Babiš bojuje proti přírodě v těžké době. Špidla? Konečná. Exministr Mládek o politických vehiklech

05.05.2026 16:58 | Rozhovor

„Když máte hnutí vůdcovského typu jako hnutí ANO, tak je vnitrostranická demokracie na obtíž. ‚Slovo boží‘ hlásá pan předseda a tak to je,“ říká bývalý ministr zemědělství a později průmyslu a obchodu Jan Mládek. Zamýšlí se i nad rozdrobením sociální demokracie.

Babiš bojuje proti přírodě v těžké době. Špidla? Konečná. Exministr Mládek o politických vehiklech
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Mládek, na přelomu let 1989/90 předseda ZO SSM PgÚ ČSAV

Rozdělená společnost se v Česku už stala stereotypem. Volby jsou toho důkazem. Jak moc to škodí budoucímu rozvoji republiky?

Myslím si, že je to uměle vyvolávaný pocit. Velmi reálně si dokážu představit variantu vládnutí, kdy pana premiéra přestanou bavit party kolem Okamury a Turka a vytvoří koalici či menšinovou vládu s podporou ODS či jiné strany z bývalé koalice Spolu. O tom jsou současné posuny v opozici. Když razím značku ODS, jako současný předseda, tak vytvářím prostor pro možnou dohodu s Andrejem Babišem, kdežto když hraju kartu svaté koalice Spolu, tak si tato vrátka zavírám. Takže uvidíme, jaký bude vývoj.

Premiér Babiš se o vás v minulosti nevyjadřoval moc hezky. Jak hodnotíte jeho třetí vládní působení?

Nesdílím pocity, že by to byla taková katastrofa, jak se domnívají jeho kritici. Ale cítím na něm, že je starší a je to znát. Nastoupit do takové funkce v jedenasedmdesáti letech je odvážné. Být předsedou vlády je těžká manažerská pozice v režimu 24/7. Tedy čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu. Proto chápu, že chtěl být prezidentem, protože ten na to jen dohlíží a není v takovém zápřahu. To byl stejný důvod, proč chtěl být Miloš Zeman prezidentem.

U Babiše vše dnes závisí na jeho zdraví, protože celá vláda stojí na něm. A nedej bože, kdyby onemocněl. Nastal by chaos. Jeho hlavní výzvou není opozice, ale boj proti přírodě v dost těžkých letech.

Jak těžkých?

Za minulý rok máme pěkný hospodářský výsledek. Automobilový průmysl utěšeně roste. Dopracovali jsme se, což většina lidí neví, na třetí místo v Evropě v absolutním počtu vyrobených aut. Vyrábíme více aut než Francie či Itálie, protože tam došlo v posledních letech k dramatickému propadu. Německo je pořád první, pak Španělsko a my.

Otázka je, jak dlouho to vydrží. Situace je nestabilní. Volkswagen není v dobré situaci, má nízké marže, potřeboval by zavřít nějaké továrny, ale hledá určitou zbrojní výrobu. Škoda mu zatím vydělává, ale budoucnost je v mlze. Potýkáme se s nejistotou ohledně přechodu na elektrická a samořiditelná auta, přitom spalovací motory dostávají červenou.

Rozvíjející se umělá inteligence je velký žrout pracovních míst. V těžkém ohrožení jsou juniorní pozice různých intelektuálních zaměstnání, jako auditoři, účetní, právníci.

V Dánsku, i když nijak oslnivě, vyhráli sociální demokraté, v Česku jsou na smetišti dějin. Co to?

Jsem z toho smutný, ale je to to jediné, co mohu dělat. Nicméně zrovna na tom Dánsku je to krásně vidět. Jsou tam objektivní důvody dlouhodobého poklesu sociální demokracie. Cíle sociálního státu byly v Evropě naplněny a mnoho z těch myšlenek vykradli i křesťanští demokraté. Posunuly se trendy v zaměstnanosti. Je méně dělníků a více zaměstnanců ve službách, takže se ztratila přirozená voličská základna.

Musím říct, že dánskou sociálnědemokratickou stranu a tamní premiérku Mette Frederiksenovou obdivuji. V rámci možností tam udělali všechno dobře. Jednak silný postoj k možné okupaci Grónska, dále vyřešení migrační krize, což se v médiích moc neobjevuje. Nejvtipnější na tom je, že dokonce postavili plot na Jutském poloostrově a geniálně to zdůvodnili, že ten plot je kvůli nešíření prasečího moru. Dánsko má velkochovy prasat a tak je to pochopitelné. Vedlejším benefitem je však zachytávání emigrantů na plotě. Politicky to prošlo. Plus osekávání dávek a tak dále. Přesto tam měla sociální demokracie historicky nejhorší výsledek.

Sociální demokracie je všude na ústupu. Ve Francii obdoba sociálních demokratů socialisté dopadli hůře. Sice jsou v parlamentu, ale jen tak tak se drží nad vodou. V Německu, Rakousku tradičně silné strany jsou také na sestupné linii, i když se zatím drží. Měly tu výhodu, že disponovaly pevnými institucemi budovanými od války, což u nás nebylo.

Také to u nás bylo o personáliích. Lidé jako Sobotka a Chovanec byli katastrofou a pak to dorazil Jan Hamáček, který se nechal sežrat Babišem.

Vy jste ze sociální demokracie odešel kvůli komu?

Kvůli Bohuslavu Sobotkovi. Nikde jsem to moc neříkal, nebyl důvod. Sobotka mě vyhodil z vlády, což se mi nelíbilo, ale přežil bych to.

