Mgr. Jiří Kobza

  • SPD
  • Hlavní město Praha
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,35. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

23.02.2021 21:07:04

Co je skutečným rizikem pro naší energetickou bezpečnost?

Co  je skutečným rizikem pro  naší energetickou bezpečnost?

Causa dostavby jaderné elektrárny Dukovany opět hýbe politickým a mediálním světem.

 

Členové a absolventi Aspenského institutu (ano, toho, který společně založil tandem Bakala a Albrightová) se předhánějí ve strašení až vyhrožování o ohrožení naší bezpečnosti, kdyby tuto elektrárnu dostavěla firma z Číny či z Ruska.

Asi jim uniklo, že všechny reaktory, které u nás již desítky let bezpečně fungují, jsou ruské (či spíše ještě sovětské) provenience a naši bezpečnost neohrožují. Nejraději by asi viděli, kdyby tuto zakázku dostala „americká“ firma Westinghouse, které již v minulosti zbankrotovala, několikrát změnila majitele a nejenom že dodnes nevybředla ze svých problémů, ale ani nesplnila své závazky z minula.

Všechny stavby  jaderných elektráren, které v poslední době zahájila, stojí  - s minimální nadějí na úspěšné dokončení, včetně projektů ve Spojených státech. Tak v tom bych viděl ohrožení naší energetické bezpečnosti zase já.

Jak se staví jaderná elektrárna

Protože jsem se realizací velkých, i energetických,  investičních celků v minulosti profesně dlouhodobě zabýval, shrňme si, jak lze takovou elektrárnu například zabezpečit proti geopolitickým rizikům. Správný výběr dodavatele totiž závisí na několika zásadních okolnostech:

1.    Kompetence dodavatele včetně mezinárodních referencí
za posledních deset let.

2.    Finanční síla dodavatele. Uchazeč musí složit 10% z nabízené ceny jako nabídkovou záruku, aby byl vůbec připuštěn k tendru, a pokud vyhraje, tak skládá 25% prováděcí záruku; pokud chce platbu předem, tak skládá proti této platbě rovněž další záruku.
A kde je v této situaci labilní Westinghouse? Ono složit záruky
ve výši 50% objemu kontraktu není vůbec jednoduché ani laciné.

3.    Takzvaný transfer technologií. Kouzelné slovíčko, označující procento podílu dodávek místního původu a místního průmyslu (např. stavba, potrubí, armatury, ventily, vzduchotechnika, příslušenství reaktoru atd.). Toto je podstatné pro pozdější servis a při tradici výroby pro jaderné elektrárny u nás, by toto procento mělo být pořádně vysoké. Součástí projektu je také samozřejmě vyškolení veškerého personálu, včetně vytvoření vlastních školicích kapacit a výbavy pro školení (simulátory a podobně).

4. Veškerý servis i řízení provozu musí být z tuzemských proškolených kapacit a musí se nacházet na území České republiky.

5. Dodací lhůta, na kterou je vázáno uvolnění prováděcí záruky (anebo na její částečné či úplné zadržení při nedodržení této lhůty).

6.    Cena. Až když jsou tyto hlavní podmínky (a asi milion dalších) splněny a otázky zodpovězeny, přijde na řadu jednání o ceně, její skladbě, platebních podmínkách, splátkách atd. Opět vše vázáno na dodržení harmonogramu stavby.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, jsou geopolitická rizika snížena na naprosté minimum, protože vše dokonale kontrolují místní, v našem případě čeští, experti.

Uvádím tyto okolnosti pro vysvětlení, proč všechna ta velkohubá prohlášení v médiích (nejen) z Aspenu o ohrožení naší bezpečnosti dodávkou z Ruska či z Číny, anebo nedej Bože, kdyby se tyto země na danou zakázku snad spojily, považuji za naprosto nekompetentní a dokazující, je řečníci o investičních celcích nevědí (a ani netuší) zhola nic. Zato věrně slouží svým zadavatelům, nejspíš podle hesla, „když ne já, tak nikdo!“. Jde o další vítězství ideologie a propagandy nad odborností a českými národními zájmy.

Mohu si jen zbožně přát, aby ve vládě seděl někdo, kdo alespoň trochu ví, co podobný projekt obnáší.

Naše energetická budoucnost a soběstačnost v ohrožení

Bůh nás ochraňuj, jestli odstavování a vypínání našich uhelných elektráren nepůjde v souladu s dostavbou Dukovan. Když vidím, jak se vláda pasuje s koronavirem, děsí mne představa, co provede s Dukovany pod tlakem všech tzv. spřátelených mocností. Asi bychom si měli pořídit dostatečnou zásobu loučí, jeden nikdy neví.

V této souvislosti je velmi důležité zmínit, že kvůli silnému poklesu frekvence v elektrické přenosové soustavě hrozil začátkem letošního  ledna Evropě masivní výpadek dodávek elektřiny, takzvaný blackout.

Ke stabilizaci sítě musely rakouské elektrárny okamžitě dodat energii, přičemž pro zvládnutí situace byla rozhodující dodávka elektřinyz oněch proklínaných jaderných a uhelných elektráren v sousedních zemích – včetně České republiky. Tedy z elektráren a zdrojů, proti kterým Rakušané a evropští zelení a progresivisté léta tak tvrdě vystupují.

