Kromě jiných škodlivých změn poslední novelou školského zákona, který právě na druhý pokus prošel Poslaneckou sněmovnou, je nejhorší změnou přesun financování nepedagogických pracovníků, tedy školníků, uklízeček, kuchařek, hospodářek, administrativního personálu a dalších.
Jsou to lidé, kteří nenápadně zajišťují každodenní provoz škol, aniž by se o nich téměř mluvilo, ale jejich práce je velmi důležitá, ale přitom často finančně slabě hodnocena. To se může ještě o dost zhoršit. Vláda Petra Fialy neváhá utrácet finanční prostředky za nám jak geograficky, tak kulturně vzdálenou Ukrajinu a její občany, ale žákům nechce dopřát teplé obědy nebo čisté školní třídy. To se máme vracet do doby Rakouska-Uherska, kdy žáci před vyučováním roztopili kamna a zametli třídu? Vlastně to by brzy už nešlo, kamna, to bude podle politiky Green Dealu brzy sprosté slovo.
Kvalitní školy - podle téhle vlády zřejmě luxus.
Ale teď vážně, novela přináší nové požadavky na školy, rozšiřuje jejich odpovědnost, navyšuje počet žáků i spektrum podpůrných opatření, ale zcela ignoruje fakt, že bez dostatečného počtu nepedagogických pracovníků a bez jejich spravedlivého ohodnocení nelze zajistit kvalitní vzdělávací prostředí.
Učitel nemůže učit v budově, kde se netopí, kde se neuklízí, kde nefunguje školní kuchyně a kde chybí administrativní zázemí. A přesně do této situace dnes řada škol směřuje, protože obce a kraje, které mají nepedagogické pracovníky financovat, na to jednoduše nemají prostředky. Vládní představitelé občas vágně naznačí, aby to vzápětí popřeli, kde se ty odebrané peníze mají vzít.
V současném systému jsou všichni pedagogové a nepedagogové placeni ze státního rozpočtu. Po případném schválení novely, která už bohužel prošla 3. čtením v Poslanecké sněmovně a teď směřuje do Senátu, začnou lavírovat mezi tím, zda budou platit energie, opravy nebo mzdy zaměstnancům, kteří udržují školy v provozu. Situace je kritická!
V některých regionech si školní kuchařka vydělá méně než pokladní v supermarketu. Ředitelé škol marně shánějí kvalifikované školníky nebo účetní, protože za nabízené finanční ohodnocení prostě nikdo nenastoupí. Mnohé uklízečky pracují na zkrácené úvazky nebo v důchodu, aby se školy „vešly do rozpočtu“.
Dětem chleba na oběd? Co za rozvojovou zemi z nás Petr Fiala dělá?
Přitom právě tito lidé tvoří páteř každé školy. Bez nich žádná reforma, žádná digitalizace, žádné inkluzivní prostředí fungovat nemůže. Ale novela školského zákona ve znění v jakém odchází z Poslanecké sněmovny do Senátu nepředkládá jasné řešení jak to s nepedagogickými pracovníky bude do budoucna. To budou v budoucnu maminky ráno chystat dětem do školy ne svačinu, ale raději oběd? Mezi jaké rozvojové země nás vláda ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN (donedávna s Piráty) posouvá? Tohle si naši občané nezaslouží, a proto potřebují co nejdřív rozumnější vládu.
Nejsou zajištěny zdroje finančních prostředků pro zřizovatele, nevytváří žádný model sdíleného financování, nenabízí cestu, jak tyto pozice stabilizovat a učinit je důstojnými, např. změnou tarifů. Mluví se o kvalitě školství, ale zapomíná se na ty, kteří zajišťují jeho každodenní chod. Zde nestačí říct, že si to obce „nějak zařídí“. Ony už si to léta „nějak zařizují“, ale rezervy už došly. Zodpovědná legislativa nesmí stavět vzdušné zámky na zádech těch, kteří drží systém pohromadě – a bez peněz.
Pokud i Senát přijme návrh zákona o školství bez zásadní úpravy financování nepedagogických pracovníků, nejenže tím posílíme nerovnosti mezi školami, ale také ohrozíme samotný provoz mnoha z nich. Bez lidí, kteří se starají o budovy, děti, provoz a bezpečí, nebudeme mít školství – jen prázdné třídy. Je potřeba vrátit nepedagogickým pracovníkům uznání a jistotu, kterou si zaslouží.
