MUDr. Zdeněk Schwarz

ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 1,04. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

16.01.2012 15:52:56 - Verka_Stranska

odpověď na dotaz


Pane senátore, co říkáte na to, že se u nás neplatí výjezdy záchranné služby k pacientovi? Jak je to v jiných zemích? Ptám se v souvislosti s tím, že toho někteří někde zneužívají. A vy osobně, máte se zneužíváním sanitky zkušenosti? Stránská

Odpověď

22.01.2012 10:32:56 - MUDr. Zdeněk Schwarz
Dobrý den,

děkuji za položený dotaz. Odpověď bude delší a složitější, protože otázka na tuto otázku není jednoduchá, ale komplikovaná.

Zdravotnická záchranná služba poskytuje a zabezpečuje přednemocniční neodkladnou péči v daném regionu, tj. kraji. Za poskytnutou péči se neplatí jen relativně, protože nic není zadarmo a někdo to zaplatit musí. Činnost ZZS je doposud hrazena z 1/3 ze zdravotního pojištění (příslušná zdravotní pojišťovna pacienta hradí provedené výkony) a 2/3 hradí zřizovatele, tj. kraj. Od 1.4. bude dle nových zákonů na činnost ZZS přispívat i stát, a to na krizovou připravenost. Zůstane i příspěvek MZ na úhradu provozu vrtulníků pro leteckou zdravotnickou záchrannou službu (LZZS), který již dosud hradí přímo provozovatelům vrtulníků. V ČR platí zákon, který přikazuje všem občanům vč. cizinců, být zdravotně pojištěn a mít u sebe doklad o uzavřeném zdravotním pojištění. Pokud toto nesplňuje, musí počítat s tím, že i ZZS (stejně jako ostatní zdravotnická zařízení – nově poskytovatelé zdravotních služeb) po něm bude požadovat plnou úhradu na místě nebo fakturací dodatečně podle jeho zdravotního stavu (jeli jeho stav takový, aby byl schopen úhradu vyřídit nebo naopak jeli ve stavu, kdy není schopen komunikace a cokoliv řešit) a podle jeho platební schopnosti (má hotovost, má kreditní kartu nebo nemá nic a obdrží fakturu splatnou do 14 dnů).

Všude ve světě je činnost ZZS hrazena státem, kraji, regiony nebo ze zdravotního pojištění, a není přímá platba. Důvodem je logický argument, že kterýkoliv člověk (občan dané země, turista ze zahraničí, člověk bez prostředků atd. by měl mít v civilizované společnosti právo na bezplatnou přednemocniční neodkladnou péči, tzn. v situaci, kdy je náhle ohrožen na zdraví nebo na životě. Je nepřijatelné, aby „umírající“ člověk musel řešit finanční prostředky a jeho záchrana byla penězi podmíněna.

Zde bych ještě uvedl, že zastávám názor, že je obtížné v praxi rozlišit, zda si někdo dělá legraci, zneužívá systém nebo má skutečně zdravotní problém, který nesnese odkladu a nelze řešit jiným způsobem než přivolat na tísňové lince 155 záchrannou službu. Volající bývá v převážné míře laik, který nikdy nebude schopen rozlišit závažnost zdravotního stavu sebe nebo ke komu pomoc žádá. Od toho je ZZS a její zkušení kvalifikovaní zaměstnanci, především operátorky a operátoři na zdravotnickém operačním středisku (dispečinku), kam se dovolají volající na linku 155, kteří musí rozlišit závažnost stavu i nutnost výjezdu výjezdové skupiny ZZS či odmítnutí a odkázání na jiné služby.

Každý už dnes ví, že zdravotní stav pacienta se výrazně mění během okamžiku a banálně vypadající stav se může během vteřin změnit ve stav ohrožení života až smrt a naopak. Lidé jsou mediálně masírováni mnoha kauzami, kdy zdržení nebo včasně nezabezpečená odborná péče vedly k smrti postiženého, zejména dětí. Logicky to vede k nárůstu zbytečných volání na ZZS a marných výjezdů ZZS. Vyjíždíme tak k případům, které mohli lidé řešit sami a svými silami a prostředky, např. mohli nemocného (dítě) naložit do auta a odvézt ho k lékaři nebo do nemocnice, protože nebyl bezprostředně ohrožen na životě… Velký podíl na této situaci má i fakt, že byla v mnohých regionech zrušena lékařská služba první pomoci (LSPP), a zcela zrušena její návštěvní služba, která jezdila k pacientům. Její soustředění do nemocnic považuji za chybu, která také přispěla k nárůstu případů u ZZS (přelivu nezávažných případů z LSPP na ZZS).

V neposlední řadě situaci ovlivňuje i chaos ve zdravotnictví, ve kterém se lidé obtížně orientují, poplatky, které nejen regulují, ale i redistribují pacienty v celém zdravotním systému, tzn. že mnozí pacienti vyčkávají se svými obtížemi co nejdéle bez pomoci doma, místo aby vyhledali sami svého praktického lékaře, který by řešil jejich situaci a léčil ambulantně jejich stav nebo je včas odeslal do nemocnice ke specialistům. Nakonec jim ale nezbývá nic jiného než přivolat ZZS.

