Vždy, když kritizuji zhoršení kvality života v důsledku jejich nezodpovědné politiky, přijde nějaký jejich obhájce s otázkou:
"A vám se tady žije špatně? Máte dům, peníze, rodinu úspěšnou kariéru, tak na co si stěžujete?"
Já tento přístup považuji za dokonalou ukázku jejich sobeckého postoje k našim občanům.
Proto má odpověď vždy zní:
Ne, nežije. Nemůže se mi žít dobře v zemi, kde třetina našich spoluobčanů živoří na hranici či dokonce pod hranicí chudoby. Kde dokonce dvě třetiny žijí pod hranicí tzv. důstojného života. Kde nemocní lidé čekají na vyšetření půl roku a na operaci rok. Kde ukrajinští migranti, jež k nám přišli před pár měsíci, mají přednost před lidmi, kteří pro tuto zemi třicet let pracovali a vlastníma rukama ji vybudovali. Kde potenciál naší republiky je ubíjen a zašlapáván do země servilními politiky, kteří nejsou ničím jiným než protektory cizích mocností a zájmů. Všichni lidé v této zemi považuji za své bratry a sestry, a proto nemůžu žít spokojený život, pokud se velké části z nich nedaří dobře. To, že mě samotného se to netýká, na tom nic nemůže změnit. Kdokoliv proto říká, že jemu samotnému se žije dobře, a proto nemá důvod cokoliv měnit, je z mého pohledu jen lhostejným sobcem, zahleděným pouze do sebe.
Já sám jsem nevyrostl se stříbrnou lžičkou v ruce. Ano, moji rodiče pro mě dělali maximum a připravili mi úžasné dětství a dospívání. Ale když mi ve 24 letech zemřel můj táta, tak jsem začínal znovu od nuly. S mou úžasnou ženou jsme tehdy žili v bytě bez jídelního stolu. Protože jsme na něj prostě neměli. Přesto jsme spolu už 23 let a dosáhli jsme všeho, po čem jsme toužili. Dokázali jsme to proto, že jsme nežili každý pro sebe, nýbrž vždy jeden pro druhého.
Nyní proto cítím, že nastal čas, abych svou energii, své schopnosti a svůj čas věnoval těm, kteří neměli podobné štěstí.
A až se nám společně podaří, aby se v této zemi žilo dobře většině našich spoluobčanů, tak teprve nastane čas, kdy se bude žít v této zemi dobře i mně.
Věřím, že se tato meta blíží každým dnem a že jí už brzy společně dosáhneme.