06.03.2014 16:05:11
Kdo (do)platí na ukrajinskou krizi?
Článek kandidátky do Evropského parlamentu s. Věry Klontza-Jaklové
*Koho tedy máme podporovat*, zeptá se ledaskdo. *Přece nemůžeme jenom stát a koukat, na Ukrajině jde o život. Musíme mít názor.* Ano, souhlasím, ale náš názor se nemusí ubírat stejnou cestou jakou nám ukazuje GPS oficiální propagandy jedné nebo druhé strany sporu.
Čtvrtstoletí po porážce socialistického bloku se západní svět opět dostal do hluboké krize. Krize, kterou prožívá je nejhorší v jeho dějinách, a to proto že má globální rozměr bez velké možnosti extenzivně rozvíjet a rozšiřovat prostor, kde by bylo možné kapitál zmnožovat. Každý trh, který je teoreticky získatelný pro jedno z imperialistických center, je žádoucí a to hned, včera bylo pozdě. Proto také došlo k rozšíření EU o země Balkánu a Pobaltí, proto byly v severní Africe vyprovokovány tzv. demokratické revoluce, proto různá vojska operují v Sýrii. Jednou z posledních zemí, lidnatých jako Francie, která ještě unikala západnímu kapitalismu, je právě Ukrajina. (Další výzvou je Turecko) Ukrajina se svými přírodními zdroji, přístupem k Černému moři, s trhem čítajícím několik desítek milionů hlav představuje výrazný dopping chudokrevnému evropskému kapitálu. Bylo tedy třeba vyprovokovat takové hnutí, které by usilovalo o okamžité připojení Ukrajiny k EU, jenž by tak zvětšením teritoria pro působení kapitálu evropských zájmů oddálila svoji krizi vyplývající z nemožnosti zvětšovat zisky korporací s kapitálovými zájmy v Evropě. Ohromná evropská zadluženost (státní i soukromá) znevýhodňuje evropský kapitál na mezinárodní scéně. Ukrajinu by sice odrbali jako borůvku, ale evropským mocnostem, by to krátkodobě oddálilo bezprostřední dopady krize. Ale ouha. Ukrajina je jinde, než Rumunsko a Bulharsko. Patří do kapitálovo-strategické sféry zájmu současného Ruska. Patří tam tisíc let a ruská politika jasně ukázala, že má také své velmocenské zájmy a hodlá je bránit. Putinovo Rusko, i když to už není Jelcinova Republica Banana, není ani Sovětským Svazem. Je státem operujícím v zájmu ohromných kapitálových korporací. EU se dostala na Ukrajině na svou skutečnou hranici. U stolu je však další hráč: Spojené státy. Na Ukrajině byl investován kapitál amerických zájmů v ropném průmyslu a USA se nehodlají vzdát svého podílu. Tudíž používají zbraní, které dobře znají: podporují na Ukrajině neonacistickou vládu.
Tato tři imperialistická centra mometálně rozdala poker a blafují, aby si zajistila vítězství v partii. Ani jednomu nejde o demokracii, ukrajinský lid a jeho blahobyt. To, co se děje na Ukrajině označuje Marx jako indoimperialistické antagonismy, které se vyostřují v době krize. Analogickou situací je období před první světovou válkou. Na jejích frontách se nebojovalo za lid, ale za teritoria pro kapitál jednotlivých mocností a jejich spojenců. Je pravděpodobné, přirozené a logické, že jedna ze stran sporu vyhraje a získá lví podíl na bohatství vytvořeném ukrajinským lidem (bez ohledu na národnost). Toto vítězství, ať už bude dopřáno kterékoliv velmoci, zaplatí Ukrajinci a lid všech na sporu zúčastněných zemí (zvýší se ceny ropy, plynu a s nimi souvisejících komodit, i nadále porostou dluhy v Evropě).
Ukrajinská krize je natolik závažná a krize kapitalismu natolik hluboká a globální, že tento konflikt může nekontrolovaně přerůst hranice regionu nebo po krátkém období určitého klidu, může vykrystalizovat mnohem horší problém na jiném místě zeměkoule.