Myslím, že šlo tehdy o neshody ohledně mobilních operátorů…

Ano. Přehodil na mě odpovědnost za nefunkční antimonopolní úřad (Přesně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ÚOHS. Pozn. Red.). A bylo to ještě horší, protože mě jeho lidé začali od všeho odstřihávat. Vyhodili mě z národohospodářské komise a tak dále. Stal jsem se personou non grata. Nejdřív jsem chtěl bouchnout do stolu a rovnou odejít, ale nechtěl jsem se přidružit k divným hrátkám rebelie Jiřího Zimoly, takže jsem nakonec zvolil variantu, že jsem to nechal vyhnít a pak jsem odstoupil bez jakéhokoliv komentáře vývoje.

Člověk měl smíšené pocity. Takové pocity jako, když se vaše tchýně ve vašem novém jaguáru řítí ze skály do moře. Jsou to komické historky. Vždyť jsem se stal ministrem průmyslu a obchodu tak trochu náhodou. To, když byl po volbách v roce 2013 dlouhý víkend a jel jsem s rodinou do bavorského Legolandu. Právě, když jsem se tam dobře bavil, tak začal Lánský puč, kdy „soudruzi na správných místech“ hlasovali proti Sobotkovi a ten najednou neměl lidi.

Když dnes vidíte jako nezúčastněný pozorovatel ČSSD Jiřího Paroubka, Socdem Jiřího Nedvěda a Novou sociální demokracii Vladimíra Špidly, jak byste dění okomentoval?

Naprosté rozdrobení, definitivní konec. Je vidět, že technologický pokrok a zejména rozvoj sociálních sítí dopadá i na instituci politických stran. Politická strana je vehikl devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Jde o množinu členů, aktivistů a přidružených organizací, kteří šíří své „slovo boží“ mezi prostý lid. Jenže dnes se ukazuje, že je to zbytečné. Když si uděláte hnutí nebo nějaké vůdcovské uskupení, tak šéf tuhle množinu nepotřebuje, protože komunikuje s voliči napřímo. Skoro všichni jsou na sociálních sítích a netřeba zprostředkovatelů, kteří do toho občas vnáší chaos a nepořádek. Jak říkal klasik: „Největší problém většiny stran jsou vlastní členové!“

Když máte hnutí vůdcovského typu jako hnutí ANO, tak je vnitrostranická demokracie na obtíž. „Slovo boží“ hlásá pan předseda a tak to je. Klasická strana by měla reagovat na vývoj, ale je třeba vnitrostranické debaty. Tříbí se myšlenky, obrušují se radikálnější názory a tak dále. To trvá a přichází zpoždění, protože už je třeba reagovat na něco nového, zvláště v dnešní neklidné době. Běžné politické strany jsou tedy prokazatelně v nevýhodě.

Jste dosti skeptický, jako byste očekával zánik běžných demokratických stran…

Nemusí k němu dojít, jen se bohužel dostávají do pozice rádia v době, když už je na trhu televize. Když tedy máte zavedenou stranu, jako je dnes třeba ODS nebo KDU - ČSL, tak je šance, že nějakou setrvačností bude fungovat a nějaké místo na volebním trhu si vydobudete, jako i dnes ukousne rádio z koláče sledovanosti určitý podíl. Problém je v okamžiku, kdy se vám ten vehikl rozpadne. Už ho půjde těžko spravit, navíc je daleko snazší proniknout na trh formou hnutí.

Takže lepší budoucnost politických hnutí bez pořádné členské struktury je dnes pravděpodobnější?

Ano. Nicméně, jak jsem již řekl, ještě bych nepředcházel dobu. Zavedené strany budou pokračovat, ale v okamžiku, kdy se propadnou hluboko pod pět procent volitelnosti, tak je hotovo. To už technicky skoro nejde zlepšit. Navíc se minipartaje drobí ještě na další názorové skupiny, jak se to stalo v bývalé ČSSD a vidíme, kam to došlo. Každý má zbytnělé ego, každý chce velet a šance jsou malé. Pokud to navíc bude řídit někdo, jako Vladimír Špidla, tak je to definitivní konečná.

Nejsou v tomto ohledu zbytečná i na úřadech zbytnělá tisková oddělení?

Také jsem to tak cítil. Dvakrát jsem byl ministrem. Když jsem byl v dřevních dobách na zemědělství a potřeboval něco sdělit „urbi et orbi“, tak jsem musel svolat tiskovku nebo brífink a sehnat novináře, aby byli tak laskaví a pustili to do světa. Když už jsem byl na průmyslu, tak to stačilo dát na Twitter a hned to bylo.

Nicméně v roce 2006 to ještě bylo jemné. Když proti mně vedli kampaň, tak to probíhalo doslova bukolickým tempem. Jedny noviny, druhé, pak další, ale je to nic proti tomu, co se děje dnes. Když nereagujete na sociálních sítích v názorovém ping-pongu ihned a jste třeba na procházce, tak je váš osud zpečetěn. Jinými slovy, tisková oddělení nejsou zbytečná, jen se musí starat o něco jiného než v minulosti. Měly by se jmenovat spíše oddělení pro sociální sítě.


 

 

Ing. Radim Fiala byl položen dotaz

Zrušení poplatků

Proč lžete? To, že je zrušíte a budou hrazeny z rozpočtu, vždyť to je přeci jen jiná forma financování, ale zůstává to, že to stále budeme platit my všichni. A jaká pravidla hodláte nastavit nebo změnit, aby nastala podle vás transparentnost a nezávislost? Neplatí tak trochu, že když bude placena z ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 2 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Babiš bojuje proti přírodě v těžké době. Špidla? Konečná. Exministr Mládek o politických vehiklech

16:58 Babiš bojuje proti přírodě v těžké době. Špidla? Konečná. Exministr Mládek o politických vehiklech

„Když máte hnutí vůdcovského typu jako hnutí ANO, tak je vnitrostranická demokracie na obtíž. ‚Slovo…