Hnutí SPD dlouhodobě upozorňuje na aktivity Turecka, které si určuje svou zahraniční politiku bez ohledu na to, že je členským státem NATO a usiluje být členskou unijní zemí. Za vším stojí turecký prezident Erdogan, který je po zrušení funkce premiéra zcela oprávněn sestavovat vládu podle svých zájmů, vydávat dekrety a stanovovat rozpočet. Recep Tayyip Erdogan je šéfem islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a u moci je už 17 let. V současné době Turecko tvrdě vystupuje proti Řecku, angažuje se v Libyi, kde podporuje místní džihádisty. Cílem politiky Turecka je obnova Osmanské říše a islámského chalífátu a dobytí ztracených území v Asii, Africe a Evropě. Evropskou unii drží Turecko v šachu tím, že umožní nelegálním imigrantům přechod přes svoje hranice do Evropy, což již částečně naplňuje. Aktuálně cílí svou kampaň proti Francii. Je to reakce Erdogana na výroky francouzského prezidenta Macrona, který hovořil o nezbytnosti reformy islámu ve Francii.

Erdoganovu kritiku si Macron vysloužil začátkem října návrhem zákona proti radikálnímu islámu. Tento zákon má být zveřejněn v prosinci a má ve Francii posílit republikánské principy a sekularismus. Jeho součástí má být i návrh větší kontroly financí mešit a zákaz profesionální přípravy imámů. Velmi negativní reakce v řadě islámských zemí vyvolal Macronův projev, v němž po smrti francouzského učitele dějepisu obhajoval právo na zveřejnění karikatur. Tohoto učitele zavraždil čečenský islamistický extremista kvůli tomu, že dějepisář na hodině při výkladu o svobodě vyjadřování žákům ukázal právě karikaturní vyobrazení islámského proroka. Macron v reakci na vraždu pohrozil zásahem proti části islámské komunity ve Francii a hodlá zakročit i proti tomu, co nazval islámským separatismem.

Na toto zareagoval turecký parlament, který, podle agentury Reuters, v neobvykle jednotném kroku vydal společné prohlášení, podle něhož je Macron při prosazování svobody vyjadřování lehkomyslný a jeho postoje mohou vést k rozsáhlému konfliktu. Sám Erdogan vyzval ve svém projevu, který se uskutečnil v hlavním městě Ankaře, aby muslimové bojkotovali francouzské výrobky. Následně už minulý víkend francouzské zboží začalo mizet z regálů v Jordánsku, Kuvajtu či Kataru. Výzvy k bojkotu se objevily také na sociálních sítích v Saúdské Arábii, Alžírsku či Sýrii. Proti Francii a jejímu prezidentovi byly protesty také v Tunisku či palestinském Pásmu Gazy, v pondělí v iráckém Bagdádu.