A na konec je zde část našich klientů, kteří vědomě zneužívají ZZS nebo tak činí ze své neznalosti až hlouposti nebo neochoty zabývat se svým problémem a znát systém zdravotnictví v zemi, kde žijí. Sem řadím i klienty, kteří nejsou zdravotně pojištěni nebo nejsou u žádného praktického lékaře registrováni. Bývají to tzv. nepřizpůsobivý, kteří volají jenom ZZS a k žádným lékařům nechodí, volají na banální teploty, rýmy nebo chřipky. Také bezdomovci, kteří mají mnohé zdravotní problémy vyplývající z jejich způsobu života a vyžadující ambulantní péči praktických lékařů, nikoliv výjezdy ZZS. Ale řadíme sem i „arogantní podnikatele a zbohatlíky“, kteří si myslí, že si mohou dovolit cokoliv a volají ZZS s pocitem moci a nadřazenosti, jakožto „úklidovou četu“ jejich problémů, tzn. že oni mají ve svém okolí nebo u sebe nějaký banální problém (rýmu, kašel, žlučníček, žaludek, zvracení po flámu apod. nebo i bolest, se kterou běžně lidé chodí ke svému praktikovi nebo do nemocnice, protože je to nijak neohrožuje na životě a trápí měsíce nebo roky). Vždyť oni této zemi přeci platí tak vysoké daně, tak jsme tady od toho, abychom jim sloužili, oni se přeci nebudou zabývat takovou prkotinou, jako jsem uvedl, když oni řeší miliony a kauzy apod. J

A ještě je zde malá část těch, kteří nezneužívají ZZS, ale dopouští se trestného činu, tj. ti, co volají na linku 155 z legrace a vymýšlí si nějaké případy, nejčastěji závažné dopravní nehody.

Případy, které nás také trápí, jsou ty, kdy někdo pouze zavolá na linku 155, ale nejsou na místě u postiženého, např. z jedoucího auta, dívající se z okna apod. jen proto, že někdo někde leží. Mnohdy to bývají jen spící lidé nebo opilci, což nepatří do práce ZZS, ale jsou to případy pro Městskou policii.

Na závěr bych ještě uvedl, že v zahraničí ZZS jezdí mnohem více a na více „banálních“ případů než to je v ČR, takže bych s kritikou systému byl opatrný a proto i zastávám názor, že ZZS je zde od toho, aby lidem pomohla a poradila, tzn. že nemusí ZZS vždy vyjet ke každému případu, což potvrzují i naše statistiky v Praze, kde řešíme jen cca 1/3 případů ze všech zavolání na linku 155. Ostatní případy řešíme doporučením, odkázáním na praktické lékaře nebo nemocnice a v mimopracovní dobu na LSPP.

Je pro mne obtížné uvést, že je zneužití situace, kdy stařenka volá ZZS, protože se nemůže ke svému lékaři nebo do nemocnice sama dostat, protože to má daleko nebo nemá na dopravu, ale není ohrožena na životě. Nebo když maminka samoživitelka (nebo manžel je v práci na noční směně) má doma večer či v noci dvě malé děti, jedno spinká a druhé brečí s teplotou a musela by je obě obléci a jít noční Prahou s kočárkem a vedle cupitajícím capartem do nemocnice na LSPP, kde by jí řekli, že dítě má chřipku nebo rýmu a odešlou jí dále noční Prahou do pohotovostní lékárny pro kapky… A nebo když si volající myslí, že přijede zázračný kouzelný doktor se sanitkou a píchne mu „zázračnou“ injekci a hned ho vyléčí a on zůstane doma. Takto zázračně totiž bývá ZZS v TV a filmech mnohdy také prezentována.

Z mého obsáhlého vyjádření vyplývá, že není snadné určit, co je zneužití a že úhrada za zbytečný výjezd by byla též obtížně stanovitelná. Přesto zastávám názor, že by ZZS mohla být efektivnější, pokud by se přijaly některé modely ze zahraničí, jako je např. povinnost pacientů volat nejdříve svého praktického lékaře a teprve on posoudí oprávněnost a nutnost zavolat ZZS, což tak činí tento praktický lékař. V takovém systému volají ZZS pouze v případě zásahu na veřejnosti – na ulici v terénu k dopravním nehodám a krizovým situacím a nikoliv k návštěvě doma. Nebo systém, kde ZZS společně s nemocnicí a zdravotní pojišťovnou zpětně hodnotí situaci a stav pacienta a vyžaduje úhradu v neindikovaných případech a to ve spolupráci s nemocnicí, kam pacienta předali k dovyšetření a následné péči. Stačilo by, kdyby zdravotní pojišťovny zpětně hodnotili oprávněnost výjezdu ZZS (podle dg. a provedených výkonů nebo i v případné tzv. nehospitalizace – pouhé ambulantním ošetření) a požadovali po svých klientech částečnou nebo plnou úhradu. To vše ale vyžaduje změnu naší legislativy, což je asi v současnosti nereálné, když se teď po několika desetiletích podařilo konečně změnit a doplnit zdravotnickou legislativu. Je škoda, že s takovouto eventualitou nepočítali a takovéto změny neprosadili, když se ohání argumenty o úsporách a regulaci atd.

Hezký den

Schwarz