V předchozím čísle 9. INFO OMMO (a i zde na tomto profilu) jsem slíbil „dodat“ ještě druhé pokračování osobního zamyšlení nad sociálními sítěmi, resp. jednou z nich Facebookem. Dokonce jsem si nenechal ujít „předpremiéru“ filmu USA pojednávajícím o vzniku tohoto vpravdě revolučního fenoménu The Social Network (Sociální síť) v mosteckém kině Kosmos. Udělal jsem dobře. Velice zdařilé, téměř „dokumentární“ výpověď o zrodu Facebooku, jeho duchovním otci či otcích, protože myšlenka se „cizelovala“ doslova za pochodu, z vícero hlav a „otec osvojitel“ Mark Zuckerberg se musel nakonec s některými finančně vyrovnat, což je ve filmu až v závěrečných, děj vysvětlujících titulcích.

Osobně jsem dostal odpověď na to, z čeho se rodilo pozadí některých osobních hledání, jak se dostat do nějakého „výjimečného klubu“ prestižní university, ke kontaktům na jejich členy. Facebook se stal excelentním a hlavně levným způsobem, jde-li za levné považovat ztrátu intimity a soukromí. Tak se zde pro naplnění snah být úspěšný, dostat se mezi úspěšné, ale i dosáhnout na jakási virtuální přátelství, snadnou výměnu názorů na problém, diskutování o problému na síť daném či dodaném atd. atp., nastavila cesta. Určitě to byl onen základ rychlosti, s níž Facebook ovládl svět a dnes se uvádí, že se na něm pohybuje přes 500 mil. lidí (mám-li přesné údaje, ale to zřejmě těžko, protože v této chvíli, kdy tohle píši došlo zřejmě k připojení dalších tisíců či spíše desítek tisíc lidí a další se připojí, než tento druhý díl budete číst v INFO OMMO č. 10). Však ti, co se na Facebooku pohybují a film zhlédli, mi dají většinově za pravdu. U tzv. „facebookových závisláků“ asi souhlas těžko hledat, protože se závislými v žádném případě necítí. Přiznám se, že můj vstup byl prvotně více méně z důvodů „studia materiálu“ a fenoménu Facebook jako takového. Musím přiznat, že člověk musí sebrat dost sil k tomu, aby se „facebookovým závislákem“ nestal. J

Nechci a ani nebudu opakovat některé základní premisy, jimiž jsem se snažil charakterizovat klady i zápory, nebezpečí a úskalí odosobnění lidských vztahů a osobní komunikace mezi lidmi, ani jakou doslova revoluční cestu Facebook právě pro komunikaci lidí nastavil. Když jsme již u těch revolucí, myslím, že politické subjekty volající nebo mírně řečeno spojující možnost změn společenského systému v revoluční akt mají na nějaký čas zameteno – revoluce ve společnosti díky Facebooku zřejmě právě probíhá a některé z těchto subjektů (např. KSČM určitě) nestíhají a vlak jim ujíždí.

Myslím, že moc nepomáhají ani exhibice některých politiků i novinářů na facebookové síti, jak jsem uváděl a PT čtenář jistě zná, ale pro pořádek připomenu: „Novináři se snaží nacházet zdroj informací a politici ukazují rádoby přívětivější tvář svým potencionálním voličům, staví se do „lidovější podoby“, než jakou ve skutečnosti mají. Je to patrné ze způsobu jejich zapojování se do diskusí – přejímání pseudokritických článků a informací, nastavování svých názorů tzv. na hlas lidu, sdělování toho, co lidé, resp. návštěvníci Facebooku chtějí slyšet. Celkově tak o sobě vytvářejí dojem lidovosti, dobrotivé tváře, protože tu zlou a špatnou, která občanovi znepříjemňuje jeho každodenní život, tu přeci mají jiní, jejich kolegové či političtí soupeři. Spoléhají na to, že průměrný návštěvník Facebooku se nebude zamýšlet nad tím, proč dotyčný uvádí negativa, kritizuje, vždy ví, co je špatně, ale již málo či spíše vůbec nepřichází s nějakými vlastními názory a recepty na řešení kritizovaného problému“.

Zajímavé je sdružování do některých skupin, které zejména tzv. vlevo umístěné se raději uzavírají v jakési blíže nespecifikované obavě, že by jim ta jejich „revolučnost“ mohla být zcizena. Je to omyl, protože ona racionálně uvažujícím je již nyní „ukradena“, protože v doslova laickém podávání, chaosu předávaných myšlenek, dají-li se za myšlenky považovat, se realita ztrácí a život běží mimo. A proč taky „vydávat své myšlenky všanc nestranné kritice“, proč si „nechat rušit své kruhy“, když si můžeme ve svém rybníčku docela hezky lebedit, necítíce poněkud sílící zápach tlející historie, která se nechce opakovat. Je však dobře, že takové snahy jsou v menšině.

Přes některá proti, která si konečně může každý účastník sám limitovat nebo dokonce eliminovat (nedávno si mě jedna novinářka musela vyřadit z důvodu existenčních jistot v redakci) je Facebook, dobrý nástroj pro sdílení a výměnu informací, místem pro účast v řadě přátelství, nezastupitelným způsobem dělá zejména postiženým a na lůžko upoutaným lidem život snesitelnějším, snad pocitově plnohodnotnějším.

První zamyšlení nad sociálními sítěmi a jejich některými peripetiemi končilo tehdy jen jakousi předtuchou a tušením, které se potvrdilo. „Prostě opravdu ne každý je z možností internetu a sociálních sítí „odvázaný“. Někteří zaměstnavatelé by mohli určitě vyprávět, co vše musí dělat na firemních PC, vnitřních sítích či organizaci kontrol, aby „závisláky“ udrželi na uzdě a oni netrávili  ka třese. A co ryby, plavou u dna.. kdepak rána nejsou nudná. Zas pracuje fantazie, i v posteli hezky mi je.. hezký den přeji :-)pracovní čas většinou právě na Facebooku“. Snad jeden příklad za všechny, i když zatím zřejmě bez aktivních opatřeních zaměstnavatele, resp. provozovatele PC sítě na příslušném úřadu. Jistě nejen já, ale i další sledují s obavami některé zajímavým způsobem ukrývané způsoby, jak si opozici v exekutivě, zejména té krajské a místní „pojistit“, aby nezlobila. Našel se jakýsi obecný „mustr“ v podobě zbytečných, ale o to více slušně placených uvolněných pozic pro opoziční politiky. Tak se na řadě krajů, měst i obcí, popravdě tam méně, protože na nich jsou finanční možnosti pro takovéto konání velice omezené, vytvářejí uvolněná místa pro předsedy výborů, komisí rad. Že se tak nejčastěji děje ve vztahu k zástupcům za KSČM je pochopitelné, s těmi přeci oficiálně nechce nikdo z ostatních stran nic mít, nechce s nimi spolupracovat. J Hodno úsměvu či spíše hořkého sarkasmu by to nebylo v případě, kdyby spolu s tímto vytvořením místa a mzdy z peněz daňových poplatníků byla vytvořena i odpovídající pracovní náplň. Zřejmě k takovéto naprosto logické „rovnici“ nedochází a tak „chudáci politici“ si musejí pracovní náplň vytvářet nebo hledat tzv. za pochodu.

A vida, revoluční nástroj Facebook nezklamal, otevřel svou náruč a pracovní doba některých těchto „týpků“ se odehrává v režii Facebooku na jeho sítích. Např. pracovní doba předsedy kontrolního výboru zastupitelstva nejmenovaného statutárního města, dříve Okresu na severu (nebo spíše jeho části) je zřejmě trávena právě na Facebooku. Jde to doložit, protože „uzávěra“ pro některé informace ke sdílení přišla příliš pozdě, a tak vstupy na síť jsou v době od 12. ledna 2011 do 8. února 2011 k dispozici (znalí vědí, že to je evidence přesná na den, hodinu, minutu i vteřinu). Takže 12.1. 2011 se na FB pobývalo od 8, 30 hod. do pozdního odpoledne (byl totiž úřední den a to pracovní doba končí až v 17, 00 hod.), evidenční systém zachytil celkem 22  vstupů a výhradně na samé hry, aplikace atd. Prostě předseda je hravý. Nebo že by kontroloval (řídí přeci kontrolní výbor), zda ty aplikace jsou „all right“ (O.K.)! Tak toto by měl MmM, resp. zodpovědní za jeho chod srovnat a zastupitelům by nemělo být jedno, jakou činnost odvádí uvolněný funkcionář za peníze daňových poplatníků! Jen doufám, že zde neplatí, kdo si hraje nezlobí. J

Pokus o mini „dvoudílný seriál“ malého zamyšlení nad „revolučním“ fenoménem sociálních sítí a jejich peripetiemi končí. Nekončí a určitě nebudou končit tyto sítě. Dále se budou zdokonalovat, otevírat svou náruč a je na každém z nás, jak je využijeme ke svému plnohodnotnějšímu životu. Zda třeba život sám nebude plnohodnotnější u těch, kteří Facebooku nepodlehnou a svou „závislost“ si ukočírují, protože kritérium jeho plnohodnotnosti je vysoce individuální veličinou. Tak, ať s Facebookem či bez něj, mějte se vždy fajn a pozor na ….však Vy jistě víte!

Vlastimil Balín, Most (okres na severu)