já ještě na začátek, než se budu věnovat těm bodům, které budu načítat jistě marně na program naší dnešní schůze, tak bych se chtěl zastavit u toho, co načetl pan předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, abychom se tady zabývali a jistě nám to nějakou hodinu zabere, protože jste nás tím bodem k tomu vyzvali, abychom se tady zabývali setkáním Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.
Vláda přichází s bodem, který má jakýsi název – názor vládní koalice nebo tak nějak podobně – tak proč jste si to neudělali vládním usnesením na vaší vládě? Proč to nosíte sem do Poslanecké sněmovny, kde tvrdíte, že se máme zabývat spoustou důležitých věcí a o nás jako o opozici říkáte, že vás zdržujeme každým bodem, který tady chceme načíst, že vás zdržujeme tím, že si dovolujeme načítat my tady nějaké body do programu jednání? Vy hrozně spěcháte, vy skvěle vládnete, aby už v týhle zemi konečně bylo lidem líp! Tak jo, tak teďka tři hodiny dnešního zasedání, vyobstruujete vy. Budeme tady mít nějaké usnesení, které se týká rozhodnutí samosprávného rozhodnutí města Brna. A vy do něj chcete zasahovat nějakým vládním usnesením, které chcete potvrdit tady Poslaneckou sněmovnou.
No určitě to nebude krátká diskuse. Já jako bývalý starosta bych si opravdu vyprošoval, aby mně Poslanecká sněmovna doporučovala, co máme pořádat v našem městě po rozhodnutí našeho zastupitelstva za podnik, ať už se vám jako vládní koalici to líbí nebo nelíbí. Je to jejich rozhodnutí, které oni na městském zastupitelstvu a i na krajském zastupitelstvu velmi zevrubně diskutovali a jednotlivé názorové platformy, jak to v demokracii chodí, se tam střetávaly. Ale opravdu vůbec nevím, jakým způsobem my tady z pozice Poslanecké sněmovny máme radit do Brna, co se má dít a co se tam dít nemá.
Takže se samozřejmě připravte na tu diskusi. Je to vaše rozhodnutí, vy si to prohlasujete. Kdybyste chtěli vyslovit názor vlády – ve vládě jsem čtyři roky seděl – mohli jste k tomu využít vládního usnesení. Ne, vy to chcete dostat na plénum Poslanecké sněmovny. Proč? Vytvářet nátlak na to, jak se svobodně zvolení zastupitelé v městě Brně rozhodnou? Vy jim tady něco chcete doporučovat a kázat? Tak soudružky zeshora jim říct, co oni mají a co nemají?
No, je to vaše rozhodnutí. Jenom potom neargumentujte prosím tím, že my vás zdržujeme a vy chcete projednávat užitečné věci pro lidi v téhle zemi. Já se ptám, komu pomůžete touhle tříhodinovou debatou v Poslanecké sněmovně, která určitě ostrá bude a kde určitě své názory k tomu vyjadřovat všichni budeme? Chcete tuhle exhibici?
Chcete tuhle exhibici? Máte ji mít, ale je to vaše rozhodnutí. My tady máme zásadní věci. Zítra se budeme bavit o rozvolnění rozpočtových pravidel na fiskálním podvodu, který chystá tahle vláda na příští generace, na nekontrolovatelné zadlužování našich dětí a vnoučat, ale to si necháme na zítra. To taky určitě bude dlouhé. To je ale věcné téma, které tady řešit máme. Ne že ho řešit chceme. My jsme s takovým návrhem nepřišli. My bychom byli rádi, kdyby se rozpočtová pravidla respektovala. My bychom byli samozřejmě rádi, kdybyste byli schopni i dodržovat deficit v nějaké přijatelné výši, ale rozhodli jste se přijít s takovou změnou opět narychlo včleněnou do různých pozměňovacích návrhů, ten komentář bude dlouhý. Stejně tak tady vidíme velkou debatu o veřejnoprávních médiích, kterou jste odmítli moderovat, protože jste se odmítli s kýmkoliv o veřejnoprávních médiích jakýmkoliv způsobem bavit.
S jednou čestnou výjimkou jste odmítli pozvání ke kulatému stolu, kde byli zástupci veřejnoprávních médií a na stole byly položeny argumenty. Ale my tady vidíme kromě téhle šílené nekompetentnosti a diletantství téhle vlády další věci. My tady posouváme hranice toho, co ještě před nedávnem nebylo možné, a já bych si troufal říct, že dřív by tohle odsuzovali i politici, v současné době vládního hnutí ANO. Začněme u ministra zahraničních věcí Petra Macinky, který označil lidi, kteří ho kritizují, za méněcenné. Méněcenní lidé. Slovo, které používali třeba nacisté k ospravedlnění diskriminace, násilí, masového vraždění. Ministr zahraničí svobodné demokratické země tímto slovem označil občany a neomluví se za to. Právě naopak říká, že je autentický a nemá v úmyslu se polepšit. Ba co víc, je to prý celkem milý termín. Asi se máme připravit na horší. Tohle není ale příklad špatné formulace. Tohle je charakter, charakter člověka, který zastupuje tuhle zemi v zahraničí před našimi spojenci na Evropských radách na jednáních Severoatlantické aliance.
Filip Turek pronesl, že na ministerstvech jsou nalezlí parazité a že je třeba je deratizovat. Slova, které nacisté používali vůči Židům, Romům, Slovanům, vůči komukoliv, koho označovali právě jako jeho vládní kolega za méněcenného. Pan Turek se poté hájil tím, že to přece myslel jen na některé úředníky a potom to vlastně myslel jenom na ty aktivisty. No to je teda úžasná omluva.
Další jméno – Oto Klempíř, ministr kultury, garant návrhu zákona, který mění financování veřejnoprávních médií v podstatě ze dne na den bez jakékoliv konzultace, zákon, který bere České televizi miliardu korun, Českému rozhlasu asi 400 milionů korun. Zákon, který vyvolal stávkovou pohotovost pracovníků obou institucí. A důvod, který pan ministr uvádí, je, že v průzkumu veřejného mínění vyšlo, že většina lidí si poplatky za rozhlasové a televizní vysílání nepřeje. Toho vedlo ke změně názoru. To je populismus toho nejčistšího zrna.
Paní ministryně Mrázová, paní ministryně pro místní rozvoj. Já snad ani nebudu mluvit o tom, že starostka, bývalá starostka, ministryně bydlí... za nájem stotřicetimetrového bytu za něj platí 4 500 korun měsíčně. No kdo z vás to má, že jo? To už tady jeden politik také říkal, kdo z vás to má? Před volbami se paní ministryně Mrázová prezentovala jako člověk s velkým sociálním cítěním, který udělá všechno pro to, aby se sociální dávky dostaly k těm, ke kterým patří, nebyly nějak zneužívány, že sociální dávkám jako takovým rozumí. No, to evidentně rozumí, jenom třeba nechala zrušit Agenturu pro sociální začleňování. Agenturu, která v regionech, kde se lidem opravdu nežije dobře, dokázala pomoci s konkrétním projektem. Agentura pro sociální začleňování, která tvořila tu síť, která byla schopná čerpat evropské peníze a dostávat je do těch nejchudších regionů, dostávat je těm nejpotřebnějším. Agentura, která pomáhala začleňovat třeba i nejrůznější menšiny do školní výuky, která pomáhala s tím, když v nějakém okrese, městě, místě, vesnici, vznikl problém se sociálním podtextem, ta je pryč, to je zrušeno. Tak to je to sociální cítění.
A konečně pan ministr obrany Jaromír Zůna. Pan ministr se přiznal, že Česko má od vstupu do NATO v roce 1999 nejkritičtější hodnocení ze strany Aliance. Od roku 1999 tady máme nejkritičtější pohled na nás jako na členskou zemi v ohledu na to, jak plníme své spojenecké závazky. Naše vláda se snažila udělat maximum pro to, abychom přestali být černým pasažérem v Severoatlantické alianci. Nespoléhali na to, že jednou, až to budeme potřebovat, nám naši spojenci pomohou bez toho, abychom my byli spolehlivým a dobrým spojencem a partnerem v Severoatlantické alianci. NATO nám uznalo výdaje ve výši 1,7 procenta HDP. Aliance nemohla uznat mnoho výdajů, třeba nejrůznější silnice a železnice z kapitoly Ministerstva dopravy. Pan ministr Zůna se přitom jeví jako člověk kompetentní, který dané problematice rozumí, určitě armádě jako takové, kde strávil drtivou většinu svého aktivního života, rozumí.
