Ekologická katastrofa na řece Dyji je jedním z největších úhynů ryb za poslední roky. Přes 30 tun mrtvých těl, v rozkladu, v letním horku. Místní to cítí doslova na vlastní kůži. A zatímco se město Břeclav zoufale snaží zvládnout následky, zodpovědná ministerstva jen mlčky přihlížejí.

Starosta Břeclavi Svatopluk Pěček a jeho tým reagovali okamžitě: instalace norných stěn, nasazení hasičů, okysličování vody čerpadly a aerátory, likvidace ryb v kafilerii, zapojení dokonce i vězňů. Opravdový krizový management.

Ale kde jsou ti, kteří mají jednat především?

Ministerstvo zemědělství? Mlčí.

Ministr Výborný si v nedalekých Velkých Pavlovicích hněte těsto v pekařství, zatímco jeho státní podnik Povodí Moravy stále nevyjasnil, jaké zásahy do průtoku řeky provedl a proč selhal monitoring stavu vody. Dyje je jejich odpovědnost – a místo transparentnosti a pomoci se dočkáváme mlžení.

Ministerstvo životního prostředí? Mlčí.

Ministr Hladík slaví vznik CHKO Soutok – pod kterou od 1. července Dyje nově spadá. Ochrana přírody? Jen na papíře. Správa CHKO i AOPK ČR nevydaly jediné jasné vyjádření, nikoho na místo neposlaly, nic neřeší. Jaký má pak CHKO smysl?

Jihomoravský kraj? Hejtman Jan Grolich zůstává tiše v ústraní. Přitom právě kraj mohl sehrát klíčovou roli. Už při předchozím úhynu ryb v roce 2022 se mluvilo o vzniku odborné studie, která měla podobným situacím předejít. Zapojilo se několik institucí – ale kraj nakonec odmítl přispět. Studie nikdy nevznikla. Teď už víme, jak to dopadlo.

Přitom varování nebylo málo. Rybáři opakovaně upozorňovali na poklesy kyslíku. Instalované oxymetry hlásily kritické hodnoty. A přesto se žádný zásah nekonal – až bylo pozdě.

A co je horší – kraj má i dnes možnosti, jak pomoci: krizové řízení, koordinace složek IZS, mimořádná finanční podpora městu. Nic z toho se nestalo. Hejtman, který byl vždy mediálně viditelný při jiných událostech, tentokrát zmizel.

 Co je potřeba udělat teď:

• Zveřejnit údaje o manipulaci s průtokem a provozu vodní elektrárny Povodí Moravy. Bez toho nelze určit, co situaci zhoršilo.
• Zajistit kompletní ekologický audit toku – nejen jednorázové šetření, ale dlouhodobou kontrolu a opatření proti opakování.
• Zavést krizový ekologický plán pro obdobné situace: mobilní aerátory, havarijní týmy, koordinační linka pro samosprávy.
• Znovu otevřít otázku financování a realizace odborné studie, která by identifikovala slabá místa a navrhla řešení – se zapojením kraje i státu.
• Zpřístupnit v reálném čase data z oxymetrů a hydrologických stanic. Bez transparentnosti nebude důvěra.

Když se podobná situace odehrála v Německu na Odře, byla mobilizována celostátní pomoc. U nás? Ticho. Mlčení. Alibismus.

Ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí, Povodí Moravy – všichni nesou svůj díl odpovědnosti. A nejen za minulost. I za to, co bude dál.

Protože pokud budou státní instituce dál nečinně přihlížet, dočkáme se dalších mrtvých řek. A to si žádný rozumný člověk nepřeje.

Na 16. července je svolán “kulatý stůl“ zástupců státu, kraje a obcí. Avšak to už možná budou mrtvé ryby dávno pryč. Ale pach nečinnosti zůstane.