dovolte mi, abych jen ve stručnosti doplnil slova pana předkladatele.
Předložená novela zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, implementuje obezřetnostní normy v sektoru pojišťovnictví v souladu s legislativou Evropské unie. Jde o absorpci velkého množství směrnic Evropského parlamentu a Rady, zejména směrnic Solvence II a Omnibus 2.
Novela také reaguje na zřízení evropského orgánu dohledu, evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, tzv. EOPA. Je to velmi obsáhlá norma. Promítá se nejen do zákona o pojišťovnictví, ale i do dalších zákonů, jako jsou zákon o živnostenském podnikání, zákon o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do zákona o finančních konglomerátech a do zákona o činnosti institucí penzijního pojištění.
Novela představuje výrazný posun v komplexnosti výpočtu pro určení potřebné výše kapitálu a technických rezerv, které více odpovídají rizikovému profilu té které konkrétní pojišťovny. Novela přináší pro pojistitele nutnost detailnějších řízení rizik, zvýšené povinnosti výkaznictví, zvýšené nároky na dokumentaci procesů a na plnění dalších požadavků.
Dále bych rád připomenul, že novela zákona o pojišťovnictví byla původně projednána jako sněmovní tisk, jak bylo již teď řečeno panem ministrem, jako sněmovní tisk 414. Ale pravděpodobně z důvodu emočního vypětí v Poslanecké sněmovně souvisejícího s předloženými pozměňujícími návrhy novela zákona nakonec nebyla přijata jako celek.
Jen pro připomenutí. Tyto předložené návrhy se snažily především zregulovat tzv. distribuční náklady u životního pojištění v oblasti odměn za zprostředkování pojistných smluv a přesměrovat v případě storna pojistné smlouvy část provize, které vyplácejí pojišťovny zprostředkovatelům, pojištěným, tj. směrem ke spotřebitelům, občanům České republiky.
Návrh na regulaci odměn za zprostředkování životního pojištění v tomto projednávaném tisku není, a tedy lze doufat, že u tohoto tisku tolik emocí nebude. Regulaci odměn zprostředkovatelů budeme řešit samostatně v rámci sněmovního tisku 751, který by měl následovat po tomto tisku.
Z uvedených důvodů mi proto dovolte vyjádřit naději, že nyní tato novela bude tentokrát úspěšně projednána. Jak již jsem zde řekl, tato novela je v podstatě transpozicí - a bylo to i panem ministrem řečeno - transpozicí právní úpravy Evropské unie, a tedy dík i jejímu neschválení v řádném termínu v minulém roce by mohlo České republice hrozit sankční řízení ze strany Evropské unie.
Nicméně dobrou zprávou je to, že její neschválení se běžných klientů, spotřebitelů, nijak vůbec nedotklo, a to je to hlavní.
Neschválení této novely v minulém roce sice přineslo pro pojišťovny, zejména pro ty nadnárodní, jisté komplikace, ale podle dostupných stanovisek nepředstavovaly zásadní význam. Pojistitelé již do přípravy implementace nainvestovali nemalé zdroje v řádech stovek miliónů korun a jsou na implementaci tzv. Solvency II již připraveny. Předpokládám, že se většina z vás seznámila důsledně s těmito 157 stranami textu. To považuji, zdůrazňuji, to považuji za nutnou podmínku k případné diskusi nad tímto zákonem.
V souvislosti s tímto zákonem mějme však na paměti i to, že tuto normu budou muset implementovat a řídit se jí instituce a konkrétní lidé na území České republiky, zejména na pojišťovacím trhu. Národní regulátor, Česká národní banka, bude muset nejasnosti nejen vykládat, ale také podle tohoto zákona postupovat. Obecně se proto domnívám, že bychom neměli být při implementaci evropských norem a také u této novely přísnější, ortodoxnější, než jinde v Evropské unii.
Novela prošla řádným připomínkovým procesem, vyjádřily se k němu asociace působící na finančním trhu včetně asociací z pojišťovnictví. Řada výhrad byla zapracována, řada byla osvětlena a v rámci připomínkování byla vysvětlení akceptována. Proběhla také řada konzultací s Ministerstvem financí, osobně jsem tyto konzultace řešil. Zde mi dovolte jmenovitě ocenit konstruktivní přístup paní náměstkyně ministra financí Lenky Juroškové.
Z celé této složité materie zůstala pouze jedna jediná oblast, na kterou bych chtěl jako zpravodaj upozornit. Jedná se o tzv. související činnosti. Podle navržené novely a důvodové zprávy, sněmovního tisku 750 oproti sněmovnímu tisku 414, byly tyto tzv. související činnosti upřesněny, nicméně z textu zákona stále vyplývá, že by pojišťovny nadále jako doposud nemohly poskytovat širokou škálu finančních služeb, jako je např. poskytování penzijního připojištění a jiných podobných. Za zmínku stojí to, že v důvodové zprávě se lze mimo jiné dočíst, že jedním z důvodů pro odstranění těchto souvisejících činností je obava, že realizace takovýchto činností by znamenala zvýšené riziko pro stabilitu pojišťoven. Realita je ovšem taková, že na českém pojišťovacím trhu nejsou a nikdy nebyly indikovány v této oblasti žádné problémy. Jelikož nevím všechno a nechtěl jsem se mýlit, tak jsem se v této věci obrátil na Ministerstvo financí s prosbou o uvedení příkladu, aby v tomto příkladu uvedli to tzv. zvýšené riziko stability nějaké pojišťovny z důvodu těch souvisejících činností. Nebyl mi bohužel ze strany Ministerstva financí poskytnut žádný, ani jeden jediný příklad pojišťovny, která by vykazovala tyto problémy. Osobně se tedy domnívám, že riziko pro stabilitu pojišťoven a ohrožení jejich schopnosti plnit své závazky prakticky neexistuje v českých podmínkách, protože pojišťovny jsou zde pouze v roli tzv. distributorů. Uváděným důvodem, proč je v této novele neumožňována pojišťovnám realizace dalších souvisejících finančních činností, je mimo jiné to, že je pouze převáděna směrnice Solvency II. Ta se ovšem oproti předchozí verzi nezměnila a dle mého názoru není důvod k takovému kroku a je to opět, zdůrazňuji, jenom můj názor. Doposud Česká národní banka jako regulátor a dostatečný garant po důkladném zvážení udělovala pojišťovnám povolení k provozování i těchto souvisejících finančních služeb. Osobně se domnívám, že bychom měli tuto věc v rámci dalšího projednávání zvážit a klientovi, spotřebiteli, tak jako doposud nechat možná možnost vybrat si finanční službu u jím zvoleného subjektu na finančním trhu, který má odpovídající licenci od České národní banky. Přiznám se, že mi není vůbec jasné, proč bychom těm pojišťovnám neměli nechat možnost v souladu s udělenými licencemi České národní banky, to je regulátora nad pojišťovnictvím, poskytovat např. penzijní pojištění a podobně. Bylo by dobré, kdyby nám bylo v rámci dalšího projednávání vysvětleno, proč tomu tak je. Daným krokem by dle mého osobního názoru mohla vzniknout také výrazná nerovnováha v podnikatelském prostředí na finančním trhu tím, že odebereme možnost poskytovat jiné finanční služby pojišťovnám a ponecháme tuto možnost naopak bankám, zprostředkovatelům a dalším subjektům, kde žádná změna v tomto přístupu z hlediska Evropské unie není ani požadována. Vždyť stačí zajít v České republice do řady bank či se podívat na internet, kde jednoduše zjistíte, že lze v bance vedle bankovních produktů - účet, kreditní karta, úvěr, stavební spoření, investice - pořídit i životní a neživotní pojištění, nesouvisející s bankovními produkty, a penzijní připojištění. Širokou škálu všech těchto finančních produktů mohou dnes bez problémů nabízet i tzv. nezávislí zprostředkovatelé, o kterých bude řeč až v následujícím tisku.
Problém také je, že neexistují jednotná pravidla pro distribuci finančních produktů na finančním trhu. V současnosti existuje regulace jen v některých sektorech a přitom není jednotná. Myslím, že bychom se v této věci mohli také rozhlédnout, jak tyto tzv. související činnosti řeší v jiných státech Evropské unie a využít zkušenosti z nejbližšího okolí, např. z Rakouska, Slovenska a Maďarska, kde pojišťovny v poskytování těchto finančních služeb nejsou omezeny a vše funguje bez jakýchkoli problémů, samozřejmě po transpozici směrnice Solvency II.
Přes tuto uvedenou jednu jedinou výhradu a námět k zamyšlení, zdůrazňuji, námět k zamyšlení, tento tisk doporučuji k postoupení do druhého čtení a především do garančního rozpočtového výboru, kde předpokládám bude dostatek času k odborné diskusi.
Děkuji za pozornost.
