom se od něj učit? Co se na první pohled zdá cizí a nezvyklé, je možná hodně lidské. Modely popisující chování mravenců, ptáků, ryb, virtuálních prvků virtuálního světa atd.jsou dnes oficiálně používány při řízení různých problémů ekonomie. Podle mého názoru je možné, že jsou používány také pro řízení společnosti. Uvedu příklad jednoho modelu.
COIN ( COllective Intelligence ) je framework vyvinutý v NASA pro účely optimalizace celého systému individuálním chováním jednotlivých agentů. COIN je tvořen multiagentním systémem, ve kterém
1. se každý agent učí posilováním,
2. neexistuje téměř žádné či vůbec žádné centrální řízení,
3. a ve kterém je možné porovnat jednotlivé stavy systému v čase pomocí tzv. funkce světového užitku (world utility function).
Společnost je regulována volebním systémem, centrální bankou – množstvím peněz v oběhu, povinnými rezervami, infomacemi, dezinformacemi a dalšími metodami. Co je podle mě důležité je to, že společnost nese znaky umělého života a umělé inteligence. Von Neumann kdysi řekl, že každý dostatečně složitý systém, se od určité složitosti začne sám vyvíjet a reagovat na podněty mimo systém, takovým způsobem, že jeho vývoj směřuje k jeho zachování. Je přitom úplně jedno co tvoří prvky systému. Takový složitý systém je nelineární. Myslím si, že příkladů pro platnost jeho tvrzení můžeme najít hodně. Může to být právní systém, který je tak složitý, že je často nemožné přijmout potřebný zákon, protože tomu brání současné zákony. Může to být politický systém, kde zrušit nepotismus, korupci, podjatost a další negativní jevy je nemožné, protože systém tyto vlastnosti chrání. Může to být kriminalita bílých límečků. Může to být nám vnucená virtuální realita tvořená údajně našimi názory. Když virtuální realitu naruší nevyhovující názor, virtuální realita zasáhne a vytvoří opravenou virtuální realitu.
V dalším textu uvedu jak ovlivňuje výsledky voleb volební systém. Většinový systém deformuje volební výsledky (neodpovídá mínění voličů ve volbách). Například ve volbách do britského parlamentu v roce 2005 získala Labouristická strana absolutní většinu v parlamentu jen s 35 procenty hlasů. Jiný příklad z voleb do parlamentu Spojeného království v roce 2001, výsledky ve Walesu :
strana 1: 48.6% hlasů - 85% mandátů (34 ze 40)
strana 2: 20% hlasů - žádné mandáty
strana 3: 14,3% hlasů - 10% mandátů (4 ze 40)
strana 4: 13,7% hlasů - 5% mandátů (2 ze 40)
Většinový systém dále :
• zvýhodňuje velké strany
• psychologický tlak na voliče (musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu)
• gerrymandering – možná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit kandidáta.Je problémem tam, kde má zastupitelsvo pravomoc určovat hranice volebních obvodů, to je případ USA kde některé volební obvody připomínají navzájem propletené chobotnice. Příklad: máme 15 voličů rozdělených na 3 volební obvody po 5 voličích, celkově hlasuje 9 pro stranu A a 6 pro stranu B, původně vyhrává strana A ve všech obvodech poměrem 3:2 , má tedy 3 mandáty, po překreslení hranic obvodů vyhrává strana A v jednom obvodu poměrem 5:0, ve zbývajících dvou strana strana B poměrem 3:2
Vícemandátový volební obvod
• velmi zvýhodňuje první nejsilnější stranu, naopak silně znevýhodňuje III. nejsilnější stranu
• umožňuje, aby strana, která nemá absolutní většinu hlasů, obdržela většinu křesel v parlamentu
• jednokolový – tlačí voliče ke strategickému hlasování (aby jeho hlas nepropadl)
• dvoukolový – strategické chování až ve 2. kole – při první volbě může volič střílet zcela naslepo, ve 2. kole pak volí toho nejpřijatelnějšího kandidáta
Modely popisující kolektivní chování hmyzu popisují decentralizované řízení hejna bez vůdce demokraticky zvoleného. Stačí aby se každý řídil podle svého souseda. V případě lidí se sice většinou neřídíme podle svého souseda ke vzniku stádního chování stačí řídit se podle majáků. Majákem může být vůdce a tvůrce veřejného mínění,veřejný strážce morálky, vyhlašované politické cíle, představa kterou o sobě máme, představa, kterou chceme aby o nás ostatní měli.Výsledkem je průměrování. Zprůměrování kultury, umění a dalších oblastí. Přesto se ve školách učí, že méně dokonalou a vyvinutou formu vystřídá dokonalejší a lepší. Není ale žádný důvod předpokládat, že nové, které vystřídá staré je lepší,vyvinutější atd. Dle výzkumů je dnešní hudba proti středověké jednoduchá s menším množstvím motivů a všeho dalšího co k hudbě patří.
K ovlivňování davu podle LeBona patří využívání strachu. Je příznačné, že nejdemokratičtější demokracie v USA je zemí s největšími neurotiky majícími strach ze všeho. Také v tomto státě se téměř vše spojí se strachem. Například s návratem komunistů, se ztrátou zaměstnání, s finanční ztrátou, ztrátou svobody, strachem z Rusů, strachem atd.
