Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

volba předsedy Poslanecké sněmovny není jenom nutným aktem pro to, abychom mohli uzavřít ustavující schůzi naší Sněmovny. Předseda reprezentuje Poslaneckou sněmovnu navenek, je jedním z nejvyšších ústavních činitelů - třetím protokolárním v pořadí - ale může za určitých okolností také navrhovat předsedu vlády a získává důležité pravomoci v případě, kdy je z nějakých důvodů dočasně neobsazena funkce prezidenta republiky.

Je to tedy dost důvodů pro to, abychom věnovali náležitou pozornost tomu, koho do této funkce zvolíme. A proto považuji za důležité hned na úvod říct, že předsedou Poslanecké sněmovny nemá být zvolen Tomio Okamura. A k tomu hned dodávám, že respektuji výsledek voleb, plně respektuji výsledek voleb a respektuji i právo nové většiny na nové uspořádání. Ale jsem přesvědčen, že jsou tu závažné důvody pro to, abychom pana poslance Tomio Okamuru do čela naší Poslanecké sněmovny nepostavili. A ty důvody podrobně vysvětlím.

Můj první argument je jednoduchý a souvisí právě s respektem k výsledku voleb. Hnutí SPD dnes není silná politická strana, není dost silná na to, aby si mohla dělat nárok na pozici předsedů Poslanecké sněmovny. Tato funkce historicky vždy připadla straně nebo volebnímu uskupení, které bylo nejsilnější nebo druhé nejsilnější z hlediska výsledku voleb, z hlediska podpory voličů. Podívejme se zpátky - Markéta Pekarová Adamová z vítězného SPOLU, před ní Radek Vondráček z vítězného ANO, předtím Jan Hamáček z vítězné Sociální demokracie, a kdybych šel do minulosti, tak tam najdeme z různých důvodů i představitele stran, které byly ve volbách druhé, ale těsně druhé, ať už to byl Miloš Zeman, Václav Klaus, Miroslava Němcová, a tak bych mohl pokračovat.