Emeritního pražského arcibiskupa, královéhradeckého biskupa, provinciála dominikánského řádu, věrného strážce víry i lidských svobod v posledních týdnech zasáhly akutní zdravotní problémy a jeho blížící se odchod na pravdu Boží naznačovaly i některé zprávy jeho blízkých spolupracovníků a přátel.
V pondělí večer z rukou pomocného pražského biskupa Zdenka Wasserbauera přijal poslední pomazání. Věrný boží služebník, který byl pro svou víru v Ježíše Krista vězněn a perzekuován komunistickým režimem, naposledy vydechl v úterý nad ránem ve 3 hodiny.
Národ se bude moci s Dominikem Dukou osobně rozloučit za týden ve čtvrtek a pátek, kdy bude jeho tělo vystaveno v kostele Všech svatých na Pražském hradě. V sobotu 15. listopadu bude následovat pohřební mše svatá, po které bude zesnulý kardinál uložen v arcibiskupské hrobce svatovítské katedrály.
ParlamentníListy.cz požádaly politiky napříč stranami, aby na Dominika Duku zavzpomínali, případně řekli, jak si ho podle jejich názoru zapamatují naše dějiny.
„Pana kardinála jsem si velmi vážil. Potkali jsme se mnohokrát a prohodili třeba i jen pár slov. Vždycky jsem si na něm vážil jeho odvahu, s jakou hájil Boha, církev, náš národ a to, co je normální. Vždy byl pokorný a usměvavý. Je mi jeho odchodu moc líto,” uvedl senátor Zdeněk Hraba.
„Vzácný člověk. Obrovský lidský i duchovní příběh. Velmi jsem si ho vážil. Měl jsem ho moc rád. Dominik Duka má bránu nebe dokořán otevřenu,” řekl pro ParlamentníListy.cz senátor ODS Tomáš Jirsa.
Poslanec SPD Tomáš Doležal oceňuje Dukovu odvahu. „Dominik Duka byl opravdový vlastenec, který vždy hájil svobodu, víru a konzervativní hodnoty - i když to pro něj znamenalo v minulém režimu vězení, anebo v tom současném mediální lynč a nenávist progresivistů. Jeho posledním odvážným a hrdinským činem byla zádušní mše za Charlieho Kirka. Osobně na mě vždy silně působila jeho kázání, například při Svatojánských slavnostech Navalis ve sv. Vítu, kde vždy neopakovatelně, uvěřitelně a hluboce lidsky propojoval současné zásadní společenské problémy s biblickým odkazem a křesťanskou tradicí. A nesmírně jsem oceňoval i jeho neochvějnou podporu Hnutí pro život a jím organizovaného Národního pochodu pro život, z nichž ten poslední byl zastaven a napaden progresivistickými aktivisty a obhájci potratů za nečinného přihlížení policie. Otec Duka proti tomu okamžitě veřejně protestoval. Odchází jedna z největších osobností moderních českých dějin, v zápase o obhajobu víry, svobody, rodiny a přirozeného řádu nám bude nesmírně chybět,” sdělil Doležal.
Osobní vzpomínky na zemřelého kardinála připojil poslanec Motoristů a bývalý diplomat Karel Beran. „S panem kardinálem Dukou jsem se setkával po dlouhá léta, intenzivněji od roku 2010, kdy jsem měl tu čest jej v roli velvyslance České republiky ve Španělském království doprovázet při návštěvě papeže Benedikta XVI. – nejprve v Barceloně při posvěcení chrámu Sagrada Família a poté v Madridu při Světovém dni mládeže. Tehdy jsme spolu strávili týden v rozhovorech o otázkách světských i duchovních, které se později staly základem našeho dlouhodobého přátelského dialogu. Měl jsem tu čest být jím i poté pravidelně přijímán. Naše setkání byla vždy mimořádně podnětná – spojovala hloubku víry s intelektuální otevřeností, moudrost s jemným nadhledem a kultivovaností, která dnes nebývá samozřejmá. Kardinál Duka měl vzácný dar promýšlet dění doma i ve světě v souvislostech historie, filozofie a morálky,” oceňuje.
„Byl také tak laskav, že se osobně zúčastnil předání španělského státního vyznamenání mé osobě, a i v jiných, někdy nelehkých obdobích jsem cítil jeho lidskou blízkost a podporu. Lituji, že naše poslední setkání před několika měsíci bylo jen letmé – často jsem si říkal, že jej musím brzy znovu navštívit. Dnes proto s lítostí vnímám, že už to nebude možné. O osobnosti pana kardinála by jistě bylo možné hovořit dlouho – a přesto by ani delší slova nedokázala vystihnout šíři jeho ducha, laskavosti a moudrosti. Pro mě osobně zůstane v paměti jako člověk, který uměl spojovat víru s rozumem, tradici s modernitou a autoritu s lidskostí. Bude mi chybět,” dodal Karel Beran.
