Legendární český zpěvák a básník Jaromír Nohavica představil v uplynulých dnech svou novou skladbu Za všechno můžou oni, ve které pomocí ironie a sarkasmu komentuje tendence části veřejnosti přisuzovat vinu za vlastní nebo společenské problémy jiným aktérům, konkrétně politikům.
Jste rádi, že je Babiš premiérem?Anketa
V písni tak přímo jmenuje Andreje Babiše a Vladimira Putina, kteří symbolizují mocné figury, na něž je snadné svalit odpovědnost za frustrace, neúspěchy či obavy. Satira se postupně obrací i směrem k samotnému autorovi. Písničkář Nohavica v ní připomíná, že mechanismus hledání viníka se netýká jen politiky, ale obecně lidské tendence zbavovat se vlastní odpovědnosti.
Jaromír Nohavica zpívá: „Za všechno může Babiš, že baby marně vábíš, že se sám válíš v lůžku a marně brousíš tužku, budíš se o půl třetí a strašně blbě je ti. Deprese se nezbavíš. Za všechno může Babiš. Za všechno můžou oni, oni nahoře paloni, loni. Kdyby jich tu nebylo, bylo, to by se krásně žilo, žilo. Za všechno může Putin. I za stav ústních dutin. Za to, že Baník rupl a komplet zhlupl, že brambory jsou dražší, že připálil jsem kaši, takže je teď bez chuti. Za všechno může Putin. Za všechno může Nohavica, že Slováci majú Fica. A Poláci zase Tuska. A hrůza letí z Ruska. A v moři, že je voda slaná a Ostrava je rozkopaná. A tři sta korun stojí pizza. Za všechno může Nohavica.“
Text písně vzbudil odpor u některých mediálně známých podporovatelů končící vlády.
Režisér Jan Hřebejk tvrdí, že se Nohavica podbízí novému publiku, kterému imponují rasistické vtípky či bagatelizování zla v podobě Putina, SPD a Andreje Babiše.
Komentátorka Šafrová z webu Forum24 zase říká, že „takhle dopadnete, když budete příliš chlastat“. Bývalý novinář ČT Jiří Hynek zase píše, že Nohavica pro něho už „dávno umřel“, neboť prý podporuje Putina a „stáda dalších hlupáků“.
Poslanec hnutí ANO a předseda zahraničního výboru Radek Vondráček v komentáři pro ParlamentníListy.cz míní, že komentátoři štěkají, ale bard Nohavica jede dál. „Jednoduchá písnička s umně poskládanými slovy. Nejde tam přece o někoho ze jmenovaných, ale o popíchnutí ( s humorem), aby lidi nehledali příčiny svých životních trablů u někoho jiného a nesváděli všechno jednoduše na nějaké zlouny, ale raději aby začali sami u sebe. A kdo se ozval? No jak nepřekvapivé, když je to i o nich,“ říká Vondráček a k Nohavicově kritice dodává: „Trochu mi tam chybělo heslo: A kdo nemá narativy s námi, je proti nám!“ směje se.
Podle senátorky Jany Zwyrtek Hamplové je Jarek Nohavica fenomén a „oni“ to vědí. „Bavím se. Stačilo, aby Jarek Nohavica nazpíval píseň Za všechno můžou oni, a od prvního dne mohly padat sázky o to, kdo všechno a jak hrubě na něho začne útočit. Nemohli jste prohrát. Česká společnost je rozdělena. Ostatně to byl nepochybně dlouhodobý cíl – postavit nás, lidi, proti sobě. Skupinu A, skupinu B, které se mají nenávidět, protože mít jiný názor je přece zločin, a mlčící, opět do zahrad schoulenou většinu, která se má bát nejen mluvit, ale už i… zpívat?“ ptá se.
„Karel Kryl to kdysi předpovídal. A máme to tady. Nikdo si neuvědomuje několik podstatných věcí. Především to, že nebýt trapných vystoupení z řad vládních politiků, inflačních i samotným počtem, nemuselo by být podobné satiry v textech písní. Pak že sám fakt, když lidé podobné písni s podobným textem tleskají a smějí se jí, o něčem svědčí. Politika dvojího metru se stala také pravidlem, takže tlak na Jarka, aby vrátil umělecké ocenění podle toho, ze kterých bylo převzato rukou, byl nevídaný, zatímco tituly národní umělec od soudruhů (tuším ho odmítl převzít jen pan Josef Kemr) byly ponechány zcela v klidu. Podotýkám, že velmi moudře, protože byly umělecky zcela zasloužené. Ale holt byl v této době „politicky“ vybrán k dehonestaci Jarek Nohavica, protože se to někomu hodilo na zakrytí vlastních neschopností. A těch hloupých inflačních výběrů k dehonestaci tu bylo víc.
Když začaly chybět argumenty a všechno čím dál víc až zoufale nefungovalo, začala se podle senátorky totiž donekonečna až únavně opakovat stále stejná jména snad u všeho, vytvářet politický bulvár, novinkou se staly dokonce protesty proti výsledkům voleb. „Svatá prostoto. A na všechno byla stále stejná odpověď – my za to nemůžeme, že to tu nefunguje, my jsme skvělí, to všechno ONI. Jenže každá akce vyvolává reakci. Jak je něčeho moc, tak je toho příliš. A když už toho bylo opravdu strašně moc, vznikla (tipuji, že tak nějak někdy najednou po ránu) píseň, jež je jasnou satirou – a kdo nechápe satiru, bůh s ním. Že se obsah ale trefil do černého, o tom svědčí nejen ten potlesk a smích posluchačů, ale právě i ona neuvěřitelně hrubá reakce od lidí, kteří moc dobře vědí, že Jarek je fenomén a jeho píseň zasáhne českou veřejnost víc než stovky proslovů politiků. A jsou dotčeni a kopou do něho, co to dá. Ale... Dovolím si text té písně, co se jim tak nelíbí, trochu přisvojit. Protože pokud tito lidé buší za onu píseň do Jarka, pletou se velmi a měli by se ohlédnout za členy odcházející vlády. Protože za obsah té písně mohou jedině – oni,“ uvedla Hamplová pro ParlamentníListy.cz.
Poslanec SPD Tomáš Doležal tvrdí, že je Jaromír Nohavica už delší dobu terčem nechutných a sprostých veřejných útoků a dehonestací ze strany podporovatelů liberálních a progresivistických politických stran tvořících odcházející vládu Petra Fialy a něčeho, co bychom klidně mohli nazvat „Fialův režim“ – tedy konglomerát politických struktur, některých médií (včetně tzv. veřejnoprávních), části „kulturní fronty“ či některých reprezentantů ozbrojených sborů. Proč zrovna Nohavica? Protože tyto lidi neodpustitelně zklamal – tím, že s nimi nestojí na jedné straně ideové a politické bariéry. Že nejde s proudem (jako ostatně nešel nikdy) a je stále svůj. Nedal se koupit. A navrch je neskutečně štve ještě tím, že je přesto (nebo právě proto) ve své umělecké činnosti mimořádně úspěšný – vyprodává koncerty na léta dopředu a nikdy mu nebyla zapotřebí ani jedna jediná koruna dotací či podpor z veřejných rozpočtů,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
„Na rozdíl od jeho ‚haterů‘, kteří by bez podpory z peněz daňových poplatníků vesměs stáli ve frontách na pobočkách úřadů práce. A kteří Nohavicovi závidí jeho umělecký úspěch, širokou obec fanoušků a schopnost se uměním dobře uživit. Dokud se Nohavica veřejně – většinou prostřednictvím svých písní – nevyjadřoval k ‚polistopadovým‘ společenským a politickým otázkám, měl klid. Přelomem byl okamžik, kdy v roce 2018 převzal od ruského prezidenta Puškinovu medaili za zásluhy v oblasti kultury, literatury a umění. To podle našich ‚strážců čistoty‘ neměl dělat – do té doby se jeho předlistopadová minulost (údajná spolupráce s StB) veřejně nikterak neřešila – nejsme přece ‚jako oni‘. Ale převzetí (rersp. neodmítnutí) této ceny spustilo štvanici a hnojomety ‚krasoduchů‘. Najednou byl Nohavica zrádce a udavač. Na rozdíl od lidí, kteří se s StB (nebo s komunistickou vojenskou rozvědkou) sice rovněž (často mnohem více) zapletli, ale v současné době mají ty správné ‚proevropské, liberální a protiruské názory‘. Je to kvintesence pokrytectví a dvojího metru dnešní doby. Podobné útoky ostatně zažívají i jiní umělci s ‚nepohodlnými názory‘ – mj. Zdeněk Troška, František Ringo Čech, Michal Gulyáš, Kateřina Brožová a další,“ míní poslanec SPD.
Fotogalerie: - Zařaďte zpátečku!
Připomíná, že nejnovější vlnu protinohavicovského běsnění zvedla jeho aktuální skladba „Za všechno můžou oni“, humorná hříčka, která podle poslance celkem trefně karikuje široce rozšířený jev svalovat vlastní životní selhání na (libovolné) politické elity – v tomto případě na Andreje Babiše a Vladimira Putina.
„A zase jsme u toho, kdyby Nohavica v textu nepoužil tato jména, ale zmínil by například Petra Fialu či Vladimira Zelenského, měl by klid. Ale to už by nebyl Nohavica. Takto musí čelit veřejným útokům a vulgarismům nýmandů a novodobých totalitářů, kteří, ač se zaklínají liberální demokracií, by své názorové oponenty nejraději pozavírali či postříleli. A tak jej Jan Hřebejk obviňuje ze ‚zrady svého původního publika‘, kam zjevně řadí hlavně sebe a do odsudku projektuje zklamání z toho, že Nohavica nejde jeho politickým směrem. Milan Šteindler se už ani nesnaží o nějakou věcnou či chytrou kritiku, ale pouze označuje Nohavicu za alkoholika. Stejně jako propagandistka Fóra24 Johana Šafrová. Ale – orel much nelapá… Historička Marie Koldinská, která působila v cenzorském vládním odboru strategické komunikace nechvalně proslulého Otakara Foltýna, jehož nejviditelnějším výstupem bylo nadávání spoluobčanům do sviní, zase na Nohavicu (a jeho sympatizanty) útočí slovy ‚Chcete narativní válku? Budete ji mít. Nedáme se.‘ Za čímž se jen velmi nedbale maskuje i touha po skutečné občanské válce,“ pokračuje.
Toto je podle Tomáše Doležala novodobý fašismus a totalitarismus. Velmi podobný protektorátní české intelektuální a kulturní proněmecké kolaboraci. „Už jenom odplivnutí si zaslouží sprostý atak aktivisty Vojtěcha Pšenáka z Oganesjanovy úderky, která se programově věnuje buzeraci a stalkingu jim nepohodlných politiků a jejich rodin i dětí. Kromě vulgární urážky zpěváka tento myšlenkový gigant píše, že Nohavica s novou písní přichází ‚až po konci – jak říkají dezoláti – Fialova režimu, což chce nejen silný nevkus, ale také pořádnou dávku zbabělosti‘. Čímž kromě neznalosti základů českého pravopisu odhaluje i své vlastní přesvědčení o tom, že kdyby Nohavica s písní přišel o něco dříve. ‚Fialův režim‘ by jej za to nejspíše ztrestal. Jestli je toto Pšenákovo přesvědčení pravdivé, se již nikdy nedozvíme, protože ‚Fialův režim‘ – naštěstí – končí,“ dodává Doležal pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Jak hodnotíte článek?
autor: Radim Panenka
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
zlatík
