několikrát tady zazněl dopis ředitelů čtyř národních parků, bylo z něj citováno. Já si myslím, že teď by mohl, než se budu věnovat pozměňovacím návrhům, tady zaznít i text dopisu, (který) odeslalo dnešního dne všem poslancům a poslankyním 19 samospráv, které tady ani asi nemusím celkově jmenovat. A dovolte mi ho přečíst. 

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, starostové obcí na Šumavě a v Českém Švýcarsku se ostře vymezují proti některým částem dopisu, který adresovali čtyři ředitelé parku poslancům. Dopis je dehonestující (?) občany a obce v národních parcích a obsahuje informace, které jsou zkreslené a mnohdy popisují nepravdivě stav věci v národních parcích. Denně se díváme na rozpadající (se) lesy, některé informace o obnově lesa, které ale neplatí pro celé území národního parku, jsou zavádějící, protože není jisté, že za 80 až 100 let budou na místě původních lesů vzrostlé živé lesy tak, jako zde byly dříve, když byly národní parky vyhlašovány. 

Části dopisu, kde se chlubí národní parky skvělými výsledky v ochraně přírody, jsou naprosto matoucí. Za státní peníze byly šumavské lesy a lesy Národního parku České Švýcarsko ponechány žíru kůrovce jen tak a nikdo za to nenese odpovědnost. V Národním parku České Švýcarsko obce soustavně upozorňovaly na stav suchého lesa a dokonce jim bylo sdělováno, že suché dřevo nehoří - až vznikl požár, který byl téměř neuhasitelný.

K pozměňovacímu návrhu Petra Bendla dopis uvádí - citace z textu: Pozměňovací návrh 6606 poslance Petra Bendla, který ukládá Agentuře ochrany přírody a krajiny a správám národních parků plně respektovat územněplánovací dokumentaci, zejména územní plány, nebere však ovšem v potaz, že jde o dokumenty jen určité míry podrobnosti a navíc často platící dlouhou dobu, během které mohlo ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu dojít k zásadním posunům v kvalitě přírodních stanovišť. Řediteli národních parků nepřísluší hodnotit platné územní plány obcí, které se nacházejí na území parku. Každý územní plán, každá změna územního plánu musí vždy projít připomínkovým řízením úředníků z Národního parku. Schválená zonace Národního parku Šumava v roce 2020 říká, že zóna přírodní má 27,7 procenta, v roce 2036 má mít 52,3 procenta a v roce 2060 celkem 75 procent. Zóna kulturní krajiny měla v roce 2020 celkem 1,2 procenta a stejnou rozlohu má mít i v roce 2060 podle platných, radou parku neschválených zásad péče o Šumavu. Ministr Brabec sliboval, že 22 obcí na Šumavě bude mít kulturní zónu cirka 10 procent, ale byly to jen plané sliby. 

Ředitelé parku si nárokují tímto sdělením, že už tak malé území určené pro rozvoj obcí mohou ještě více zmenšit. Starostové obcí se ostře ohrazují proti tvrzení čtyř ředitelů národních parků - citujeme: Debatu o budoucnosti národních parků a také místních samospráv nelze oddělit, obojí pak nelze oddělit od debaty o reformě veřejné správy. Demografický vývoj pohraničních regionů je spojencem zmenšováním samospráv, u nichž postupně hrozí privatizace ve prospěch zájmů, které lze jen stěží označit jako veřejné. Tyto soukromé zájmy - podtrženo - se dostávají do střetu s veřejným zájmem ochrany přírody a krajiny daleko častěji než jiné oprávněné veřejné zájmy. Dovolujeme si vás požádat, abyste svou autoritou pomáhali tyto zájmy odlišovat a postavili se za zájem veřejný.

Toto tvrzení považujeme za dehonestující, velmi urážlivé a plně znevažující práci nás, starostů. Jak si nějaký úředník jmenovaný do svého úřadu státem může dovolit toto napsat? Starostové obcí jsou demokraticky voleni občany a jsou také zodpovědni za svoji práci. Ředitelé čtyř národních parků nás tímto tvrzením jen ubezpečují, že se považují nadřazeni nad zájmy našich občanů, a jen dokazují, že díky těmto tvrzením může docházet - a také někdy dochází - k šikaně občanů žijících na území národních parků. Neměli by se ředitelé parků a s nimi úředníci parků spíše snažit o spolupráci s námi, obyvateli?

