21. století – pokud už vyřešen nebude do té doby a to matematicky velmi snadno, jak se o to někteří už snaží.
Válkou světovou.
O čemže to ten disident píše? Obchody jsou přeplněné k prasknutí a on tu káže samá jakoby negativa našeho neprolhaného českého režimu. Vždyť vlastně žádná nejsou.
Vždyť přeci musíme positivně myslet, jsme přeci optimisté (optimista je ten kdo nemá informace, a nebo má špatné) – jak nám velí ona bolševicko – americká jediná přípustná myšlenková doktrína – mantra našeho režimu.
Nevěřím, že jakýs Štědroň píše pravdu, není to tak.
Proto – lidi – jde o kratičký sumář faktů typu - na této ruce mám pět prstů – a o takových faktech se nediskutuje, jen přemýšlí – proč je to tak a chceme-li, aby situace v naší vlasti byla jiná.
Diskuse s ignoranty jest zbytečná, jak pravili v historii lidstva klasikové už v mnoha podobách.
Je tu jeden další velmi vážný ideologický problém – kritika pseudoantikomunistů → za všechno mohou komunisti, režim 1948 -1989.
My však letos nectíme jenom století českého státu - ale už za desetiletí si připomeneme stejně dlouhou epochu, jako byla ta s komunisty.
Už jenom desetiletí.
A pak se zase dalších 40 let chceme vymlouvat na komunisty?
Tak jako jejich režim byl neudržitelný – tak je neudržitelný i ten současný.
Proto taky padne.
Zatím nevíme jak.
Osobně vidím největší hřích režimu, z těch výše uvedených i neuvedených, od vzniku České republiky v lednu 1993 – způsobený na dětech a mládeži.
Režim jim vnucuje do podvědomí nutnost sebevědomí, ctižádosti, samostatnosti, uplatňování svých (dětských) práv (o povinnostech je v této zemi zakázáno hovořit), nutnost učit se flexibilitě, kreativitě.
A kdeže je vzdělání – naplnit si hlavu vědomostmi, abych mohl v životě spravedlivě hodnotit a rozhodovat?
Vždyť si přeci všechno najdou na internetu, tak zanechme biflování (a co že to je učení jazyků?) a učení se něčemu nazpaměť – na to hlavu přeci nemají ( - a já se hned ptám – na co ji tedy mají – jenom na jezení?). Vypadá to tak, že 50%, 60% snad ne 70% dětí a mládeže má hlavu akorád na čepku, když jsou odpojeni od těch svých připojovátek, placiček a destiček a telefonů – tak jako by ani nebyly. Souvislých 5 odstavců na nějaké neklimatické téma z nich nedostanete.
A – nejhůř – děti a mladí si myslí naprosto nezpochybnitelně, že tak, jak žijí dnes v roce 2018, budou žít za 50, za 100 let.
Jářku – hluboký omyl.
Pokud se nestane zázrak a níže ho naznačujeme, II. polovina 21. století přinese této generaci (možná to bohužel bude dřív), takovou apokalypsu, že tato již takřka dočista zmanipulovaná část obyvatel našeho domova, ji nebude v ničem schopna vyřešit. Nechá to na samozvaných diktátorech, ve kterých nebude tato generace schopna rozpoznat slušné lidi. Tito novodobí mafiáni zhrouceného světa si s tímto stádem budou dělat vše, co se jim zlíbí. A ono stádo bude za slíbenou skývu chleba ještě rádo, že má své pastýře.
V nejzkaženějším státě je nejvíce zákonů, jak pravil Tacitus před dvěma tisíci lety. Dnes to jistě na celém světě neplatí, ale současných českých 10 000 zákonů je pro o trochu víc než 10 miliónů obyvatel přespříliš a vyplývá to samozřejmě z toho, že dnes platná ústava česká, stát téměř vůbec nedefinuje.
Definuje vlastně především ony tři základní pilíře státu a to už je dnes málo – jaký by měl být – to ponechává článkem 5 – politickým stranám. To není demokracie – ale partajokracie. Ústava před rokem 1990 dala tu moc jedné, ta dnešní stranám třem, čtyřem, a to od ledna 1993 stále stejným. Jestli si dnes současní hemživci v parlamentu myslí, že pro velmi málo lidí u nás, je lepší hrstka jistot v životě než vagón nadějí – mýlí se.
Proto naše řešení všech základních problémů českého státu – a není jich více než 50, 80, spočívá v nové ústavě.
Tu jsme připravili - na stole leží návrh zadání nové ústavy pro Českou republiku, určený k dvouleté celonárodní diskusi ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, tak, aby po dvou letech mělo 8,5 miliónů voličů této země na stole dokončen definitivní text – jejich text ústavy, připravený takto k referendu. Tímto způsobem – jediným to legitimním demokratickým ústavodárným procesem, pak přijatá občanská bible demokratického státu bude onou vizí udržitelného českého státu pro jeho zachování na dalších 1000 roků. My si v ní, oné nové bibli státu – její ústavě, definujeme tu – pro stále ještě mnoho lidí nepochopitelnou trvalou udržitelnost. Jinak než ústavou to nejde.
Je to jinak velmi jednoduché – nebude-li zvolena tato cesta – jsme přeci všichni demokraté - bude se pohybovat český stát po cestě dnešní, pod současnou českou ústavou - a to, tvrdím, je cesta neudržitelná.
Nepřátelé i přátelé,
vzpomeňte či zeptejte se starších – ona změna v listopadu 1989 byla vyvolána tím, že společnost neměla co jíst, že lidi neměli kde bydlet? Ta změna (jiné slovo nepoužiji) byla bazálně ideologická – idealistická – nikoli materialistická. Bylo v ČSSR velmi mnoho státně režimních nedostatků a problémů, se kterými se už nedalo žít. Rozhodly emoce, zmanipulování (či co, jak?) mas na základě emocí, naštvanosti. Lidi u nás nemlátili do výloh obchodů a nevybírali z nich salám či kabáty. Změna ta byla vyvolána ideologickým problémem celé společnosti.
Dnes jsme na tom úplně stejně. Přesto, že máme plný břich a vozíme si někteří zadnici v luxusních autech.
R.Štědroň
duben, 2018