V armádě strávil přes 40 let svého života a přesto nesmí na tiskové konferenci říct, že je Rusko agresor, i když si to myslí, to mu SPD zakázala, to mu zatrhla. Natočí se nějaká videa vystřižená jako z propagandistických filmů sedmdesátých a osmdesátých let, kde se pan ministr musí vlastně za svá slova trochu omlouvat a trochu je uvádět na pravou míru. Takhle opravdu nevypadá autenticky silný ministr obrany, takhle nevypadá jako teď Česko silný partner v Severoatlantické alianci. A pan ministr, byť dlouho pracoval na té pozici v armádě, na vysokých pozicích, tak nás teď dobrovolně odzbrojuje a činí nás v téhle chvíli méně obranyschopnými, než by to určitě současná doba vyžadovala.
Těchhle pět jmen, které jsem jmenoval, to není náhodně vybraných pět jmen, ale mohl bych pokračovat dalšími. Ale ta jména něco symbolizují. Ona symbolizují způsob vládnutí, tu aroganci, ten pocit všemohoucnosti, nedostatek kompetencí a zoufalý nedostatek odpovědnosti. Ale všechno to má jednoho společného jmenovatele. A tím je samozřejmě premiér Babiš, který tu vládu sestavil a který k tomu všemu mlčí. Anebo se mu možná líbí, že se tady vrtí problémy a výroky jeho nejrůznějších zmocněnců a ministrů místo toho, aby se řešily skutečné problémy, třeba ten s veřejnoprávními médii, anebo ten, že chcete nehorázně zadlužit tuhle zemi nebo ten, že naše země neplní svoje závazky v rámci Severoatlantické aliance. Ale pane Babiši, vy jste tuhle vládu sestavil, vy jste jejím premiérem. Tvrdil jste, že budete silným premiérem. Tvrdil jste, že budete premiérem silné vlády. Posmíval jste se tady Petrovi Fialovi, naší vládě za to, že je nejhorším premiérem na světě, posmíval jste se mu za to, kolik jeho vládě důvěřuje občanů v téhle zemi. No a teď té vládě toho silného premiéra Andreje Babiše důvěřuje ještě méně lidí než té zpropadené, zlé a všehoschopné Fialově vládě.
Tohle není výsledek několikaletého vládnutí. Vy jste to, pane premiére Babiši, zvládnul tím, že tu vládu prostě neřídíte a necháte ty lidi říkat a dělat, co chtějí. Vy jste to zvládl mnohem rychleji. Tohle je výsledek vlády premiéra Babiše. Tohle je výsledek premiéra Babiše samotného. Proto si dovolím zařadit bod, který potom panu předsedajícímu nadiktuji, s názvem Nekompetentní ministři nedůvěryhodné vlády Andreje Babiše, a to jako první bod dnešního jednání. Jestli vám to připomíná nějaké vaše body, které jste načítali k té nedůvěryhodné vládě Petra Fialy, která měla větší důvěryhodnost ve veřejnosti, než má ta vaše, tak to není náhoda – ten bod jsem si trochu vypůjčil z minulosti.
A teď k druhému tématu, které by také nemělo uniknout naší pozornosti. Česko právě schvaluje klíčový dokument, jehož název zní: Národní a regionální partnerský plán České republiky. My podle tohoto plánu budeme na příští sedmileté období čerpat peníze z Evropské unie. Tento dokument mimo jiné připomínkuje poradkyně premiéra Natálie Vachatová. A její připomínka je prostá. Celou kapitolu o posilování společenské odolnosti vyškrtnout bez náhrady. Celou kapitolu o posilování společenské odolnosti vyškrtnout bez náhrady. Co se pod tím schovává? Mediální gramotnost, odolnost vůči dezinformacím, podpora občanské společnosti – to vše programové prohlášení vlády označuje za politický aktivismus. Pryč s ním. Jako ministr vnitra jsem se určitě pokoušel věnovat budování odolné společnosti, budovali jsme třeba systém krizové komunikace, který můj nástupce zrušil – tvrdí, že ho někam začlenil a zaměňuje tiskové oddělení a PR propagaci ministra a ministerstva za krizovou komunikaci. Mimochodem, tenhle tým připravil tu brožurku 72 hodin, která se dostala do všech schránek v naší zemi a radí lidem, jak si poradit v těžkých situacích. Ten tým už neexistuje, ten tým byl zrušen, bez náhrady, nepotřebujeme, práce skončila v odpadkovém koši. Zatímco třeba Finsko a Švédsko staví svůj současný bezpečnostní model právě na systému, kde spolupracují instituce státu, média, školy, občanské organizace – náš Úřad vlády v současné době říká: ne, ne, nám stačí jen NÚKIB a kritická infrastruktura. Odolnou společnost budovat nechceme, protože z ní asi máme strach. Dezinformace nebudeme řešit, protože z nich sami profitujeme. A mimochodem, NÚKIBu jsme vzali peníze z rozpočtu – tomu, který tady zůstal.
A potom se dostávám k tomu, co je příznačné, symptomatické, veselé, smutné zároveň a určitě trochu ironické. Premiér Babiš, a to jste zaregistrovali, si v posledních týdnech předvolal na kobereček šéfa Mety pro Česko. Pana premiéra Babiše rozladilo video, kde podvodníci zneužívají jeho tvář v rámci falešných investičních reklam. Nu, koho by to nerozladilo? To by rozčílilo všechny z nás, jako nás všechny rozčiluje nějaké deepfake video a zneužívání naší podobizny, hlasu k tomu, k čemu určitě jsme nedali žádné svolení. Ano, to je jednoznačné zneužití – a pan premiér Babiš se v tomhle případě rozčiluje právem, brání se právem a domáhá se svých osobnostních práv absolutně po právu a v souladu – to je všechno v pořádku, jenom ne každý občan si k sobě může zavolat šéfa Mety, aby mu řekl, co se s tím dá dělat. A já bych tady panu premiérovi navrhoval systémové řešení, které jsme i v rámci zneužívání tváří v rámci falešných investičních reklam jako naše vláda navrhovali. Prosím, přijměte zákon o digitálních službách zvaný jako DSA. Pokud ho přijmete, tak se stáváte v té chvíli odolnějšími a můžeme jako stát umět zasáhnout právě proti tomuto typu podvodů.
Jenom poradci panu premiéru Babišovi v téhle chvíli začali říkat jinou věc: DSA, to je ten cenzorský zákon, který tady bude potírat svobodné vyjadřování na internetu, bude zasahovat do osobnostních práv, je to zase nějaká ta cenzura, kterou se Fialova vláda vyznačovala. No a teď možná pan premiér Babiš pochopil, že ta situace je trochu jiná a DSA by mu pomohlo jako člověku, který se brání zneužívání své tváře ve velmi podvodné, falešné investiční reklamě. Takže ať už vám pravý nebo falešný Andrej Babiš něco doporučuje, vážení občané, nevěřte tomu.
My tento problém chtěli řešit systémově, ten by dával platformám, jako je Facebook nebo YouTube, povinnost takové podvody aktivně odstraňovat a nést za ně právní odpovědnost. Ještě jednou: Tenhle zákon platformy dožene k tomu, že kromě pozvání na kobereček se to dá řešit podle zákona. Tak bychom měli v právním státě postupovat a chtít ochránit naše lidi před podobnými podvody. Tak to, prosím, udělejte, přečtěte si ten zákon, zamyslete se, jaké to může mít dopady, a vypněte už to své populistické povídání o tom, že se tady jedná o nějaké zasahování do nějakých názorových vyjádření jednotlivých lidí – naopak, chráníme lidi před podvodníky, chráníme lidi před hybridními zásahy takových mocností, jejich zásahy si tady určitě nepřejeme. K tomu je DSA určitě dobré. Podle pana Okamury je DSA pokus Bruselu omezovat naši svobodu slova. No, tak pan premiér volá na Metu, aby odstraňovala podvody s jeho tváří, zatímco jeho vlastní koaliční partner blokuje zákon, podle kterého by se takové chování dalo postihovat. A paní poradkyně Vachatová na Úřadu vlády mezitím hledá deep state, pilně škrtá financování společenské odolnosti, mediální gramotnosti a boje s dezinformacemi. Sledujeme občanskou společnost a snažíme se ji odstřihnout od zdrojů financování. Je tohle normální? Opravdu si neuvědomujete, že teď už vládnete, že už vám to nevystačí, to, co vám vystačilo v předvolební kampani, že byste ty věci měli umět řešit a ne tím, že si voláte šéfy Mety na kobereček, že je tady také systémové řešení? Tak ho představte, jestli se vám nelíbí DSA.
Na závěr si ještě dovolím podotknout, že postoj Úřadu vlády je v přímém rozporu s bezpečnostní strategií České republiky – nevím, jestli ji někdo z vás četl. Tato vláda nejen porušuje zákony této země, jak už jsme dokázali třeba při schvalování rozpočtu, ale dochází tak daleko, že porušuje i své vlastní strategické dokumenty, a to jenom z toho důvodu, aby omezila v naší zemi občanskou společnost. Proto si dovoluji zařadit druhý bod s názvem Rozbíjení odolné společnosti, a to jako druhý bod dnešního jednání. Pro pana předsedajícího mám oba dva body vytištěné.
Děkuju za pozornost.