Příčinou této situace, která se může kdykoli opakovat, je masivní sázka některých západoevropských zemí na tzv. obnovitelné zdroje energie, se kterou souvisí kolísání ve výrobě elektřiny v závislosti na množství slunečního svitu či větru.

Přitom na úrovni orgánů Evropské unie se současně masivně zpřísnily klimatické závazky ve vztahu k roku 2030, což znamená také arbitrární omezení celkových emisí skleníkových plynů o nejméně 55 procent oproti roku 1990. Dle předsedkyně Evropské komise von der Leyenové je to i „jasné vykročení směrem ke klimatické neutralitě v roce 2050“.

To vše, bohužel , za aktivního souhlasu zástupců českého státu a vlády v orgánech Evropské unie.

Český Svaz průmyslu a dopravy se tohoto navýšení evropského klimatického cíle velmi obává s tím, že bude znamenat pro české firmy velká rizika a vysoké náklady.

„Náklady na zpřísnění cíle pro snížení emisí v roce 2030 ze 40 na 55 procent Evropská komise odhadla na nejméně 94 miliard eur (asi 2,5 bilionu korun) za rok pro celou Evropskou unii. Náklady pro Českou republiku budou ale s ohledem na strukturu jejího hospodářství s vysokým podílem průmyslu nepoměrně vyšší," prohlásil v této souvislosti generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš.

Svaz průmyslu a dopravy dále upozorňuje na to, že Evropská komise nezpracovala podrobnou studii dopadů zpřísnění klimatických cílů na členské státy. Toto navýšení tak proběhlo prakticky bez veškerých potřebných analýz, „od stolu“ - i bez zohlednění současné značně kritické ekonomické situace v souvislosti s dopady epidemie koronaviru.

Rychle se také blíží čas úplného odstavení německých jaderných elektráren a „celounijního“ uzavírání uhelných elektráren. Současně rostou ceny tzv. emisních povolenek. Jaká tedy čeká českou energetiku, potažmo celou ekonomiku a společnost, budoucnost?

Zejména za situace, kdy česká vláda namísto zvýšené aktivity protahuje a odkládá čistě z oportunistických, politických a ideologických důvodů start výběrového řízení na dostavbu Dukovan. A postupuje tak, tento se tendr řídil vším jiným, než jsou odborná, technická a ekonomická a skutečná bezpečnostní hlediska.

A laboruje s myšlenkou vyřazení dvou kvalitních potenciálních dodavatelů, čímž mj. přispívá ke zvýšení ceny zakázky a k prodloužení její realizace.

Stejně jako o otázkách tzv. zelené dohody Evropské unie, kdy o klimatických změnách nejvíce horují aktivisté bez jakékoliv kvalifikace, tak i o dostavbě jaderné elektrárny nejvíce mluví ti,
kteří nikdy u zakázky podobného rozsahu nebyli.

Můžeme tedy předpokládat, že kdyby došlo po sněmovních volbách
ke změně vlády (například, nedej Bože, k  vítězství Pirátů) tak se „dukovanská“ zakázka velmi vzdálí jakékoliv objektivitě a že tedy i cena této zakázky díky malému počtu vyvolených uchazečů, vyletí vzhůru. A samozřejmě -  zakázka bude provedena přesně podle zadání z Langley, za potlesku členů a absolventů Apenského institutu.

Stavět nové bloky v Dukovanech je přitom v zájmu nás všech.

A není pochyb o tom, že jádro je jediná možná cesta, pokud bereme naše – velmi diskutabilní - závazky na snižování emisí CO2 vážně. Pokud chceme být soběstační v energetice a zároveň plnit klimatické cíle, bez jádra se neobejdeme.

Pokud se zavřou naše velké uhelné zdroje a doslouží současné bloky
v Dukovanech, pak je evidentní, že jeden nový velký jaderný blok už ani nebude stačit.


Závěrem zmiňme i to, že Rosatom, jako jediná velká světová firma svého druhu, staví v současné době značný počet nových bloků
v zahraničí, v Bělorusku, v Maďarsku  - kde stavbu elektrárny Paks zdržuje rok a půl trvající kontrola ze strany Evropské komise –v Turecku, Egyptě, Bangladéši, Uzbekistánu, Indii nebo v Číně. A to někde i ve spolupráci s francouzskými, americkými
i dalšími firmami.

To ovšem našim jaderným aspenským a zeleným svazákům jaksi nedochází. Ani to, že pokud bychom od jaderné energetiky ustoupili úplně, jak také mnozí z nich doporučují, naše závislost na energetických dodávkách z Ruska by se paradoxně ještě zvýšila, protože jedinou alternativou jádra, kromě zmíněných loučí, je masivní výstavba  paroplynových bloků - přičemž plyn pro ně bude právě
z Ruska, pokud nechceme nechat český státní rozpočet rovnou zbankrotovat ve prospěch dodavatelů břidlicového plynu z USA.

Tak jen doufejme, že nakonec zvítězí zdravý rozum.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama