Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D.

  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,62. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

31.07.2012 19:16:17

Biodiverzita a hmyz Šumavy

Biodiverzita a hmyz Šumavy

biodiverzita, příroda, krajina, člověk, Šumava, národní park, rašelina, turistika, motýli

    Péče o přírodu a vztah k ní provází člověka od dob jeho vzniku a uvědomování sebe sama. Stala se nedílnou součástí jeho kultury při stále větší organizaci života a společnosti, jako i  při spoluvytváření jeho duchovních hodnot. Ne každému je dáno, aby studoval vztahy mezi organismy a vazby mezi nimi plně chápal (v principu to ani nelze vzhledem k množství, ale pouze na omezených částech). Můžeme však chápat celou řadu vztahů a vazeb pomocí zkušeností, emocí a zprostředkovaných informací o vybraných druzích.

A jak s tím souvisí biodiverzita hmyzu na Šumavě? Některé druhy mohou být natolik atraktivní (vzhledem, životem, příběhem), že díky nim biodiverzitu začneme chápat v praktickém životě a posléze se stane i naší součástí, součástí naší identity. Nesmíme také zapomínat na jednu zcela zásadní skutečnost:

„Biodiverzitu spoluvytváří a ovlivňuje člověk“. 

Následně se porozhlédneme po několika příbězích a tak se podíváme do tajemného a neustále se vyvíjejícího lektvaru v hrnci „Biodiverzita Šumavy“.

Jaká by asi byla, kdyby:

Ø      Člověk nehledal drahé kovy, nepotřeboval palivo pro jejich zpracování, více obydlí

Jednoznačně chudší, chyběly by neustále otvírané plochy (bezlesí, lemy, cesty..), různá stadia sukcese a nepřinesl by další, nové druhy (s pící, na botách, vozech, materiálu..). Přirozené disturbance (vítr, ale i živočichové jako kůrovec) byly vždy v čase pomalejší než člověk. Negativem se však časem stala intenzita zásahů a jejich trvání (sklárny potřebují stále více dřeva – kácíme více buků, potřebujeme rychle a hodně paliva – přeměníme lesy ve prospěch smrku..). Biodiverzita se zase snižuje.

Ø      Nepřivedl velká zvířata (náhrada za původní zubry, pratury udržující v lesní krajině rozvolněné plochy), která potřebují pastviny a v zimě nasušenou trávu z luk.

Opět jednoznačně chudší. Takto vznikla řada stanovišť s různou intenzitou kosení, pastvy nebo mírou ponechání ladem. Změna ke snížení biodiverzity začne až po první průmyslové revoluci a zcela zásadní stav navozuje intenzifikace zemědělství již po roce 1918, následně v 50. letech a na konci 20. století. 

Ø      Nezapojoval Šumavu do politických ambicí (od původní, středověké „nepropustné hranice“ přes „železnou oponu – hráz míru a socialismu“ až k idejím získání blahobytu obyvatel bez vazby na únosnost krajiny (výroba potravin v nepříznivých oblastech a s tím spojené meliorace, odvodnění, demografický vývoj apod.).

Někdy nižší (pozměněné lesy, vojenská pásma, plošná urbanizace a turismus), v některých časových obdobích vyšší (časové úseky v návaznosti s vysídlováním území, malá intenzita cvičení vojsk v zústavších vojenských prostorech, vznik malých farem a hobby údržby krajiny..), víceméně nám však Šumava zarostla.

Příběh první

Žluťásek borůvkový

Středověký člověk na Šumavě objevuje rašelinu. Nejen pro stlaní pod svými dobytčaty, ale hlavně na topení. Teprve později přijde na chuť jejím léčivým účinkům nebo jen chuti v destilátu. Žlutáskovi se začne dařit. Častěji je vidět na přepásaných okrajích rašelinišť, kde jeho housenky žerou vlochyni. Na hřebenech Šumavy stále funguje díky rozvolňování lesa (např. větrem, kůrovcem..). Posledních sto let se však podmínky zásadně mění. Rašelinu již „jen“ místně neborkujeme, ale zpracováváme celá rašeliniště. Větry a ani kůrovce, přirozené  pohromy, které nám na hřebenech dělají „místo“ nemáme rádi neboť máme pocit, že nám příroda pořád „něco“ bere. Také již extenzivně nepaseme, louky nekosíme, krajinu vysidlujeme a nebo intenzifikujeme (meliorace, výsadby smrku..). Pokud ji znovu osidlujeme, již ji nepotřebujeme pro udržení potenciálu obživy, ale jako prostor k rekreaci. Krajina nám zarůstá nebo se mění v sídliště. Žluťásek vymírá.

Příběh druhý

Perleťovec mokřadní

Píše se rok 1963 a ochranář Jiří Ebenhoh provádí průzkumy okolo Vltavy jako člen skupiny, která po tři roky připravovala vyhlášení národního parku a na základě jejíchž aktivit vznikla „pouze“ CHKO Šumava. Zaujme jej čtyři centimetry velký oranžovohnědý motýl. Perleťovec je novým druhem v tehdejším Československu a při svých průzkumech do roku 1970 objeví ještě deset míst s jeho výskytem (např. Zbytiny, Blažejovice a Strážný).

Co umožnilo změny biodiverzity? Byla to situace po druhé světové válce, kdy mnoho oblastí Šumavy přestalo být intenzivně využíváno a došlo k šíření celých skupin druhů, v tomto případě vázaných na rdesnové louky, které dokázaly teprve nyní intenzivně kvést. Zásadní změny přinesla opět intenzifikace zemědělství a lesnictví od 80. let minulého století. Rdesnové louky s motýlem po zmeliorování nebo výsadbě smrku již nenajdete. Hmyz je však nezlomný. A tak nejen motýli, díky své schopnosti obsazovat nová území, objevují postupně nová šumavská území, pokud na sebe alespoň trochu navazují. V roce 2000 se objeví poprvé v okolí Borových Lad, po roce 2007 v oblasti obou Kvild a je otázkou času, kdy objeví třeba Zhůří nebo Modravu. Národní park prostřednictvím svých obyvatel a jejich péči o bezlesí bude i nadále udržovat druhovou diverzitu luk?    

Příběh třetí

O biodiverzitě pastvin a skalních výchozů Šumavy, kterou mj. dotvářela člověkem chovaná hospodářská zvířata. Neuvěřitelné se nám dnes zdají zprávy z konce 19. století. Pokud se však podíváme na první z fotografií Šumavy, pochopíme. Například Rejštejn a jeho okolí, včetně míst podél Vydry byla po roce 1850 již jedna obrovská paseka a množství pastvin. Světlomilný rozchodník, mateřídouška zde byly běžné druhy, jako i na ně vázaný hmyz. Podmínky byly vhodné i pro jasoně červenookého, či modrásky černočárného a černoskvrnného. „Boom“ druhů otevřeného bezlesí však netrvá dlouho. Potřebujeme rychle rostoucí dřevo, pastviny jsou intenzivněji využívány, posléze i ony zalesňovány. První motýl brzy vyhyne v celých Čechách, neboť i on byl součástí dlouhodobého procesu vymírání a půl století odlesnění spojené se vznikem příhodných biotopů, již tento trend nemohlo zvrátit, pouze oddálit.

Zajímavá a situaci dokreslující je i jedna citace:

„Všechny údaje o výskytu v Čechách (až na Pohnertův, který je z doby novější /Pozn. nález v roce 1914 na Libíně/) jsou starší dvaceti let. Od té doby ovšem mnoho se změnilo, industrializace pokročila..“

Dr. Jana Obenberger, 1924.

V předindustriální krajině totiž nalézal mnohem více ploch pro svůj život. Hospodářský obraz země v době, kdy nebyla ještě zachvácena horečným zakládáním pod­niků a neexistovala síť okresních silnic,  železnic a zásadně se neupravovaly řeky, byl naprosto odlišný jak dokladují např.  mapy a podklady stabilního katastru okolo roku 1830. Dlouhodobý návrat druhu a jeho trvalý výskyt nebo objevení nové životaschopné lokality však v Předšumaví a na Šumavě není dnes možné právě díky obrovským změnám, které krajina prodělala. To vše bez ohledu na to, zda ještě existují vhodné biotopy (např. Rábí u Sušice, Opolenec u Vimperka), neboť absolutní úbytek vhodných ploch a jejich fragmentace navíc spojená s neexistencí životaschopných lokalit do 100km je již zásadní limitou. Oba modrásci také postupně „vyklidily“ své pozice častých druhů. Náhradní stanoviště dnes našly pouze ve vojenských újezdech nebo na zbytcích starých pastvi a v blízkosti skalních výchozů. Všude jsou však velmi vzácní a také postupně vymírají.

Doufejme, že se Šumavě budou vyhýbat i v budoucnu nejvážnějšími problémy české krajiny, kterými zůstává míra urbanizace a intenzifikace hospodaření v ní (máme vysoké procento neuváženě odvodněných polí, nadměrně vystavených erozi, vytvořili jsme obrovské scelené plochy, významně omezujeme život organismů chemickými prostředky, lesy jsou stále prioritně konstruovány jako monokultury pro výrobu dřeva..). Krajinu jsme rozkouskovali, zjednodušili  a nechali zevšednět. Stavíme, betonujeme, zabíráme a přetváříme neuvěřitelně rychle krajinu a to na obrovských plochách (silnice, nová satelitní sídliště, apartmány, turistická a sportovní střediska, obchodní komplexy na okrajích měst..). Vyvíjíme činnosti, které přinášejí obrovské problémy a jejichž důsledky nás dnes začínají limitovat a také děsit nejen svým častějším opakováním, ale i silou (přívalové deště po vedrech, rychlý odtok vod, povodně..).

Pokud se těmto negativním vlivům dokážeme úspěšně bránit, rostliny a zvířata nám nebudou obrovskou rychlostí mizet a vymírat po celých skupinách, potom bude i člověk na Šumavě z biodiverzity trvale profitovat.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama