Kdo by neznal dětskou hru na řemesla. Byla zábavná, výchovná i moudrá. Učila nás poznávat řemesla a hlavně o nich přemýšlet.
S novou dobou jsme, bohužel, na řemesla jaksi pozapomněli. Jsme omračováni a ovlivňováni univerzitami. Ano, student dělá „vejšku“, je to in a zní to vznešeně. Přitom je nám známo, že bez základního poznání, co, jak a jak se to dělá, nezvládneme nic pořádně. Díky soutěžním televizním pořadům vidíme, že lidem chybí základní vědomosti.
Naše školství kdysi bývalo jedinečné. Vždyť J.A. Komenský dal umění učit světu. Taktéž učňovské školství mělo značnou úroveň, kterou nám záviděl západní svět. A dnes máme problém sehnat řemeslníka. Experimenty, jako rušení jednotných osnov na základních školách, rušení učebních oborů, státní maturity apod. se staly byznysem, na který se doplatilo jak morálně, ekonomicky, tak především připraveností žáků pro život. Ze škol či učilišť vycházejí nepoužitelní absolventi.
Vzpomínám, když jsme jako učitelé během jarních prázdnin jezdívali na školení, kde nám zkušení kolegové ukazovali své postupy a metody výuky, přípravy, včetně nových poznatků. Je třeba připomenout Baťu, který byl na stáži v Americe u Forda. Tito „baťovci“ chválí Baťu za jeho přístup k výrobě. Každý učeň musel ukázat, že zná a umí řemeslo, ti nejlepší pak pokračovali v dalším studiu.
Když jsem se učil „strojařem“, musel jsem projít zámečnickým výcvikem, strojním výcvikem, kovárnou, včetně vázání břemen. Potom jsme byli umístěni do provozu, kde jsme každé tři měsíce měnili pracoviště pod dohledem starších a zkušených pracovníků. Někdo může namítat, že takový přístup je vhodný pouze pro technické obory. Uvědomme si, že určitou praktickou zkušenost lze získat již na základní škole (ruční práce, práce se dřevem, šití, vaření, první pomoc), aby žák tyto návyky získal pro další svůj život.
Přeci se nemůže stát jako v nedávné minulosti, kdy ředitelka školského úřadu prohlásila, že skupina 11 hlupáků (klempířů) ji stojí více než jedna třída gymnázia. Na poznámku, ať se podívá z okna na svody, nechápavě se dívala, o čem je řeč. Proto je nutné na základních školách posílit polytechnickou výchovu a ne, že nejsou peníze na materiál.
Měli jsme možnost hovořit s několika zdravotními sestrami, které působí v zahraničí (Anglie, Švýcarsko, Rakousko, Německo). Vesměs pracovaly jako vrchní sestry. Jako paradox uvádíme, že anglický doktor neuměl obvázat ránu a nechává to na sestře. Nejde o šetření času, jde o nedostatečnou zručnost a skutečné neumění. Další paradox, lékař-konzultant chodí k pacientovi v tmavých šatech s rudým karafiátem v klopě, protože bílý lékařský plášť je určen pro nižší stupeň.
Dle zákona máme povinnou základní školní docházku trvající 9 let. Je to ale pravda? Žáci 9. (ale i 5. a 7.) tříd podávají přihlášky na další studium a koncem dubna už vědí, že jsou přijati. Tím klesá morálka žáků, nechuť k učení, kázeňské problémy a záškoláctví po další dva měsíce.
Proč se nevrátit k tzv. závěrečným zkouškám pro 9. ročníky (netýkalo by se víceletých gymnázií). Starší ročníky to pamatují. Byly to dvě zkoušky povinné, tj. matematika a český jazyk, a pak dva volitelné předměty, které navazovaly na další studium. Tyto zkoušky by suplovaly přijímací řízení na střední školy a konaly se po 10. červnu. To znamená, že žáci by se připravovali a učili až do konce školního roku. Nestojí to žádné peníze, učitelé nebudou nic dělat navíc. A efekt – veškeré problémy by pominuly, zde je základ učení, kázně a respektu vůči učitelům. Samozřejmě tento model je možné diskutovat.
Dalším problémem jsou soukromé školy. Žádný soukromník není dotován, avšak tyto školy nejen vybírají školné, ale dostávají zároveň státní příspěvek. Příspěvky bychom raději poskytli učilištím jako státní dotaci pro žáky, kteří se půjdou učit řemesla, na jejich účet.
V tom vidíme podporu řemesel a ne financovat stupidní obory, které míří přímo na úřad práce.
Mgr. Václav Komárek, DSSS Ostrava
Více na : http://mskraj.wordpress.com/