Obyvatelé našich obcí si nevybrali to, že se jimi mnohdy po staletí obývané území stalo územím, kde rozhoduje nevolený úředník národního parku. Tímto dopisem chceme deklarovat, že my, obce, máme právo být v národním parku a mít právo na trvale udržitelný rozvoj, protože sem patříme. Byly jsme tu dříve než národní parky a zajišťovaly jsme správu daného území. Byly jsme to my, obce, které se zasazovaly o vytvoření národních parků pro ochranu přírodních hodnot a zvláště lesů. Naši předchůdci chtěli ochránit tato území právě před komerčními aktivitami, které by přinesly destrukci tohoto území, a nyní jsou to právě naši občané, ti, kteří se na výsledky státní ochrany přírody musí denně dívat. A právě naši občané jsou ti, kteří státní ochraně přírody čím dál víc nerozumí. 

Dopis ředitelů národních parků považujeme za irelevantní, jasně směřující proti všemu, co by přispělo k ochraně občanů a místních samospráv, a směřující k tomu, aby se místní občané a obce stali podřízenými ředitelů národních parků rezortu životního prostředí. 

Tolik z dopisů samospráv, celkem 19, nevyjadřují můj názor, ale je to názor těchto samospráv. 

A nyní pojďme velmi stručně k mým pozměňovacím návrhům. První z nich pod číslem 6658, ten reaguje na zpřísnění podmínek pro kácení stromů a zasahuje do stavebního zákona, kdy se doplňuje nový odstavec tohoto znění: Povolování a výstavba staveb pro hromadné bydlení nebo souvisejících staveb veřejné infrastruktury, které se nachází v zastavitelném území a jsou v souladu s územněplánovací dokumentací, je veřejným zájmem. 

Myslím, že to je naprosto jasné, k čemu to směřuje, pokud na jedné straně zpřísňujeme podmínky pro kácení, je potřeba to vyvážit veřejným zájmem pro bydlení, které evidentně problémem je v České republice. 

Další pozměňovací návrh, 6644, se týká hlavně prevence vzniku nebo včasné detekce vzniku lesního požáru, a to tak, že se dává povinnost kontinuálně sledovat lesní porost, a to se zapojením technických prostředků v době zvýšeného požárního rizika, a to s odkládací podmínkou od 1. 1. 2028, až skončí projekty, které se věnují právě technickým prostředkům, jak tu (detekci?) dělat včas a v podstatě bezchybně. Drobnější částí je tam i to, že se do 30 metrů od budov bude uklízet hořlavý materiál. Tento pozměňovací návrh by měl být relativně bez problémů. 

Pak jsou tady dva pozměňovací návrhy, respektive tři. Jeden pod číslem 6617, který stanovuje, aby do 200 metrů od staveb nemovité kritické infrastruktury byla požární zátěž 90 kubických metrů na 1 hektar v pásmu 200 metrů od těchto staveb. A tady jenom upozorním na to, že tam je věta: pokud nestaví, nestanoví dokumentace ke zdolávání požáru jinak. Což tedy znamená, že je to jakýsi návod, co má dokumentace ke zdolávání požáru obsahovat. A je možné potom tyto podmínky stanovit na míru v jednotlivých parcích. 

Podobně je to pod číslem 6616, kdy je stejně tak doplněno o větu: pokud nestanoví dokumentace, kterou musí park zpracovat jinak, tak jde o zajištění zdrojů požární vody 50 kubíků nebo 10 litrů za sekundu každé 3 kilometry. Ale znovu upozorňuji na to, že v rámci dokumentace je možné tyto podmínky stanovit jinak a zase udělat je na míru.

A posledním pozměňovacím návrhem, který chci okomentovat krátce, je 6615, který opět se zabývá stanovením zatížení hořlavým materiálem, a to hroubím, a to tak, aby bylo odstraněno a byl zajištěn jeho dotyk s půdou, aby docházelo ke tlení a tak dále. A opět tady máme podmínku, aby toto bylo schváleno v dokumentaci ke zdolávání lesního požáru. To je vlastně návod, aby to tam v té dokumentaci vůbec bylo řešeno, aby se tomu nedalo vyhnout. A samozřejmě pak je tam i příslušná odpovědnost lidí, kteří tuto dokumentaci budou zpracovávat. A opět je to možné udělat na míru každému národnímu parku zvlášť.

Nemyslím si, že by to byly věci, které by směřovaly proti ochraně přírody. Slyšel jsem tady mnohokrát, ochrana přírody, s tou já naprosto žádný problém nemám. Ovšem pokud se zastavíme u terminus technicus ochrana přírodních procesů, což je třeba i kůrovec, požár, nevím, jaká jiná katastrofa, tam s tím poněkud mám problém. Protože pohled na České Švýcarsko po požáru je opravdu velmi zdrcující a velmi smutná záležitost a nemůže to nahradit žádná vyhlídková plošina, z které koukáte na dvoucentimetrové výhonky, což je ta obnova toho původního přírodního lesa, který tam několik set let nebyl (?), a několik desítek let, možná stovek let potrvá obnova. My jsme do těch hvozů mohli nahlédnout a projít se ve stínu lesa. 

Děkuji za pozornost.