Největší problém představuje převod financování nepedagogických pracovníků, tedy kuchařek, školníků, hospodářek, ekonomů z rozpočtu státu na obce a kraje. Vláda takto přehazuje zodpovědnost na zřizovatele, aniž by jim dala potřebné prostředky. Na rok 2025 přitom v rozpočtu na tyto pozice dlouhodobě nebyla vyčleněna ani koruna.
Ano, vláda mezitím oznámila, že školám pošle 10 miliard korun, ale i tato částka je zjevně nedostatečná. Bere se v rezortu školství a ani 10 miliard nestačí, nepokryje skutečné náklady, se kterými obce a školy počítají. Asociace krajů, Svaz měst a obcí a i samotní ředitelé škol upozorňují, že jde jen o částečnou záplatu na systémový problém. Mnozí samozřejmě už teď, a to se všeobecně ví, musí sahat do svých rezerv nebo omezovat provoz, aby zvládli základní výdaje.
Jako místostarostka Blanska jsem si od svých kolegů z města zjistila, jak by návrh vlády ovlivnil náš rozpočet. Cituji: Podle našich dat potřebujeme na současný stav nepedagogických pracovníků v našich školách na platy včetně zákonných odvodů 39,8 milionu korun ročně, k tomu další 2 miliony na ostatní neinvestiční výdaje, které má obec platit také. Vám to v rozpočtu ministerstva možná nepřijde, pane ministře, tolik, ale pro město Blansko je necelých 40 milionů korun velký zásah do rozpočtu.
Navíc hrajete s obcemi nefér hru. Jednou tvrdíte, že vše začne v září, teď tvrdíte, že vše začne v lednu 2026.
Toto není seriózní komunikace, toto je přímé ohrožení rozpočtové stability škol a obcí. Ředitelé škol se přitom snaží dopočítat náklady podle tabulek, které ani neodpovídají realitě. Také už to tady několikrát padlo, ale já to zopakuji. Více než polovina částek v tabulce číslo 1 je pod hranicí zaručené mzdy. Nepedagogové jsou už teď často dopláceni z peněz určených na učitele. Jistě to tak bude i v tomto roce, a to vede k omezování jiných výdajů nebo přetěžování pedagogů. Změna se navíc připravovala, jak už tady bylo mockrát řečeno, bez férové diskuse. Neproběhl žádný skutečný dialog se zřizovateli, s řediteli ani s odbory. A přitom právě zde by měla vznikat důvěra, že stát a samosprávy táhnou za jeden provaz. Ale důvěra se nebuduje ignorováním partnerů na žádné úrovni.
Ano, abych byla korektní, novela obsahuje i body, na kterých existuje široká odborná shoda. Definování pozice sociálního pedagoga, podpora provázejících učitelů nebo zavedení indexace škol. Ale i tyto dobré změny ztrácí smysl, pokud jejich realizaci není stát schopen finančně pokrýt. Zákon je napsán, jako by v realitě neexistoval rozpočet, personální kapacity ani čas. A co hůř - posílá školství do nejistoty. A ta je poslední, co dnes opravdu potřebujeme.
Obáváme se, že převod financování nepedagogických pracovníků povede i k privatizaci školních jídelen, outsourcingu školních služeb. Nechceme, aby školní obědy nám vařily anonymní cateringové firmy a školníky najímaly agentury. Škola není firma, je to veřejná služba a k tomu by se měl stát zodpovědně přihlásit. Opoziční hnutí, odborné organizace i zástupci škol a obcí se na kritice návrhu shodují a přesto vláda trvá na své většině ve Sněmovně, která má zákon prosadit stůj co stůj. Ale většina v Poslanecké sněmovně neznamená, že máte pravdu. A neznamená ani to, že máte důvěru těch, na které zákon dopadne.
Naše školy potřebují stabilitu, předvídatelnost a partnerství. A tento zákon jim nedává ani jedno z toho. Nejsou v něm peníze, není v něm respekt ke zřizovatelům a není v něm vize. Proto jej v této podobě odmítáme. Děkuji za pozornost.