Neexistuje tedy východisko? Musíme nečinně přihlížet? Jak je možné postup imperialistických velmocí zastavit? Rozhodně výběr katana A, B nebo C není řešením. Není důležité, kdo nás oškube. Důležité je pochopit, proč se i my, relativně daleko od ozbrojených konfliktů, propadáme do krize. Proč se státní dluh ČR z téměř nuly vyšplhal k 50% HDP, proč soukromé dluhy nekontrolovaně stoupají, proč se stále zhoršuje průměrná životní úroveň, když veškerý státní majetek byl rozprodán, lidé pracují více a intenzivněji, technologie jsou nesrovnatelně dokonalejší? Ze správně zhodnocené situace a kontextu musíme vytvořit strategii bez ohledu na ty, kteří momentálně určují světovou politiku. Mají úplně jiné zájmy než člověk, který nemá "nic jiného na prodej než vlastní práci". Je pochopitelné, že kapitalista (tedy vlastník výrobních prostředků) neboli tzv. inverstor, byť drobný, vybírá s kým půjde, s kým má má alespoň nějakou šanci přežít. Chápu jeho snahy bojovat za určité mikro změny v organizaci EU nebo jiného kapitálového sdružení a chápu i jeho snahy zdůvodnit je proklamacemi o integraci, spolupráci, demokracii a sociálním pohledu. Sám je sociální případ. Změny, které chce, se týkají jeho, ne výše zmíněných neprivilegovaných vrstev.
Na první pohled, často i na druhý, situace vypadá, že nemá pro lid řešení, že je třeba táhnout za jeden provaz s určitou zájmovou kapitálovou skupinou (rozuměj Soc. - dem., národními socialisty, zelenými, liberály apod.). Zdánlivá realita tohoto řešení je přímo úměrná hloubce prohry socialistického bloku před čtvrtstoletím. Kapitalismus, tedy ekonomika, jejímž základem je přivlastňování si práce druhých, kterým je předkládáno, že nemají jinou volbu a musí produkovat pro úzkou skupinu vlastníků výrobních prostředků, se dnes (i ledaskterým levicovým uskpením) jeví jako jediný možný, reálný systém a je hledáno řešení v jeho rámci. Přirozeně má lid právo volby, právo souhlasit s tímto přístupem a právo pustit se do boje za některý kapitálový "klub". Z historického úhlu pohledu je toto rozhodnutí opravdu hrdinské, protože si žádá oběti bez naděje na výhru pro lid.
Z historického hlediska pro lid není žádoucí, aby se podřizoval dilematu bojovat pod jednou nebo druhou zástavou, za jedno nebo jiné imperialistické centrum. Tato potřeba kapitálu vtáhnout do hry lidové vrstvy se promítá v praktické politice označující jednotlivé skupiny zájmů pravicí, středem a levicí. Jediným řešením pro lid je lidové spojenectví, vzájemná solidarita a organizace lidových zájmů v zápase o samozřejmá práva, kterými je právo na důstojný život, na zdravotictví, vzdělání a kulturu, v zápase o spravedlivé rozdělování lidem vyprodukovaných hodnot, v zápase o výsledky vlastní práce. Toto řešení se dnes jeví nebo je představováno jako utopické, nereálné a idealistické. Snaha a úsilí se k němu dopracovat co nejrychleji je však jedinou cestou, která může přinést jiné řešení než stálý propad životní úrovně, ekologickou krizi nebo dokonce války. Každý sám může dodat mnoho příkladů z historie, kdy i ta nejnepravděpodobnější řešení situací se nakonec ukázala jako jediná možná. Otrokářství muselo ustoupit feudalismu, feudalismus kapitalismu a ten je teď na řadě, aby odešel z historické scény. To se však nestane samo sebou, stejně jako se tak nikdy nestalo v historii. Je nepochopitelné, abychom plýtvali poznáním, které máme a nepoužili jsme ve prospěch neprivilegovaných. Stejně jako velké korporace jsou řízeny zaměstanci a jejich majiteli jsou "neviditelní" akcionáři, kteří nemají na každodenní běh firmy žádný vliv, i tak je možné zorganizovat běh lidské společnosti.
O kolapsu současného společensko-ekonomického systému nepochybují přední historikové, archeologové, ale ani ekonomové. Proč se tedy nechat vtáhnout do boje za jistou mrtvolu? Vždyť i papež František charakterizuje "dnešní bezuzdný kapitalismus jako novou tyranii."
Ukrajinská krize je další z tragických připomínek, že čas vydat se vlastní cestou je více než aktuální. Nucená volba toho, pro koho se obětujeme, je falešné dilema.
*Za solidaritu s ukrajinským lidem! *
*Za solidaritu nás neprivilegovaných!*
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