Nad stopou Dominika Duky v českých dějinách se pro ParlamentníListy.cz zamyslel také lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Naše dějiny si ho dle jeho slov zapamatují „jako člověka, který dokázal vyřešit dlouho bolavý problém církevních restitucí a pomohl dát směr katolické církvi do jednadvacátého století. Byl to významný český disident a hlavně velmi otevřený diskutér, který měl obrovský přehled a znalosti. Především byl ale velmi schopný diplomat,” řekl.
„Jsem přesvědčen, že se jednalo o zcela výjimečného a názorově pevného člověka, jenž si zachoval rovnou páteř za vlády všech režimů, jimiž za svůj bohatý život procházel. Tři slova, která mne okamžitě napadnou, když je vysloveno jméno Dominika Duky, jsou lidskost, moudrost, upřímnost. Slova, která pronesl, když sloužil mši svatou za Charlieho Kirka, ve mně zanechala skutečně hluboký dojem a jsou pro mne hlubokou motivací pro můj další profesní i osobní život,” řekl nám poslanec a šéf strany PRO Jindřich Rajchl.
Pro senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou byl Dominik Duka především člověk v tom nejlepším slova smyslu. „Vždy jsem ho ráda vyslechla, a měla jsem tu čest, že jsem se s ním i jednou setkala a mohla mu podat ruku. Vím, že je to zcela nemístná poznámka, a také se to samozřejmě nestalo, ale pocítila jsem tehdy přání nechat se od něj obejmout. Takový pocit otec, dcera. Důvěra, bezpečí. Byl pro mne zkrátka ztělesněním toho nejlepšího, co víra a lidskost kdy představovaly. Je nenahraditelný. Dnes je pro mne velmi smutný den. I slzy byly,” svěřila se senátorka.
„Velký muž, velké srdce, čistá duše, pevná vůle a silná odvaha. O to vše jsme dnes zchudli,” řekla nám senátorka Daniela Kovářová.
Poslanec SPD a bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslav Ševčík též přinesl osobní vzpomínky. „Pana Kardinála (opravdu s velkým K) Dominika Duku považuji za naši největší duchovní osobnost od vzniku Československa. Jako představitel církve byl ojedinělý svým přístupem k člověku, ke svobodě a k vlastenectví. Měl jsem tu čest být dlouhá léta zván na setkání Kardinála u příležitosti oslav výročí 17. listopadu na mši do Katedrály svatého Víta a pak po skončení na recepci do Arcibiskupského paláce. Pane Kardinále, Dominiku, budu na Vás s úctou vzpomínat. Budete nám chybět. Čest Vaší památce,” řekl Ševčík pro ParlamentníListy.cz.
„Otce Duku jsem měl možnost poznat osobně. Vyzařovala z něj velmi smířlivá energie. Svými činy se snažil vytvářet dnes tolik vzácný prostor pro respekt a pochopení. Budu si jej pamatovat jako muže neoblomné morálky, který v těžkých chvílích neztrácel víru v člověka a jeho návrat do náruče Boží,” konstatoval poslanec Motoristů Matěj Gregor.
Některé odchody dle poslankyně SPD a předsedkyně Trikolory Zuzany Majerové bolí i přes to, aniž byste dotyčného museli znát osobně. „Stačí, že jste s ním cítili jistou sounáležitost. Právě to je Dukův případ. Nemuseli jste být přímo věřícími nebo praktikujícími katolíky, přesto tento muž mnohé oslovoval. Stačilo totiž vnímat Dukovy občanské postoje. Vždy stál na straně tradičních hodnot, na straně rodiny, na straně svého národa. Zároveň se v něm snoubila tolerance s laskavostí. Kdo ze zástupců vysokého kléru naší novodobé historie může říct, že byl skutečným přítelem tak rozdílných prezidentů, jako byli Václav Havel, Václav Klaus či Miloš Zeman? Se všemi uměl jednat a byl to právě on, kdo také vyjednal smír v otázce tak citlivé, jako bylo vlastnictví Svatovítské katedrály. Kardinál Duka se politiky nikdy přímo neúčastnil, přesto v ní sehrál významnou roli. Jeho hlas bude chybět. Za nás za všechny, které jeho odchod zasáhl, to v Deníku TO krásně napsala Dana Jaklová: ,Pane kardinále, děkujeme za vše, co jste pro Česko, české katolíky a pro všechny lidi nejen u nás udělal. Je to velké dílo odvahy, lásky, víry a naděje, které nezapomeneme. Otče náš na nebesích, přijmi svého věrného služebníka Dominika do své náruče. Amen.' Zemřel statečný člověk a opravdový frajer,” reagovala na otázku serveru ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka




















