A teď už to není jen tak záležitost nějaké otázky politického problému nebo pochybnosti. Jestli už víme, že přestože Evropská komise jasně vyslovila, že od 9. prosince, tedy od jmenování Andreje Babiše premiérem České republiky, nemají české úřady žádnou dotaci vyplatit a o žádné proplacení žádat, protože není jasné, jak se Andrej Babiš se střetem zájmů vypořádal. A já znovu zdůrazním. Není jasné, jaký je status svěřenského fondu, zda skutečně Andrej Babiš nadále neovlivňuje své společnosti. Není jasné, jakým způsobem po odchodu Andreje Babiše z vlády budou mít právě jeho děti a on sám možnost s těmi podniky nakládat, aby se opravdu jednalo o odstřižení, se kterým počítá nejenom princip standardního fungování státu, ale evropská i česká legislativa. A konečně není jasné, jakým způsobem pro ty ostatní společnosti, ať už jde o SynBiol nebo fond Hartenberg, jakým způsobem se Andrej Babiš s tím střetem zájmů vypořádal.

Spousta otázek, málo odpovědí. Jediné, co víme na základě důsledného dotazování a sledování reálných ukazatelů a reálných dat, že jenom za rok 2025 úhrada pro reprodukční kliniky a další zdravotnická zařízení ze společnosti svázané se SinBiolem, s Hartenbergem dosahují téměř 3 miliard korun. Oficiální informace, které nikdo nemůže zpochybnit a je, a zdůrazňuju to znovu úplně zřejmé, že je v kompetencích vlády a ministra zdravotnictví ovlivňovat úhradové mechanismy ve prospěch těch společností, které se na zdravotnickém systému podílejí a zároveň zajišťují úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Zaznívá od pana ministra, že to z hlediska úpravy těch mechanismů řešil i předchozí ministr. To je nepochybně pravda, ale v té době nebyl Andrej Babiš premiérem České republiky a neměl ve své vládě své příslušníky své vlastní politické strany, případně své vlastní kandidáty, kteří přímo ovlivňují úhradové mechanismy úhradovou vyhláškou a jedno jejich rozhodnutí má přímý dopad na to, jak velký objem ty samotné společnosti a zdravotnická zařízení z veřejných prostředků, z veřejného zdravotního pojištění budou čerpat.

Je to úplně jasné. Tady je střet zájmů jako hrom a Andrej Babiš na to neodpovídá a vláda se těm odpovědím vyhýbá, protože se jich prostě bojí, tak je jasné, že se znovu budeme ptát na to, jakým způsobem se Andrej Babiš s tím střetem zájmů vypořádal. Já zůstanu u toho původního návrhu, který v úterý neprošel a navrhuju jako první bod dnešního jednání Dotační predátor v čele vlády České republiky. A samozřejmě se budeme ptát na to, jakým způsobem zajišťují české úřady ministerstva, aby ve výsledku neproplacené dotace pro Agrofert a pro další společnosti nezaplatil český daňový poplatník. To je odpověď, kterou Andrej Babiš a celá vláda lidem v České republice dluží, protože mají udělat kroky, které jsou v souladu se zákony, které odpovídají pochopitelně i jasným požadavkům evropských institucí a pokud je na stole jasný dokument, který úřady, všechny úřady vyzývá, aby prostě pozastavily požadavky na proplacení těch evropských dotací, protože není jasné, jak to vypořádání ze strany premiéra proběhlo, tak je s podivem a velmi závažným krokem, že už v tuhle chvíli došlo k proplacení některých dotací a v případě Státního zemědělského intervenčního fondu má jít podle veřejných informací o 200 milionů korun.

Ten dotaz tedy zní: kdo zaplatí těch 200 milionů korun? No, ona je to trochu řečnická otázka, protože pokud to bude tak, že Andrej Babiš se se střetem zájmů nevypořádal, nepředložil a nepředloží všechny dokumenty, no tak pak to zaplatí český daňový poplatník. Ano, zaplatí to všichni lidé, kteří v České republice platí daně, zaplatí tyhle dotační eskapády premiéra České republiky a jeho společností zaplatí daňový poplatník. No, proto má ekonomická teorie jasné pojmenování a opravdu takhle se chová ekonomický parazit. A znovu zdůrazňuju, je v zájmu České republiky základnímu respektu k právnímu státu, aby všechny úřady pozastavily na základě jasného vyrozumění evropských institucí proplácení dotací, které by prostě ve výsledku musel zaplatit český daňový poplatník. A já tady musím citovat zároveň vyjádření současných koaličních partnerů Andreje Babiše, kteří říkají zcela správně, že dotace může čerpat jen ten, kdo na ně má nárok.

Pak ale nechápu, že koaliční partneři umožnili, aby se Andrej Babiš před zodpovědností skryl, protože právě, právě tahle základní otázka férového čerpání dotačních prostředků je v kauze Čapí hnízdo jako zásadní zdvižený prst i otazník. A už s rozhodnutím nadřízených úřadů, nadřízených soudů. Tak jak se s tím SPD a Motoristé vypořádají, když říkají, že pochopitelně se dotace nemají vyplácet nikomu, kdo na ně nemá nárok, tak pak neměli Andreje Babiše skrývat za poslaneckou imunitu, ale měli nechat, aby v tomto směru finálně rozhodly soudy.

Všem těm vyjádřením fakt čouhá sláma z bot. Kdybyste to mysleli férově, tak byste buď Andreje Babiše vyzvali, aby se před soudy zodpovídal, podrobil se jim, nebo byste v každém případě teď udělali všechny kroky pro to, abyste nevystavili i své voliče – i své voliče – tomu, že budou Andreji Babišovi platit dotace, které neproplatí Evropská unie. Takhle vážné to je. Říkali jste, jak stojíte za svými voliči, jak budete dělat všechno, co můžete, aby v Čechách platily férové podmínky, ale zjevně skutek utek. Tak znovu předkládám jako návrh pro zařazení jako první bod programu bod, který jsem zmínil: Dotační predátor v čele vlády.

Znovu zdůrazňuju, jde o to, aby v České republice prostě platila pravidla pro všechny stejně a není možné, aby ten, kdo o dotacích rozhoduje, je zároveň čerpal. Není možné, aby ten, kdo je na jedné straně finančního potrubí, byl i na ,druhém konci. To je úplně jasné a nepochybuju o tom, že je to úplně jasné všem poslancům i současné vládní koalice. Jenomže proto, že v tomhle případě jde o jejich šéfa, o premiéra České republiky, tak najednou tady ta pravidla neplatí. Dochází 24 hodin k tomu, že se vlastně z téhle zodpovědnosti vykrucujete.

Jenomže pořád tady platí, že premiér dohlíží jak nad svými vládními kolegy, tak také samozřejmě z povahy věci a z povahy funkce i nad ostatními úřady. Zároveň říkám, chceme znát odpovědi na otázky, jak je možné a na základě jakých dokumentů přes jasnou výzvu Evropské komise nadále dochází k proplácení evropských dotací? Z toho se máte zodpovídat. Tohle je vážná otázka.

Tady dochází nebo může docházet ke škodě a tu škodu zaplatí český daňový poplatník. Tohle fakt není jenom politická otázka. Píše se o tom v českých médiích, čtou to vaši voliči a samozřejmě vnímají to všichni, kteří v České republice platí daně. Tady vaše nicnedělání, zavírání dveří a oken před realitou je prostě ve výsledku fakt falešná služba vašim vlastním voličům a České republice.

Já jsem zmínil závažné případy nejenom v případě Agrofertu, kde znovu zdůrazňuju: Přes opakované výzvy nikdo oficiálně nezná status svěřenského fondu. Není tedy jasné, jakým způsobem Andrej Babiš přerušil vztahy se svými firmami, jakým způsobem to udělal a zda je to v souladu jak s českou legislativou, tak v souladu s evropskou legislativou. Přesně po tom volá ten dopis Evropské komise. Říkají: Ano, Andrej Babiš musí předložit dokumenty, ze kterých bude jasné, jestli střet zájmů trvá, nebo netrvá.

Znovu opakuju, je zcela na místě, aby tyhle odpovědi zazněly tady na plénu Poslanecké sněmovny. Bez vykrucování, bez obvyklého napadání všech ostatních, zejména opozice, ale s jasným důrazem na to, že to sugestivní vystoupení na sociálních sítích, kde říkal, že se s tím navždy Andrej Babiš vypořádal, tak aby dostalo jasnou podobu dokumentů, dokladů, ne schovávání se a vytáček, ale jasného slova.

Druhý bod, který navrhuju na pořad dnešního jednání: Chaos vlády, přerušení a přesouvání agend lidských práv zdravotně postižených, duševního zdraví a protidrogové politiky. To znovu rezonuje. Co udělala vláda? Vysmála se všem lidskoprávním organizacím. Vysmála se odborníkům, kteří pečují o to, aby protidrogová politika v České republice fungovala, a dávají to najevo přímo ostentativně.

Abych citoval doslova to, co zmínila médiím vedoucí Úřadu vlády: „Kdybychom to s odbornými organizacemi projednali, tak by to neprošlo.“ Co tím říká? Že jestli vy tady jako poslanci hnutí ANO, poslanci SPD, v nějaké oblasti máte odbornou znalost, je to úplně jedno. Zapomeňte na to, abyste náhodou svým odborným názorem neovlivnili kroky vlády, protože ta tedy fakt podle odborných názorů a odborných kritérií zjevně postupovat nechce.

Ale co je ve hře? Že selžeme v zásadních tématech, jako je například protidrogová politika. To, že to má na starosti Úřad vlády, je úplně přirozené, protože v téhle oblasti musí shromáždit mimo jiné agendu Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství a dalších úřadů. Je to úplně jasné a z hlediska reálné logiky a toho, aby ten konkrétní krok byl dobře koordinovaný, aby jedna ruka nevěděla (věděla?), co dělá druhá, tak je právě koordinace z úrovně vlády nezbytně nutná.

Totéž platí pro lidská práva. Chci zdůraznit několik případů, kdy ze včerejšího jednání těch organizací na Úřadu vlády s premiérem a dalšími členy vyplynulo, že během celé schůzky se vláda zástupcům nejrůznějších organizací vlastně vysmívala a ukazovala, že je rozhodnuto, že už nic řešit nebude.

Já jsem zmínil potřebu koordinace na úrovni protidrogové politiky, ale ona je stejně viditelná například na úrovni pomoci zdravotně postiženým. Ministr dopravy musí řešit i to, jakým způsobem se přibližuje například železniční doprava, autobusová doprava, letecká doprava, bezbariérovým nárokům tak, aby byla dostupná pro všechny, kteří v České republice žijí. Zároveň téma zdravotně postižených zasahuje do oblasti zdravotnictví, do oblasti rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také do oblasti škol. Je to úplně zjevné.

To, že to Andrej Babiš rozhazuje na všechna ministerstva, jako by se nechumelilo, vlastně říká jediné. Není schopen tu zemi řídit, rezignoval na to, vysmívá se lidem, kteří tady léta budovali nějakou kompetenci a nějakou odbornost, a to je nehorázné. Platí, že tady na půdě Poslanecké sněmovny – protože jde o víc, než jenom technický výkon té agendy – jde o to, že...

Řeknu jeden konkrétní příklad z debaty, kterou jsem měl možnost včera vést s veřejností v Chebu. Mladí lidé se tam ptali, jakým způsobem se Česká republika postará o to, aby nám například nehrozila fentanylová krize jako ve Spojených státech amerických, abychom nečelili dalším závažným incidencím infekčních chorob spojených právě s prohloubením závislostí. Úplně normální běžné otázky.

Normální situace v České republice by říkala: Máme funkční protidrogovou politiku, máme na úrovni vlády koordinované kroky mezi policií, mezi vnitrem obecně, mezi zdravotnictvím, mezi školstvím. Protože pochopitelně osvěta, upozornění na to, jaká rizika hrozí, zajištění zdravotní péče a zajištění pochopitelně také náhradních mechanismů pro vypořádání se se závislostmi, to je jeden z klíčových úkolů právě protidrogové politiky.

Jenomže vláda říká: To je všechno pryč, to nás nezajímá. My máme svoje politické názory a ty tady daleko převyšují věcné argumenty, argumenty lidí, kteří se tématům dlouhodobě věnují a představují respektované odborníky, a to nejenom v rozměru České republiky, ale kteří představují respektované odborníky v rámci evropských souvislostí a evropských společností.

Chci se tedy vrátit zpátky k tomu, co by se mělo odehrát. My určitě připravíme změny zákonů na jejich návrhy, které budou zpátky vracet tyhle agendy na Úřad vlády. Podpoříme další návrhy i ostatních opozičních stran, které budou upravovat kompetence jednotlivých institucí. My už jsme v minulém týdnu představili návrhy zákona o ochraně veřejného zdraví, které by právě agendu protidrogové politiky jasně ukotvily na Úřadu vlády. To znamená tam, kde mají být.

Slyšeli jsme, že argumentem je větší efektivita, úspora. Už teď je jasné, že ten hloupý krok znamená a bude znamenat opak. Bude znamenat opak jak ve smyslu vynakládání peněz na samotný aparát, protože už teď je jasné, že kromě nových konkrétních agend na jednotlivých rezortech si v některých případech něco zanechá i Úřad vlády. Takže se to vlastně zdvojuje a nepochybuju o tom, že v některých případech se to prostě bude ztrojovat.

Ale daleko závažnější dopady hrozí České republice v okamžiku, kdy to nebude fungovat, kdy nebude fungovat protidrogová politika a budeme ty požáry hasit pozdě. Tohle je nejvážnější možný dopad.

A bude se počítat v řádech miliard korun, a to nehovořím o nepočitatelných škodách v ohrožení veřejného zdraví a reálného ohrožení zdraví těch, kteří závislostem propadli. Tohle jsou reálné dopady toho hloupého kroku, ke kterému sáhla – dokonce vlastně ani ne v prvním kroku vláda, ale Andrej Babiš a jeho maďarská spolupracovnice. Tomuhle fakt nerozumím. Fakt nerozumím tomu, jak je možné, že bez jakékoli konzultace s příslušnými rezorty, s příslušnými organizacemi se Úřad vlády rozhodne o tomhle bezprecedentním kroku. Žádný systém, žádná koncepce, žádné promyšlené a vydiskutované kroky, prostě reakce úplně mimo běžné kontury, mimo odpovědné vládnutí, jenom chaos a politický cirkus. Tak přesně na to se budeme ptát a chceme, aby Poslanecká sněmovna na pořad schůze tohle důležité téma zařadila. A samozřejmě i mimo pořad této schůze budeme dál pracovat na tom, aby se věci vrátily do normálních kolejí a aby celá řada těch organizací měla adekvátní zaštítění a fungovala tak, jak fungovat má.

A když se o tom bavíme, zmocněnkyně pro lidská práva, která se tady teď mihla, už zase odchází, tak platí, že by měla prostě rezignovat na tu roli, protože si nechala tu agendu normálně rozprášit, ani se těch organizací nezastala. (Poslankyně Malá nesouhlasí.) Ani se jich nezastala. Takže ve výsledku ukazuje, že ta role v jejím pojetí je úplně zbytečná.

Další důležité téma, na které nedošlo a na které dojít má, je ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokusy o jejich faktické zestátnění. To téma je pořád na stole. A znovu, výsměch odbornosti. Jestli ministr kultury je schopen předložit návrh zákona, který okamžitě odborná veřejnost rozcupuje, kde je na první pohled jasné, že nesedí právní výrazy, že ten návrh je totálně nekoncepční, nekompetentní, neúplný, že některé věci, které pro veřejnoprávní média jsou naprosto klíčové, jako je celé pokrytí území regionální redakce, neřeší, naprosto nekompetentní návrh, který by měl vést okamžitě k odvolání ministra kultury. Samozřejmě, že měl. Místo toho kolem toho vláda přešlapuje a říká, že se o tom bude bavit. Pak vidíme tiskovou konferenci, která reaguje na neuvěřitelné množství připomínek, a připomínky těch rezortů jsou vlastně úplně stejné jako ty moje: nekoncepční, nekompetentní, odborně naprosto, ale naprosto špatně nachystaný zákon.

Andrej Babiš na tiskové konferenci přizná: No, není to dobré. A pak slyšíme o pár dnů později, že ten zákon tedy nakonec má vláda projednat do poloviny června – slova Oty Klempíře – a zároveň do toho Patrik Nacher navrhuje novelu, která už v letošním roce zásadním způsobem krátí příjmy České televize a Českého rozhlasu, v průběhu roku. A vy se divíte, že za tím samozřejmě každý vidí čistý útok na nezávislost těch médií? Prostě je odrbat, prostě je postavit do kouta, politicky na ně tlačit prostřednictvím právě těchto nekompetentních návrhů, marginalizovat je, prostě si je ochočit – tohle je za tím! A nemáte ani odvahu říct: Ano, takhle to je. Prostě je to cílený útok současné vládní většiny na fungování veřejnoprávních médií v České republice cestou změny zákonů, nekompetentních návrhů, naprosto chybějící odborné diskuse. Já jsem se pozastavil nad tím a všichni v odborné části veřejnosti, kdy Oto Klempíř tak začal veřejně filozofovat o tom, že by vlastně politici měli určovat obsah, program těch médií – úplná nehoráznost. Ministr kultury vůbec neví, která bije. Vůbec netuší, o čem je standardní demokratické fungování médií a médií veřejné služby.

Je určitě namístě, aby vláda od všech těchto kroků okamžitě ustoupila, vlastně není jiná varianta. Pokud není schopná kompetentních, odborných návrhů, a to ukazuje, že fakt není, že to je prostě jenom její trapná politická hra, tak se má prostě vrátit zpátky a má od toho fakt aspoň ustoupit, pokud už teď vyvolala v těch médiích – a nejenom v médiích veřejné služby – takové pozdvižení.

A samozřejmě, že se brání občanská společnost. Ve všech státech začínaly totalitní systémy tím, že napadaly svobodná média. Vždycky to tak bylo, různým způsobem. Začátek ohrožování demokracie se vždycky odehrává přes média, která mají vytvářet prostor pro soutěž politických stran a která vytvářejí prostor i pro prezentaci odlišných názorů – jenomže právě prezentace odlišných názorů je něco, co vládě zásadním způsobem překáží. A ukazuje to na každém kroku.

Tohle je věc, které určitě se budeme bránit ve všech dalších měsících, protože nechceme dopustit, aby vláda tímto způsobem znehodnotila fungování české mediální krajiny, znehodnotila fungování českých médií. A zdůrazním jednu podstatnou věc: Samozřejmě, že veřejnoprávní média mají jenom určitou část, určitý podíl na celkové mediální scéně, ale hrají v té mediální scéně důležitou roli, protože mají v popisu práce, aby na základě financování, které je nezávislé, sledovala opravdu faktickou hodnotu informací, ověřovala je, nevypouštěla do éteru na první dobrou cokoliv, ale než to do éteru doputuje a než to tam vyšlou, tak aby si ověřila, zda je to pravda, nebo smyšlenka, zda je to pravda, nebo hlas nějaké propagandy, klidně i z cizího státu nebo dokonce z Ruska.

Tak tohle jsou důležité body a zásadně říkám, že existence veřejnoprávních médií je bezkonkurenčně nejefektivnější způsob, jak bojovat s dezinformacemi. Všechno ostatní potom vyvolává závažné problémy, protože stanoví-li stát nějaký jiný orgán než funkční veřejnoprávní médium, které pak má konfrontovat proud dezinformací, smyšlenek a úplných nesmyslů s realitou, tak je to vždycky náročné a vždycky musí určit pak nějakého arbitra – a s tím určováním vždycky hrozí hned vzápětí cenzura. Tak, prosím, fakt dejte ruce pryč od veřejnoprávních médií, zajistěte, aby mohla fungovat v prostoru svobodném se svobodně nastavenými parametry a aby v tomhle případě mohla díky nastaveným koncesionářským poplatkům odvádět co nejlépe svoji práci. A pojďme se bavit o tom, co přesně mají dělat, a pojďme se bavit o tom, jakým způsobem mají také svoji práci zefektivňovat, protože samozřejmě nikdo nestojíme a nemáme stát na místě, máme se v tomto směru rozvíjet a nejjednodušší a nejlepší nástroj rozvoje je reálná, věcná kritika, ale ne útoky a ne snaha tímto způsobem si média ochočit.

A znovu se ukazuje, že místo odbornosti, místo reálné debaty, místo skutečného naslouchání odborným argumentům předvádí tahle vláda pravý opak: neodpovědné vládnutí a ohrožování základních demokratických institucí. Zmínil jsem útok na lidskoprávní organizace, nedávný útok na neziskové organizace tím šíleným ruským zákonem, od kterého nakonec vláda ustoupila, a jsem přesvědčený, že stejně tak má ustoupit od snah změnit mediální zákony a zrušit koncesionářské poplatky a média veřejné služby si ochočit.

Další bod, na který určitě má dojít, je chaos vlády a neodpovědné experimenty se strategickými podniky českého obranného průmyslu. Další důležitá oblast, nekoncepční neodborné výkřiky do vzduchu, které ale zároveň ohrožují – a opakovaně se to ukázalo – srozumitelnost České republiky navenek a základní koncepční vedení státu. Výkřik premiéra minulý týden, že prodá Explosii a že se o to zajímal Emmanuel Macron a zároveň důležitá francouzská zbrojní firma, tak ukazuje jenom na to, že skutečné zájmy České republiky jsou mu fakt na hony vzdálené. To by totiž nemohl tímhle způsobem střílet do vzduchu, ale promyslel by kroky a dával by jim jasný koncepční ráz.

A samozřejmě, že i na půdě Poslanecké sněmovny má dojít na debatu o tom, jakým způsobem může soukromý kapitál vstupovat do státních podniků, ale nemůže to být tímhle zoufalým, nahodilým způsobem. A zároveň tady platí, že v době, kdy čelíme jedné z nejvážnějších geopolitických krizí, tak je v národním zájmu zachovat kontrolu nad strategickými společnostmi, kontrolu nad strategickými společnostmi, ale to Andrej Babiš vlastně jenom rozvrátil, o tom v jeho projevu nebylo ani slovo. Tak se ptáme: Proč právě teď francouzská státní firma?

Není to třeba taky proto, že francouzské úřady aktuálně rozhodují o tom, jestli pral nebo nepral špinavé peníze ve Francii? Není to další střet zájmů? Proč právě teď, v situaci, kdy každá normální vláda by především zvažovala koncepční kroky, jednala by s českým zbrojním průmyslem a hledala by co nejvhodnější řešení, aby dokázala posílit i výkon toho samotného státního podniku? O to přece běží. Zajistit fungování, které je efektivní, které pomůže tomu, aby český zbrojní průmysl mohl dál růst a uplatnit se na mezinárodních trzích a posílit svoje know how.

Takže místo výkřiků do vzduchu má vláda předvádět jasnou strategii, předkládat bezpečnostní analýzu, ekonomická zdůvodnění, a postupovat absolutně transparentně. Dělá pravý opak úplně bez přehánění, pravý opak toho, co by měla odpovědná vláda dělat.

A konečně, včerejší zpráva, prosím, aby pátý bod k zařazení na dnešní pořad jednání bylo téma muniční iniciativy. Chápu, že každá vláda vyžaduje koaliční kompromisy. Některé ale nejsou ani krvavé, ale jsou ve skutečnosti hanebné a jsou výbušné. To přešlapování, tak vlastně udržíme muniční iniciativu, ale sami na ni nebudeme přispívat, přece přirozeně vyvolává reakci těch ostatních partnerů. Jak se chovat k muniční iniciativě, kterou tedy Česká republika zorganizovala, držela ji, ale najednou vláda říká, ale my na ni nepřispějeme ani korunu. To je přece nejsilnější zpráva pro všechny ostatní, pro všechny dosavadní partnery. No, tak tomu asi nevěří, tak to asi nemá smysl, abychom do toho my vstupovali a touhle cestou Ukrajinu podporovali. Tohle je fakt škoda. Tohle je fakt zcela vážně mizérie tohohle vládnutí. Oblečená, neoblečená, ani ano, ani ne, podivný krok, který ale o nás směrem do zahraničí vysílá naprosto nesrozumitelné a fakt velmi nepříznivé zprávy.

Tak tohle je pátý z těch bodů, který pokládám za důležité zařadit na pořad schůze. A věřím, že i vládní většina pochopila, že dokud tyhle důležité body, důležité body pro fungování České republiky, nebudou na půdě Poslanecké sněmovny projednány, tak se k nim budeme vracet důsledně a při každé schůzi a neodbudete nás jenom svým hlasováním. Budeme za tím stát velmi pevně a budeme hájit principy demokratického státu a budeme bránit stát před rozkrádáním a budeme ho bránit před nesprávným nakládáním s dotačními prostředky, a to se už bohužel teď děje.

Vracím se zpátky, pět bodů, které máme probrat v Poslanecké sněmovně a budeme se k tomu vracet vytrvale zpátky při dalším jednání, dokud vládní většina nepochopí, že tohle je její odpovědnost, že na tyhle otázky odpovědět musí nejenom nám, na prvním místě občanům České republiky. Děkuju.