Čína má psanou řeč univerzální v celé zemi, ale mluvenou s různými dialekty (na kontinentu hlavně mandarinština a v Hongkongu katonština). Indie má celkem 14 oficiálních jazyků, ale hindština se považuje za jazyk hlavní a angličtina za druhý hlavní jazyk.

Zatímco demokratická Indie má více chudoby, tak komunistická Čína má více socioekonomické nerovnosti. Na obchodě se podle globálního měřítka se Čína podílí 7 procenty, kdežto Indie pouze 1 procentem. Přímé zahraniční investice Číny v roce 2006 činily 63 miliard USD a Indie pouze 8 miliard.

Indie má žalostný stav infrastruktury a utratí za ni zhruba 4 procenta státního rozpočtu. Čína ale investuje 7 krát více peněz a za infrastrukturu vynaloží 9 procent státního rozpočtu. Zatímco tedy Čína za posledních několik roků vybudovala 40 000 kilometrů dálnic, tak Indie pouze 6000 kilometrů dálnic.

Zatímco Čína rozšiřuje s úspěchem železniční sítě o nové tratě o 25 000 kilometrů včetně tratě Peking – Šanghaj, tak Indie má v katastrofálním stavu dopravní síť silnic, přístavů a problémy s pravidelnou dodávkou elektrické energie.

Na závěr je nutné se zmínit o nejmodernějším druhu dopravy v Číně. Jedná se o tzv. maglev – tedy zkráceně magnetická levitace. V Indii ani Evropě se s tímto druhem dopravy rozhodně nesetkáte. Maglev dosahuje rychlosti kolem 400 až 600 kilometrů za hodinu. 

Poznámka na závěr: Čínu a Indii jsem si zvolil z důvodu, že se jedná o navzájem sousedící země, které se navíc nacházejí na jednom kontinentu, abych tak nedocházelo ke srovnávání nesrovnatelného. Na základě těchto údajů tedy nepochybuji o perspektivě a budoucnosti asijských komunistů.